Lithopsy patří mezi nejznámější a nejpopulárnější
zástupce sukulentních rostlin z velké čeledi Aizoaceae,
u nichž došlo k redukci těla na jeden pár sukulentních
listů. Lidově se jim říká „živé
kameny“ nebo „kvetoucí
kameny”, na svých lokalitách jsou totiž k nerozeznání
od okolního prostřední. Toto dokonalé maskování je velmi
efektivní ochranou proti přirozeným škůdcům i sběratelům.
Rod Lithops zahrnuje asi 37 druhů, mezi posledně
popsané patří Lithops coleorum a L. hermetica.
V přírodě jsou rozšířené v západní, jižní a centrální
oblasti jižní Afriky, tj. v Namíbii, Botswaně a všech
provinciích Jihoafrické republiky s výjimkou Mpumalanga a
KwaZulu-Natalu. Vyskytují se hlavně v Nama Karoo, Karoo a v
údolí Orange River v Severním Kapsku. Dešťové srážky
se na lokalitách pohybují mezi 25 až 400 mm, prší hlavně
na jaře a na podzim, méně často se vyskytují přeháňky
během zbytku roku. Teploty v průběhu dne kolísají,
průměrné denní maximum se pohybuje mezi 18 až 28°Ca a
denní minimum mezi 8 až 12°C, na některých lokalitách se
vyskytují i slabé mrazíky.
Lithops optica (Marloth) N. E.
Br.
Čeleď: Aizoaceae
Latinský název vyjadřuje podobnost k oku - optica
„jako oko“
Lithops optica byl poprvé sbírán v přírodě
doktorem Rudolphem Marlothem nedaleko města Lüderitz v Namíbii
již téměř před sto lety, v dubnu 1909. Jedná se o
endemický druh Namibské pouště, kde roste na pobřežních
pláních v úzkém pásu asi 200 km dlouhém a max. 35 km
širokém, táhnoucím se jižně podél atlantického pobřeží
z místa přibližně 20 km severně od Lüderitzu. Typová
lokalita leží blízko zálivu Prince z Walesu ve výšce
50 m n. m. Lithopsy zde rostou v dutinách rulových
skal, které jsou vyplněné pískem. Také na dalších
lokalitách rostou často mezi skalami a oblázky, převážně
na tmavé rule a křemencích s obsahem vápence, na malých
ploškách mezi navátým pískem, kde se jen velmi obtížně
hledají. Klima je chladné díky studenému Atlantickému oceánu
a prudkým pobřežním větrům, časté mlhy a srážky se
vyskytují hlavně během zimních měsíců, pohybují se jen
mezi 20-50 mm ročně.
 |
Lithops optica, Lüderitz, Namíbie
(foto P. Pavlíček)
Lithops optica se řadí mezi malé až střední
druhy, s obličejovým průměrem do 30 x 20 mm, většinou
kolem 20 x 15 mm. Pobřežní formy jsou díky drsným
klimatickým podmínkám poněkud menší než rostliny
vyskytující se v určité vzdálenosti ve vnitrozemí a
nad 150 m n. m.
Rostliny jsou většinou 2-5ti hlavé, stářím se
jednotlivé hlavy dělí a vytvářejí bohaté trsy s 20
a více hlavami. Podle zbytků obalů ze starých těl je možné
odhadnout stáří rostlin, v přírodě byly nalezeny
trsy Lithops optica staré asi 50 až 95 let.
Druh je charakteristický svou zelenošedou barvou a otevřenými
okénky, vnitrozemské populace jsou velmi často skvrnité
(“Maculate form”), existuje také
barevná mutace, rubínově červená, tzv. R-forma, Lithops
optica cv. Rubra.
Rostliny jsou v profilu ve většině případů kordátní,
některé trunkátní (typ), a proto jsou označovány jako
kordátně-trunkátní, obvykle jsou zřetelně konvexní, často
hrbolaté. Obličej lehce vyvýšený, ledvinovitý, s jednou
stranou níže než s druhou, a tedy poněkud nakloněný,
listové laloky menší až velké, na téže rostlině často
nestejné, neprůhledné, hladké, spojené až divergentní.
