Květen začal velmi krásným prvním májem. Tak
jsem zalil i ty, co jsou venku. Pak se ale počasí pokazilo,
rozpršelo se a následně teploty klesly dost hluboko pod nulu.
To se mokrým kytkám v netopených prostorách hrubě nelíbilo a
tuším, že v průběhu léta budu postupně zjišťovat u řady
rostlin ztrátu kořenů. Často se na mne lidé obracejí s
prosbou o radu, ale sám sobě si poradit neumím. V květnu jsem
také stříkal preventivně proti škůdcům. Na kytkách, které
byly loni venku se totiž objevily skvrny svědčící o výskytu
svilušky neboli pavoučka…
Sukulentní
bonsaje (38)
Crassula mesembryan- thoides (Haworth) Dietrich
má jméno jako stvořené pro trénink správné artikulace
televizních moderátorů, které se navíc snadno zamění se jménem
příbuzné, ale vzhledem naprosto odlišné Crassula
mesembryanthemopsis. Zde vyobrazený druh je typický sukulentní
keřík s tenkými polodřevitými stonky. Dále má
charakteristické, křížem uspořádané a volně stojaté listy
hustě poseté chloupky. Rostlina zcela přirozeným způsobem
vyholuje starší části stonků, takže je důležité pravidelné
zmlazování, které neděláme v průběhu kvetení (to probíhá
v našich podmínkách uprostřed zimy)…
Mexický deník
Rudy Gryma (6) 23. 3. 1998 – Pátý den - pondělí. Vstávám
ještě za tmy. Vzbudil mě nějaký mechulín, který jel kolem
na kole. Pomalu svítá a já fotím první z mnoha mexických
svítání. Protože kluci ještě pořád spí, chodím kolem a
objevuju obrovské kopce zelených echinocerusů, zelených
mammillárií, Thelocactus bicolor a velmi zvláštních Hamatocactus
sp., byly to vysoké protáhlé rostliny, které vypadaly jako
mamutí ancistrokaktusy. Kolem je všude velmi jemný písek
a v něm překrásné malé kulaté kamínky, pouštní
polodrahokamy. Když se kluci probrali tak sluníčko už bylo na
tom správném místě, aby se dalo fotit a pak to začalo. Pavel
se vydal dál do kopců a objevil tam Astrophythum niveum,
tak jsme se tam vydali všichni…
Výsevy a
zeolit V předminulých novinách jsem
uveřejnil fotky s výsevem do čistého zeolitu
a k tomu jsem přiložil text chválící tuto
metodu. Rostlinky skutečně krásně vyklíčily
a dobře prosperovaly, ale jak se jim zpočátku
vedlo dobře, tak po pár týdnech začaly chřadnout,
propadávat a semenáčky jako by se smrskávaly
a odcházely. Neumím si to vysvětlit, a jen
tak laicky mne napadlo, že nasávací
schopnosti zeolitu zde působí natolik agresivně…
Na
návštěvě u Šedů Václav Šeda, ten drobné Jižní Americe rozumí. To se
pozná na první pohled, a umí to jak z pěstitelského, tak i z
odborného hlediska. Však se s jeho fotografiemi i poznámkami setkáváte
a budete setkávat na stránkách Atlasu kaktusů, což je fakt
obohacením tohoto díla. Vašek pěstuje tvrdě, jeho kytky jsou
kompaktní, ploché a otužilé. A protože o jeho sbírce
jsme již jednou psali, podívejte se na některé jeho kytky…
Zpráva
o udělení ceny Zlatý Alberto Tuto prestižní cenu získal a na letošním Zamykání
sezóny koncem září 2005 převezme pan dr.
Vladimír Plesník. K tomuto rozhodnutí dospělo předsednictvo
Společnosti na svém zasedání 24. září 2004. Ostravský pan
dr. Plesník se zasloužil o rozvoj kaktusářství na Ostravsku
nejen jako dlouholetý předseda a přispěvovatel do zpravodaje
Ostravský ostník, ale i jako neúnavný lektor…
Jaromír
Baborák - in memoriam Zasloužil se o Spolek kaktusářů v Chrudimi -
tak nějak by měl vypadat titulek, skládající hold našemu příteli
a rádci, čestnému předsedovi a
členu našeho spolku. On to byl, kdo stál u zárodku naší
publikační činnosti, a kdo započal tu relativně velmi dlouhou
řadu vydaných titulů. Mám pocit, že jsme mu vlastně nikdy pořádně
nepoděkovali, a už nikdy nepoděkujeme.
Že jsme mu neřekli dostatečně důrazně - Jardo, je to tvoje práce,
tys udělal to nejtěžší, tys tu velkou těžkou kouli
rozpohyboval, my to jen ze setrvačnosti tlačíme dál. Dnes by se
chtělo hodně hluboko uklonit před tímhle chlapíkem, už proto,
že tehdy bylo vše o tolik obtížnější než nyní. Je ale pozdě,
to jsme měli udělat dřív. Jarda čtrnáctý květnový den v
roce 2005 odešel ve věku nedožitých 82 let…
Oploceným
Mexikem 27 Vracíme se k Parralu. Pět kilometrů před ním
nás zaujaly kopce po pravé straně. Parkujeme na staveništi dálnice.
