23. 3. 1998 – Pátý den - pondělí. Vstávám ještě
za tmy. Vzbudil mě nějaký mechulín, který jel kolem na
kole.
Pomalu svítá a já fotím první z mnoha mexických
svítání. Protože kluci ještě pořád spí, chodím kolem
a objevuju obrovské kopce zelených echinocerusů,
zelených mammillárií, Thelocactus bicolor a velmi
zvláštních Hamatocactus sp., byly to vysoké protáhlé
rostliny, které vypadaly jako mamutí ancistrokaktusy.
Kolem je všude velmi jemný písek a v něm překrásné
malé kulaté kamínky, pouštní polodrahokamy. Když se
kluci probrali tak sluníčko už bylo na tom správném místě,
aby se dalo fotit a pak to začalo. Pavel se vydal dál do
kopců a objevil tam Astrophythum niveum, tak jsme se
tam vydali všichni. Objevili jsme poměrně velkou populaci těchto
rostlin, mezi nimi Epitelanthu micromeris a jiné
rostliny. U epitelant byla zajímavá barva rostlin, okolní
skály byly skořicově hnědé a rostliny měly jejich barvu
(s tím jsme se potkali i jinde), ale objevil jsem krásnou
kresbu na skále ve tvaru dvou spirál,
kresba byla určitě stará jako metuzalém. Následuje
cesta na sever a odbočujeme na Cuatro Cienegas. Asi 15 km před
Cuatro Cienegas - u San Jose de Boquillas, hledáme naleziště
Astrophythum „crassispinum”. Na pláních jsou stáda
volně pobíhajících koní, středem plání teče voda v betonovém
kanálu, ve stínu bylo 38 °C, takže my napřed hupky do
vody, potom úmorná cesta na úpatí kopců a ještě úmornější
cesta do kopce. Astrophythum „crassispinum” jsme našli
a vyfotili,
ale nebylo to crassispinum, spíše nějaké senile, ovšem
kvete prý čistě žlutým květem.
Úkol splněn, ploužením - vláčením zpět ke kanálu a
hup nahatí do vodičky (vodička – kanál, cca 45
minut).Voda je taková mexická, doma bych do toho nenamočil
ani psa, ale tady je to jediné mokré prostředí (mimo našich
triček) v širém okolí a tak riskujeme, že po umytí
budeme ještě více špinaví, než před tím.
Kolem jelo nákladní auto a na něm na korbě bylo tak třicet
mechulínů, velké mávání, balení a odjezd do Cuatro
Cienegas. Tam návštěva restauračního zařízení, které
Pavel neopomene navštívit vždy když jede kolem, „qesodillas”
(kozí sýr se vším) od jednoho namalovaného přihřátého
majitele restaurace. On je to velmi zajímavá postavička,
Pavel se ním zná delší dobu, seznámil ho s ním před
lety známý rakouský cestovatel Hainz Swoboda. Říkal nám
dívčím hlasem – „jo soy transvestito”. A tak jsme měli
téma pro večerní debatu – co to vlastně to transvestíto
je. Že by jsme se shodli, to nepadá v úvahu.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5.
|