Štěrbina mezi laloky je poměrně hluboká, 6-13 mm.
Okraje jsou zřetelné, pravidelné až poněkud
nepravidelné, se zoubkováním, u skvrnitých forem často
velmi nepravidelně zubovité nebo vykrajované poloostrůvky,
vnitřní okraje obvykle rovné. Okénka jsou obvykle úplně
otevřená, někdy s malými ostrůvky, u skvrnitých
forem často redukovaná do úzkých nepravidelných kanálků,
obličej je z velké části neprůhledný. Kanálky,
hlavně u skvrnité formy, obvykle široké, ale nepravidelné,
někdy úzké a velmi nepravidelné. Ostrůvky často chybí,
obvykle jsou malé a řídké, někdy dost nejasné, u skvrnitých
forem často větší, početnější a tvarově nepravidelné.
Ve zbarvení rostlin převládají odstíny zelené a šedé:
okraje a ostrůvky jsou neprůhledné, bílošedé, šedé
nebo béžové, okénka a kanálky z různých odstínů
průhledné zelenošedé, šedé nebo modrošedé, korunka
jako okraje nebo trochu matnější.
Květy jsou bílé, s růžovými špičkami, malé až
velmi malé, dosahují pouze 12-20 mm v průměru,
petály krátké, v kultuře často znetvořené. Objevují se
pozdě na podzim (jižní formy) až v zimě (nejsevernější
formy).
Tobolky jsou většinou 5-četné (96%), méně 4-četné
(3%) a 6-četné (1%), v profilu loďkovité, s rovným
vrcholem, který bývá někdy lehce konvexní nebo konkávní,
s tmavší linkou až 1,0 mm širokou těsně pod
okrajem. Obličej široce eliptický, s prstencem. Semena
jsou hnědá, vrásčitá, skvrnitá.
Lithops optica cv. Rubra
Lithops optica cv. Rubra je nejstarší a mezi sběrateli
i pěstiteli asi nejznámější kultivar, jeho barevný obrázek
byl publikován v Německu již asi před 80 lety. Cv. Rubra
je také velmi zvláštní „kultivar“, a to proto, že se
vzácně vyskytuje i v přírodě v nepočetných
populacích typicky šedozelených rostlin blízko Lüderitzu.
Sběratel typových rostlin není známý, taxon byl původně
popsán jako Mesembryanthemum opticum var. rubrum
Tisch. v roce 1925.
 |
Lithops optica cv. Rubra ex C 81A
(foto Z.
Podešva, prosinec 2004)
Lithops optica cv. Rubra se velmi zřetelně odlišuje
svou barvou, ale ve všech ostatních rysech v podstatě odpovídá
typu. Profil je obvykle kordátní, zřetelně konvexní a
hrbolatý. Okénka jsou obvykle úplně otevřená, vzácně s několika
malými ostrůvky, často se táhnou prudce dolů na koncích
vnitřních okrajů a postupně se ztrácí. Okraje, ostrůvky
a korunka jsou neprůhledné, mléčně rubínově růžové,
okénka průhledná, světle až tmavě rubínově červená,
někdy trochu našedlá.
Z různých kultivarů pěstovaných
ve sbírkách vykazují největší stálost ve výsevech a
nejtmavší barvy mají rostliny z původních
Coleho sběrů C 81A, rostliny
C 287 jsou již bledší a ve výsevech
se vyskytuje kolem 10% „zelených“ rostlin.
Květy jsou, podobně jako u Lithops optica, bílé,
často s růžovými špičkami, vzácně může být celá
koruna zbarvená do růžova nebo rubínově červena. Tobolky
jsou většinou 5-četné (89%), méně 6-četné (7%) nebo 7-četné
(4%).