V malém údolíčku narážíme na starou cihelnu. Pece
jsou zapuštěné do bočních svahů. Škoda toho roz- padajícího
se díla. Dokonale bylo využito terénu a mnoho cihelné drti
kolem dává tušit, že cihelna kdysi dobře prosperovala.
Kopec nad tím má kamenitý vrchol. A nádherný druh pektinátního
echino- cereusu. Měl by zde být i Echinocereus palmeri,
ale ten nám zůstal ukryt. Zato Thelocactus heterochro- mus
je skvělý. Do stran trčící středové trny mají sytě červenou
barvu se světle žlutou špičkou. Místo zkvalitňuje Agave
flexispina…
Sukulenty Bylo již řečeno, že kaktusy a sukulenty
nejsou nějaké odlišné pojmy, ač i zahradničtí odborníci
rozumí často pod názvem sukulentů nějakou systematicky určitou
čeleď rostlin. Název ten je ve skutečnosti pouhým označením
vnějšího vzhledu jistých druhů rostlinných, tedy znakem čistě
motologickým, pro rostliny s bohatým vývojem
parenchymatického vod. Pletiva v listech nebo osách a
slovo sukulenty je odvozeno od latinského succus - šťáva,
ergo: rostliny se šťavnatými, tučnými listy či stonky.
Takové jsou ovšem kaktusy, které patří mezi sukulenty
stonkovité…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (6) 21. 10. 2004 - Ráno se musím docela divit.
Jirka má před vchodem do stanu Ariocarpus retusus.
Kdybych ho chtěl najít, tak ho nenajdu. Jeden obrovitý exemplář
rostl dokonce přímo na kolmé stěně propadlé jámy na
odpadky. Vylézá sluníčko a já dělám (jak se později doma
ukáže) velice pěkné snímky před východem slunce. Balíme
a vyrážíme směr Lampacitos.
Lokalita (GPS , 24 10 687, 99 44 913,
výška 1018m) „stará cesta na Lampacitos” je na odbočce
podle krásného potoka, pramenícího přímo ze skály. Místní
mají do tohoto pramene strčeny dvě polyethylenové trubky a
vedou čistou vodu asi 2 km do blízké obce. Potok tam sice
vede také, ale takhle mají relativní jistotu, že voda není
znečištěná. Často je po celém Mexiku vidět, jak většinou
podle silnice vedou vodovodní trubky jen tak volně pohozené…
Jarní obrázky
z Oder (2) Minulý měsíc jsem sliboval podělit se o obrázky
květů echinocereusů. Ne vše se povedlo dle představ, ale pár
jsem jich vybral. Kvetoucí Echinocereus reichenbachii – to je
prostě pohádka. Na echinocereusy poněkud zvláštním květem
se chlubí rostlina, u které mám na jmenovce Echinocereus
coccineus inermis. Wilcoxia, dnes správněji Echinocereus
schmolii, tuhle kytku jsem sháněl mnoho let…
Z historie:
Adanson Michel ( 1727 – 1806) Významný francouzský botanik,
přírodovědec ADANSON Michel se narodil v Aix-en-Provence
asi 30 km severně od Marseille. Jeho rodina se
přestěhovala roku 1730 do Paříže. Studoval
na koleji Sainte Barbe, byl žákem Bernarda de
JUSSIEUA, skoumal rostliny v Jardin des
Plantes. Na konci roku 1748 odjel do Senegalu
jako zaměstnanec Indické společnosti, kde strávil
čtyři roky sbíráním rostlin a zvířat,
které popisuje, prováděl zde soustavná
meteorologická a astronomická pozorování,
kreslil mapy země a vytvořil slovníky nářečí
na pobřeží Senegalu. Po jeho návratu do Paříže
v roce 1754 přivezl velkou sbírku
rostlin, jež se později stala součástí královských
herbářů…
NF
Inka - Poděkování z Peru
Vážení kmotři,
dovoluji si předat vám vřelé pozdravy a poděkování
z Peru, také dětí vysokohorských školiček. V Rakačace
(Cordillera Vilcabamba) se nám podařilo zachránit existenci školy
a děti nemusí docházet do Huancacalle (cestu chodíme
s turisty 8 hodin). Vymalovali jsme školičku a do zdí
vsunuli okna, děti teď mají roztomilou třídičku, rovněž
dostaly pomůcky. Třída sirotků v Santa Terese se také velice
změnila, děti jsme zaregistrovali do školy, pořídili jim pomůcky
a do školy knížky do knihovny…
CD
Atlas rodu Gymnocalycium Konečně se podařilo dokončit CD Atlas rodu
Gymnocalycium, verze 1.0 a je připraven k distribuci. Verze
1.0 obsahuje přes 260 fotografií a 10 pérovek map. Fotografie
jsou členěny podle příbuznosti (Subgenus - příbuzné
taxony) a v této verzi je zatím pouze minimum komentářů.
