Zasloužil se o Spolek kaktusářů v Chrudimi - tak nějak by měl vypadat titulek, skládající hold našemu příteli a rádci,
čestnému předsedovi a členu našeho spolku. On to byl, kdo stál u zárodku naší publikační činnosti, a kdo započal tu relativně velmi dlouhou řadu vydaných titulů. Mám pocit, že jsme mu vlastně nikdy pořádně nepoděkovali, a už nikdy nepoděkujeme. Že jsme mu neřekli dostatečně důrazně - Jardo, je to tvoje práce, tys udělal to nejtěžší, tys tu velkou těžkou kouli rozpohyboval, my to jen ze setrvačnosti tlačíme dál.
Dnes by se chtělo hodně hluboko uklonit před tímhle chlapíkem, už proto, že tehdy bylo vše o tolik obtížnější než nyní. Je ale pozdě, to jsme měli udělat dřív. Jarda čtrnáctý květnový den v roce 2005 odešel ve věku nedožitých 82 let. Rád bych věřil, že ve chvíli kdy píšu tyto řádky, už opět zasvěceně vypráví o svých chilských kytkách a chilské přírodě, kterou s takovým zaujetím osobně poznával, v kruhu dobrých kaktusářů, se kterými se setkával v časech, kdy já ještě neměl o kaktusech ani ponětí.
V posledních letech svého života Jaromír hledal a studoval příběhy kolem smírčích křížů, které se vyskytují v krajině okolo Chocně i Chrudimě. Ponořil se hluboko do minulosti, aniž tušil, že budoucnost mu nepřeje. Jestli je však pravda, že člověku v posledních chvílích proběhne jeho život před očima, pak Jaromír musí být jen spokojený.
|
