20. 3. 1998 – Druhý den - pátek. Brzo ráno výjezd, na HWY 57/ 15 km první bursery. Byly na pravé straně cesty, na takovém malém kopečku. Byla mezi nimi jedna rostlina, která se velmi podobala burseře, ale později jsem zjistil, že nemá suchou slupku a tím to bylo něco jiného, ale byly tam rostliny
Bursera fagaroides a B. schlechtendahlii, takové dvoumetrové keře, tedy nic moc.
 |
Honza Kadeřábek v restauraci
Jedeme dál a za San Jeronimo byla velmi pěkná venkovní restaurace (pod plachtou), dali jsme si pěkně vypečené kuře, nějakou zeleninu, no bylo to pro pět lidí za 40 peso, tedy velmi levné.
 |
Pavel - fotograf
Jeli jsme vlastně cestou na Mineral del Pozos, na 14 km je naleziště
Mammillaria herrerae var.albiflora a Ancistrocactus
mathsonii. Hererky jsou asi 1 cm velké a velmi špatně se hledají, rostou v mírném svahu blízko cesty, není mi zcela jasné jak to někdo mohl najít.
 |
Coryphantha erecta
Mimo to tam byla Coryphantha palmerii, Hamatocactus hamatacanthus a nějaké
koryfanty a echinocereusy co jsem nepoznal.
 |
Muzeum v Mineral del Pozos
Vyfotili jsme co se dalo, Zastavili jsme se v městečku Mineral del Pozos.
Je to bývalé hornické městečko ve kterém bylo několik desítek dolů na stříbro, dnes opuštěných a dnes se Mineral del Pozos honosí názvem Město duchů. Na horním náměstíčku je Muzeum lidových hudebních nástrojů, které jsme samozřejmě navštívili. Byla to veliká krása, viděli jsme a hlavně slyšeli dešťovou hůl, různé bubínky, foukačky, drnkačky a flétny. Bylo to úžasné, byl tam velmi ochotný indiánský mládenec a všechny nástroje nám předvedl, Jarda měl sebou diktafon a tak to celé nahrál. Pokračujeme pár kilometrů do San Louis de la Paz, kde jdeme na trh koupit klobouky.
 |
Tržnice San Louis de la Paz
Potom zpátky na HWY 57 a vzhůru na sever. Na km 30 jsme projeli naší první protidrogovou kontrolou a byly jsme úspěšní. Jasně, že jsme žádné drogy ani kaktusy neměli, ale je to nepříjemný pocit (no zažili jsme ho ještě 15 krát), oni mají samopaly a my jen prosebné oči, aby nás pustili dál.
Pozdě odpoledne jsme dorazili do El Ňuňéz, kde jsme vyjeli do hor a snažili se najít
Ariocarpus bravoanus. Zhoršilo se počasí, foukal studený vítr a chystalo se na déšť. I když místo velmi dobře znal Jarda i Pavel, tak jsme nic nenašli a přiznám se, že mě to tam moc nebavilo. Asi taky tím počasím
Už potmě jsme se vraceli po HWY 57 , abychom odbočili na Qudalcazar a posléze pokračovali na naleziště
Astrophythum myriostigma var. strongylogonum. Ono se v noci špatně hledá a navíc byly mraky, takže jsme to místo přejeli a po krátkém bloudění jsme rozbili camp. Večer nebyl tak veselý jako předešlý, ale bylo to Mexiko i když s mrholením.
 |
Tržnice San Louis de la Paz
Pokračování příště…
část
1. | 2.
|
