Sukulenty

Bylo již řečeno, že kaktusy a sukulenty nejsou nějaké odlišné pojmy, ač i zahradničtí odborníci rozumí často pod názvem sukulentů nějakou systematicky určitou čeleď rostlin. Název ten je ve skutečnosti pouhým označením vnějšího vzhledu jistých druhů rostlinných, tedy znakem čistě motologickým, pro rostliny s bohatým vývojem parenchymatického vod. Pletiva v listech nebo osách a slovo sukulenty je odvozeno od latinského succus - šťáva, ergo: rostliny se šťavnatými, tučnými listy či stonky. Takové jsou ovšem kaktusy, které patří mezi sukulenty stonkovité (výjma peireskie). Ale jako botanikové seskupují druhy a rody v čeledi podle vztahů příbuzenských, tak v proktickém zahradnictví seskupeny jsou tučné rostliny přibližně stejných nároků životních ve skupinu sukulentů. Jsou to rostliny suchomilné jako kakty a nemusí to býti vždy význačná sukulence či tučnost, pro kterou řaděny jsou mezi sukulenty, výbrž spíše suchomilnost, která je spojuje k stejnému ošetřování v zahradnictví jako kaktusy. Proto např. do sukulentních sbírek zařaďovány jsou suchomilné yuccy a dasyliriony, třeba jejich listy nejsou tučné, nebo některé z xerofyt, Bromeliaceae jako Dyckia, Hechtia a na druhé straně pro tučné listy počítají se mezi sukulenty i takové rostliny, jako je známá voskovka, Hoya.

Většina je ovšem výrazné sukulence, namnoze takové, že mají pouze ztloustlé stonky a listy zaniklé, takže mnohé z nich, jako Euphorbia, Trichocaulon a hoodia podobají se kaktusům, a to tím spíše, že mají i ostny. Také ostatní bezlisté, nebo s listy šupinovitě zakrnělými, jako Stapelia, Echidnopsis, Anacampseros, mimikrové Mesembrianthemum apod. jsou z nejnápadnějších sukulentů. Jiné mají zase jen ztloustlé listy, jako eloe, crassuly atd., nebo aspoň silně kožnaté a tuhé, jako Agave, Fourcroya apod. Pro tyto všechny znaky nebo společnou jim suchomilnost zahronovány jsou pod společný název sukulentů, ale jinak jednotlivé druhy patří k rozmanitým čeledím rostlinným.

Tučnolisté Senecio a Kleinia patří do složnokvětých stejně jako známé slaměnky nebo astra: Aloe, Haworthia, a Gasteria k liliovitám stejně jako konvalinka nebo tulipán, agavy k stejné čeledi jako narcis atd., třeba na vzhled jsou tu ohromné rozdíly. Tučnost těchto zajímavých rostlin je podmíněna podnebím a stanovištěm; rostliny jsou takovým způsobem jako kaktusy uzpůsobeny, aby snadno mohly přečkati dlouhé období sucha a jejich podivný vzhled je zařízením k velkému pojmutí a zadržení vody pro dobu nouze a obmezení výparu. Odtud jejich tlusté stonky a listy, vodní reserváry, odtud bělavé barvy, chloupky, moučnatý násyp, nebo tlustá kožnatá a často i povoskovaná pokožka.

Sukulenty pocházejí z různých zemí, u nás typickým jejich představitelem je netřesk; nejvýraznější sukulence je však u druhů, rostoucích v stepních a poušťových oblastech tropů a subtropů. Sahara, velké pouště středoasijské a západní Australie, tedy největší oblasti pouštní, nemají však vlastních sukulentních rostlin. Hlavní oblasti sukulentů jsou dvě: Mexiko a Kapsko.

V Mexiku jsou sukulenty zastoupeny nejvíce na volné rozlehlé stepi planiny mexické, mezi 17 a 31 ° zeměp. šířky, kde nalézají se rody Echeveria, Ahava, Yucca, Sedum aj. Sukulenty Ameriky šíří se na sever, výdy v menším počtu druhů, až do Kanady, na jih do Brazilie, Chile a Patagonie.

Druhou velkou a na druhy velmi bohatou oblastí (jen Mesembrianthemum je znáho na 500 druhů) je jižní Afrika, zejména poušť Karroo. Zde nalézají se rozmanité Aloe, Haworthia, Gasteria, Stapelia, Kleinia, Mesembrianthemum, Anacampseros Portulacaria, Senecio, Othona, Ceropegia aj. druhy, jaké namnoze ještě ani ve sbírkách nebývají zastoupeny, např. tučné Pelargonium, Adenium, Brachystelma, Cissus, Ipomea, Piaranthus, Tavaresia aj. Z jižní Afriky šíří se sukulenty po západním pobřeží přes Namsko až do Angoly (Kanaria je proslulá též velkými netřesky), po východním pobřeží až po Eritreu; některé druhy jsou též v Arabii, Persii, Indii a Turkestanu.

Ve sbírkách kaktusářů jistě je vždy nějaký sukulent zastoupen, neboť vnáší do sbírky větší rozmanitost. Pravých milovníků sukulentů je však celkem málo. Mnozí z mylného stanoviska pohlížejí na sukulenty jako na rostliny oproti kaktusům méněcenné, často jen proto, že bývají levnější, snadněji a hojněji aspoň z valné většiny – dají se rozmnožovati a tudíž jsou všednějí. Přijde vždy na to, jakým zrakem se kdo na rostliny dívá. Jsou lidé, že nikdy nedovedou pochopiti a uznati individuelní krásu, zvláštnost a zajímavost některé rostliny a hodnotí ji podle toho, co stála či jak snadno nebo nesnadno jest se jí domoci. Co jeden žasne nad podivuhodně utvářeným listem a ostruhovitým nádherně barevným květem řeřišnice, je to druhého praprostá obyčejná kytka, protože dá se vypěstovati hravě a balíček semene je za několik haléřů.