Atlas pude pravidelně aktualizován, tj. doplňován fotografiemi
nových taxonů a poroste počet komentářů. Požadavek na PC je
minimální…
Prvním rodem, jemuž se při této přehlídce budu věnovat
je rod Echino- fossulocactus (Steno- cactus).
Charakteristickým znakem tohoto rodu je velký počet – převážně
značně zvlněných a rozličně zprohýbaných ostrých a úzkých
– žeber. K atraktivitě rostlin významně přispívá výrazné
a značně proměnlivé otrnění. Barva trnů přechází v barevném
spektru od bílé až šedé, přes žlutou, rozličné odstíny
červené, po tmavě hnědou. Neméně pestrá je tvarová škála trnů…
Lobívie z mé sbírky
(7) Popelka. Nevýrazná, obyčejná, nechtěná. To bude asi
nejstručnější a nejvýstižnější charakteristika druhu.
Dlouho to tak bylo i u mě. V dobách mých lobíviových
začátků jsem hledal hlavně výrazně otrněné rostliny s atraktivními,
velkými květy a tak, i když jsem si ze svých výletů vozil
odnoží i semenáčků dost, dlouho jsem druh Lobivia
backebergii ve sbírce neměl. Pak jsem konečně
jednou objednal porci semen od jednoho tuzemského dodavatele.
Semen mělo být 20 – 50, přišlo jich 83. Za 3 Kčs. Asi
jsem byl jediný objedná- vající za posledních mnoho let,
protože vyklíčila 4 semena.
To když mi teď vypadají čerstvá semena na
podzim do květináče, vypadá to pak na jaře jako mech. Takže
úspěšnost výsevu tehdy hodně slabá. Dnes už je u mě
situace trochu jiná, záhy jsem zjistil, že i u tohoto druhu
se dají najít krásné rostliny, jen je objevit. Tu na prvním
obrázku jsem si přivezl před lety někde z Plzeňska. Když
jsem tehdy viděl trny její mateřské rostliny, nevěřil
jsem, že by to mohla L. backebergii být. Měl jsem toto
jméno spojeno s kaktusy krátkotrnými. No ale je to ona…
Návštěvy
kaktusářů
Vážení čtenáři kaktusáři, tento víkend (14. - 15. květen)
jsme vyjeli s kolegy z okolí na výlet a navštívili jsme několik
kaktusářů, jejichž sbírky obsahují opravdu nádherné
rostliny. Chtěl bych vám všem takové výlety a setkání
doporučit, protože si určitě přivezete domů nejen pár
rostlinek, které třeba ve svých sbírkách ještě nemáte,
ale i mnoho cenných rad a zkušeností a poznáte rostliny,
se kterými jste se setkali zatím třeba jen v časopisech…
Odezvy
na článek Fotografování
Milý pane Pavlíček,
předem Vám blahopřeji k hezkým fotografiím
a píšu Vám několik postřehů k fotografování
kvetoucích kaktusů. Dnes jsem si četla netové
noviny Cact.cz a objevila i Váš článek.
Já sama pěstuji na svých oknech v paneláku
hlavně různé sukulenty, ale kaktusy a všechno
co kvete v krásných a nehostinných krajích
mě uchvacuje. Pracuji celý život v oblasti
reklamy, fotografuji jako trochu poučený amatér,
ale protože se již dvacet let živím jako
reklamní grafik, fotografie skenuji, retušuji
a upravuji podle potřeby, takže si troufám
tvrdit, že jsem toho už viděla hodně a mám
už vycvičené oko na to, co je dobré a co horší…
Výstava
v Rokycanech se letos konala od
4. 6 od 8. 6. Oproti loňskému
umístění se vrátila do Sokolovny. Zde jsou prostory pro tento
účel myslím vyhovující, místa je dost a prostředí příjemné.
Vstupné činilo 20 Kč. Výstava byla uspořádána velmi vkusně
a strategie spočívala v tom, že vystavovali členové na
vizitce vždy u své kolekce uvedení. Musím říci, že zde byly
místy k vidění kaktusy, které mě docela
uchvátily. Zvláště nádherná astrofyta v pořádných
velikostech a bez poskvrnky, ale i gymnokalycia ve velikostech ne
zcela obvyklých. Jmenovat jen někoho a někoho opominout je určitě
nespravedlivé. A přesto si tuto nespravedlnost tentokrát
neodpustím – hodně se mi líbily kaktusy MUDr. Vacovského…
Zpráva
z odmykání skleníků Myslím, že docela hezky akci hodnotí dopis, který
uvádíme nakonec. Začalo to už tradičně v 10 hodin na náměstí.
Několik desítek účastníků si opět přivezlo nádherné počasí.
Před slavnostním zahájením akce jsme se mohli pobavit
vystoupením mažoretek, Ty jsme si ale nesjednali my, ale
komunisté, kteří demonstrovali za lepší včerejšek na druhé
straně náměstí. Poté, co jsme sešli několik desítek metrů
k přednáškové místnosti, pobavili jsme se povídáním a promítáním
obrázků od Bořka Prokeše, který popisoval už svoji třetí
cestu po Madagaskaru…
