Prvním rodem, jemuž se při této přehlídce budu věnovat
je rod Echinofossulocactus (Stenocactus).
Charakteristickým znakem tohoto rodu je velký počet – převážně
značně zvlněných a rozličně zprohýbaných ostrých a úzkých
– žeber.
 |
Echinofossulocactus densispinus
K atraktivitě rostlin významně přispívá výrazné
a značně proměnlivé otrnění. Barva trnů přechází v barevném
spektru od bílé až šedé, přes žlutou, rozličné odstíny
červené, po tmavě hnědou.
 |
Echinofossulocactus albatus
Neméně pestrá je tvarová škála trnů, jež se
vyskytují rovné i různě zahnuté, krátké i velmi dlouhé,
kulaté či ploché. Naproti tomu v barvě květů je
druh relativně chudší. Nejčastěji jsou okvětní lístky
světle fialové, s výrazně tmavším středovým proužkem,
méně často pak světle růžové, žluté či bílé.
 |
Echinofossulocactus rosasianus
Domovinou těchto hezkých rostlin jsou zejména mexické
státy Coahuila, Nuevo Leon, Tamaulipas, Queretaro, San Luis
Potosí, Hidalgo a Zacatecas. Relativně rozsáhlé území výskytu,
spolu s výrazným sklonem k variabilitě, způsobují
značné problémy s druhovým zařazením jednotlivých
rostlin.
 |
Echinofossulocactus dichroacanthus
Rostliny na snímcích (prvních pět fotografií) uvádím
s pojmenováním, tak jak mám uvedeno na jmenovce, bez záruky,
že je druhové jméno správné.
 |
Echinofossulocactus hesteri
 |
Echinofossulocactus spec., El
Vergel, SLP, Mexiko
Posledním dnes představeným zástupcem rodu je Echinofossulocactus
spec. RS 25/97. Fotografovanou rostlinku mám ve sbírce
5 let a pochází z nabídkového katalogu Chrudimského
kaktusáře, kde byla označována jako senzační nález.
Podle studijního čísla se jedná o nález Dr. Romana Staníka.
Rostlina se takto hezky začala vytrňovat (středové trny)
jako asi pětiletá, květ se objevil poprvé letos.
 |
Echinofossulocactus spec.
Cedral, RS 25/97
Mammillaria duwei byla pojmenována na počest svého nálezce
F. Duweho. Velmi hezké rostliny – dorůstající šířky
50 mm, se silným řepovitým kořenem – mají typovou
lokalitu v mexickém státě Guanajuato, severovýchodně
od města San Luis de la Paz. Rostlinka na fotografii je dvanáctiletá,
kvete pravidelně a opakovaně. V literatuře udávané
středové trny, které se údajně objevují u drtivé většiny
rostlin postrádá. Tento fakt jí však – dle mého názoru
– na kráse neubírá.
 |
Mammillaria duwei
Rostliny na dalším snímku jsem vyséval na podzim 2001
ze semen označených jako Mammillaria picta v.
plumosa LX 482. Jak napovídá označení variety, mělo
by se jednat o rostliny s peříčkovými trny. Vzhledem
k mládí rostlin se domnívám, že otrnění s postupujícími
lety dozná změn a přiblíží se vzhledu typových rostlin
(to bývá poměrně variabilní). Je-li pojmenování variety
platné nevím, v literatuře jsem se s varietou
“plumosa” nesetkal. Nicméně se jedná o poměrně dobře
rostoucí rostlinky, které už jako tříleté dokáží zakvést
jemně krémovými květy. Na lokalitě Aramberii v mexickém
Nuevo Leon semena sbíral pan Alexander Lux.
 |
Mammillaria picta LX 482, Aramberri,
Nuevo Leon, Mexiko
Rod Mammillaria řadíme ve své většině mezi mexické
kaktusy. Jako určitou (ne však jedinou) výjimku z pravidla
lze považovat rostliny Mammillaria columbiana. Jak už
druhové pojmenování napovídá, jedná se o kaktusy rostoucí
v Kolumbii (dále rovněž na několika lokalitách ve
Venezuele, kde roste dokonce – u Mérida – v nadmořské
výšce 2150 m). Jedná se o válcovité rostliny, jež mohou
při šířce až 60 mm dorůstat výšky kolem 200 mm.
