22. 3. 1998 – Čtvrtý den - neděle. Je neděle a
my musíme vstávat. Kolem se nenápadně metelí mechulíni a
dělají dojem, že něco ztratili. Rozdělal jsem ohníček
ze suchých kaktusů, ohřál včerejší polívku a ejhle, blízko
nás si dřepěla jedna Lophophora williamsii. Opodál byla ještě
jedna a jinak tam byly zelené mammillárky, thelokaktusy.
Sjeli jsme na dálnici a vyjeli směrem na sever na Saltillo.
Při cestě jsme se zajeli podívat na vesničku El Potosí.
Odbočujeme na křižovatce San Roberto napravo. Cesta vede
krásnou krajinou až do výšky 2500 m. n. m.
Přímo nad vesničkou roste Gymnocactus beguinii,
nachází se zde jen omezená populace, která je tu jen na
tomto místě a roste spolu s fantastickým Echinofosulocactus
sp. Pokud někde na jmenovce přečtete Stenoc. sp. El Potosí,
a pokud bude semenáč na prodej, berte všemi deseti. Je to
kytka s dlouhými, žlutými, plochými propletenými trny -
prostě paráda.
 |
Gymnocactus beguinii
Vesnička El Potosí je úžasná, je taková uklizená,
umetená, čistá a vůbec je jako z jiného mexického
světa. Nejvíce jsem si toho všiml až doma na fotografiích,
které jsem vůbec nefotil já, ale Lenka s mým foťákem.
Kolem vesničky se pasou koně, jsou tam krásně obdělaná
políčka, no prostě jinej svět. Koně mají ohlávku z provazu
přivázanou k zadní noze. A aby nám nebylo líto, tak
když sjíždíme zpátky s kopců, fotíme mraky, házíme
po sobě divokými dýněmi a je nám OK.
Dole na cestě směrem k vesničce pod kopcem se vydáváme
hledat Gymnocactus beguinii a Ariocarpus retusus,
nic, nic, jen nic, zato to chroští, kterým se prodíráme
stojí zato, Samý čánkovitý opuncie, které čekaly asi
jen na to až tam půjdu, byl jsem do nich celý zabalený, a
píchaj.
Nakonec jsme našli jednu živou rostlinu Ariocarpus
retusus, u hlavní cesty se snažíme najít miniatůrní
echinocerusy (scharpii), ale opět nic. Všechny
rostliny jsou asi zatažené v terénu. Před cestou na
Saltillo se skočíme podívat na naleziště Echinocereus
knippelianus, je to takový malý palouk pod lesem, ani
jsem se tam nešel podívat, zelené echinocereusy nemusím.
V Saltillu hledáme autobusové nádraží a po jeho
nalezení vysazujeme Lenku, která se vrací autobusem do
hlavního města. Po krátkém rozloučení se vydáváme dále
na sever, jedeme co nejdále a kolem půlnoci bočíme asi
kilometr od silnice a hledáme místo na spaní, dnes se nevaří,
dnes jsme unavení. Místo se jmenuje El Barill a je na 58 km
HWY 57 směr severně Saltillo.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4.
|