Pěstování
Lithops optica i jeho kultivar „Rubra” se pěstuje
při dodržení několika hlavních zásad, podobně jako
ostatní lithopsy, relativně snadno.
Lithopsy jsou vysoce světlomilné rostliny a v našich
podmínkách se jim nejlépe daří ve slunných a vzdušných
sklenících nebo v dobře větraných „pařeništích” či
fóĺiových krytech. Dostatečné větrání s proudícím
vzduchem je naprosto nezbytné, aby nedocházelo k jejich
přehřátí a následnému popálení. V době růstu je
teplotní optimum mezi 20 až 28°C. Také zimní stanoviště
by mělo být co nejsvětlejší, k zimování postačují
teploty kolem 10°, většina druhů snáší i krátkodobé
poklesy k nule a slabé mrazíky.
 |
Lithops optica cv. Rubra (foto Z.
Podešva, leden 2005)
Při výběru substrátu je třeba se vyhnout takovým,
které obsahují větší množství organického materiálu
(v holandských pěstírnách se používá pro kaktusy i
sukulenty včetně mesemb „univerzální rašelinový
substrát“, to však rozhodně není pro lithopsy to „pravé
ořechové”). Lithops optica lze pěstovat např. v půdním
substrátu, který se skládá ze 2 dílů říčního písku,
1 dílů štěrku a 1 dílu jílovité hlíny s přídavkem pálené
kostní moučky a dolomitického vápence. Pro pěstování
používáme hlubší květináče nebo misky alespoň 8-10 cm
hluboké.
Nejčastější a rostlinami nejméně tolerovanou pěstitelskou
chybou bývá nevhodná doba zálivky (nerespektování růstového
cyklu s vyhraněným obdobím klidu) a její množství. Lithops
optica pochází z velmi aridních oblastí se zimními
srážkami a má proto poněkud odlišné nároky než běžné
druhy.
V období zdánlivého vegetačního klidu se staré
listové laloky přelévají velmi pomalu, rostlinám je potřeba
věnovat zvýšenou pozornost a raději je pěstovat odděleně
od ostatních. Po vytvoření nového listového páru by měla
být zálivka velmi šetrná, ne častěji než jednou za 14
dní až 3 týdny, rostlinám však více svědčí zálivka
formou častého rosení než nárazová zálivka podmokem.
Jsou také citlivější k nadměrné vlhkosti během růstu a
náchylnější k rychlé
hnilobě. U nadměrně zalévaných rostlin v nevhodnou
dobu staré listové laloky nevyschnou, ale přetrvávají po
určitou dobu po objevení nové hlavy.
K zálivkové vodě můžeme občas přidat zředěné
hnojivo s nízkým obsahem dusíku, s vyšším obsahem
draslíku a se stopovými prvky. Nejlepší je zalévat
rostliny brzy ráno tak, aby se nadbytečná voda z povrchu
těl zavčas vypařila, svrchní vrstva půdy se rychle vysušila
a na listech nezůstaly kapky vody, které by mohly v poledne
soustřeďovat sluneční paprsky na povrchu těl jako čočky
a rostliny popálit. Lithops optica zaléváme na
podzim ke konci vegetace asi o jeden až dva měsíce déle než
ostatní druhy.
Lithop optica a především cv. Rubra kvete v našich
sbírkách ze všech lithopsů jako poslední, až na Vánoce,
případně v lednu. V tomto období bývá značný
nedostatek slunečního světla a malé bílé květy se tak
často vůbec neotevřou nebo nerozkvetou úplně.
 |
Lithops optica cv. Rubra (foto Z.
Podešva, leden 2005)
Nejlepší způsob rozmnožování je semeny, která klíčí
ochotně, lithopsy dosahují květuschopnosti asi po 3-4
letech. Druh je dobře zaveden v kultivaci, semena i
rostliny se dnes dají poměrně snadno získat (rostliny bývají
nabízeny v posledních letech např. na burze v Chrudimi).
|