Elegantní kaktus, který je hezký i bez květů, o to více
na sebe upozorní drobnými až 9 mm širokými karmínově červenými
květy. Ač jihoamerický druh, neliší se svými nároky na
pěstování od jiných (mexických) zástupců rodu.
 |
Mammillaria columbiana
Escobari chaffeyi byla poprvé sbírána v roce
1908 F.E. Lloydem, a to poblíž Cedros v mexickém státě
Zacatecas. Jedná se o poměrně bezproblémové rostliny,
jejichž krátce sloupovitý stonek může – při šířce
60 mm – dorůstat výšky 120 mm. Otrnění je velmi husté,
jemné a štětinovité (až 50 trnů v každé areole),
bílé barvy s hnědou špicí. Hnědavé květy vyrůstají
poblíž temene. Jsou známy rovněž zelenokvěté rostliny,
které jsou označovány jako f. viridiflora. Rostlina na snímku
pochází ze semen sbíraných S. Brackem v Brewster
County v americkém státě Texas a dle údajů v katalogu
by měly snášet poklesy teplot až k –12oC.
Lokality, kde se E. chaffeyi vyskytuje jsou známy rovněž z jiných
oblastí – severovýchod Duranga, Real de Satorce v San
Luis Potosí, Saltillo v Coahuila.
 |
Escobaria chaffeyi SB 966, Brewster
County, Texas, USA
Další dva snímky věnuji rodu Echinocereus, nepodíváme
se však na květy, nýbrž zaměřím objektiv svého
fotoaparátu na temena jejich stonků. V druhé polovině
dubna se většina mých echinocereusů dala do bujného růstu,
a mě nedalo nezachytit právě v tomto období krásu
nově se tvořících trnů.
 |
Echinocereus engelmannii v. armatus
PP 749, Josua Tree ( Near 29 Palms ), Kalifornia, USA
Na prvním snímku je Echinocereus engelmannii PP
749. Na fotografii tmavě rezavé trny (budoucí středové)
později zhnědnou, bílé okrajové trny budou mít hnědavou
špičku.
Druhým echinocereusem – pochází z Arizony – je Echinocereus
apachensis. Tento echinocereus má okrajové trny bílé
se světle hnědou špičkou, středové jsou pak bílé až
jemně béžové, opět s hnědou špičkou.
 |
Echinocereus apachensis, RuA 04,
Fisch Creek, Maricopa, Arizona, USA
Na závěr jsem si nechal rostlinu, která je svým
vzhledem poněkud zvláštní a na první pohled jakoby ani
mezi kaktusy nepatřila. Jedná se o zástupce rodu Hatiora
(dříve řazeny do rodu Rhipsalis), dle informací,
které mám – z Backebergova lexikonu kaktusů – by
se mohlo jednat o Hatiora salicornioides (bez záruky).
Tato hatiora pochází z Minas Geraes, Rio de Janeiro v Brazílii,
kde roste epifyticky v korunách stromů. Rostlina pochází
od pana Uvíry z Jamnice (u Opavy), který mi ji před několika
lety daroval. V dubnu se na koncích beztrnných válečkovitých
článků začínají objevovat žluté květy, které z počátku
vypadají jako nové články (světlejší barvy než stávající).
Na rostlině (v květináči 10x10 cm) jsem napočítal přes
70 květů. Hatiory jsou ve sbírkách poměrně nenáročné,
vyžadují však nutně přistíněné stanoviště, během
sezóny pak poměrně vydatnou zálivku. Zimování je totožné
s většinou kaktusů, to je při teplotách kolem 10oC.
 |
Hatiora salicornioides
To je v tomto měsíci vše. Hezký
červen a o prázdninách zase – na stránkách Internetových
novin – nashledanou.
- Martin Chalupski
|
