Duben, to je exploze květů, z dálky se hlásí
zejména echinocereusy, které se snažím vynášet ven ze skleníku,
abych to kvetení zpomalil, prodloužil a jaksepatří užil. V
horku skleníku to kvetení totiž netrvá ani polovinu doby, co
kvetení venku. Duben, to je také doba první zálivky, i když
semenáče a roubovance - pokud jsou na světle - jsem zaléval už
v březnu. Protože v tak velkém množství kaktusů jako mám já,
se může objevit červený pavouček - je to i doba ošetření
kaktusů…
Sukulentní
bonsaje (37)
Pelargonium articulatum je sukulent jak se patří, i když to na
první pohled vůbec nevypadá a každý si řekne, že je to jen
jakýsi divný muškát. Tato rostlina se ke mně dostala složitou
cestou již v roce 1987, kdy mi ji daroval jako semenáč př.
Fleger (spolupracovník v RK zpravodaje ADENIUM). Měl doma ve výsevu
několik desítek kusů a semena dostal od německých pěstitelů,
s nimiž si velmi čile dopisoval. Zpočátku jsem si myslet, že
je to také divný muškát, s kterým nelze dělat nic jiného než
ho udržovat při životě…
Mexický deník
Rudy Gryma (5) 22. 3. 1998 – Čtvrtý den - neděle. Je neděle
a my musíme vstávat. Kolem se nenápadně metelí mechulíni a dělají
dojem, že něco ztratili. Rozdělal jsem ohníček ze suchých
kaktusů, ohřál včerejší polívku a ejhle, blízko nás si dřepěla
jedna Lophophora williamsii. Opodál byla ještě jedna a jinak
tam byly zelené mammillárky, thelokaktusy. Sjeli jsme na dálnici
a vyjeli směrem na sever na Saltillo. Při cestě jsme se zajeli
podívat na vesničku El Potosí. Odbočujeme na křižovatce San
Roberto napravo. Cesta vede krásnou krajinou až do výšky 2500
m. Přímo nad vesničkou roste Gymnocactus beguinii, nachází
se zde jen omezená populace, která je tu jen na tomto místě a
roste spolu s fantastickým Echinofosulocactus…
Duben - kde jsme byli Byli jsme se podívat v Bonsai centru u Pišlů. Ta
vesnice se jmenuje Libčany, a odbočuje se do ní kousek za Hradcem
Králové, ze silnice směrem na Prahu. Tady se zastavujeme už léta,
jezdili jsme sem už za minulého režimu a vždy je to milá zastávka,
protože je na co se dívat, a to snad v každou roční dobu, ať
ve skleníku, nebo i venku. A tak se s Vámi dnes o jedno ze
zastavení podělíme několika obrázky…
Byli jsme se také podívat na orchidejích u pana Kubánka v Rakovníku.
Kubánkovi jsou stará zahradnická rodina, provozující řemeslo
už po třetí generaci. Zahradnická tradice se v této rodině
počítá již od roku 1882. Manželé Kubánkovi mají ve svém
skleníku nejen úžasné hybridy, ale i vzácné botanické druhy.
Krásné to není jen ve skleníku, ale i kolem celého domu…
Oploceným
Mexikem 26 Vracíme se do Ceballos a odbočujeme na opačnou
stranu. Na západ. Míříme do míst, kde Kracík našel novou
koryfantu. Po několika desítkách kilometrů se rovina mění
v pahorkatinu. Mění se i kvalita silnice. Samá trhlina a
výmol. Hledáme místo k noclehu. Bohužel nekonečný
plot. Přejíždíme kopečky do vesnice za nimi, pak otáčíme,
vzdalujeme se totiž od místa oné koryfanty. Drze otevíráme
bránu nějakého ranče, vjíždíme mezi stromy a křoví a připravujeme
se na noc. Kolem chodí krávy, něco na nás španělsky bučí,
ale neodpovídáme. Nakonec se s námi smíří a uklidní
se. Luboš chystá večeři. Kolegům se zacelily rány ve střevech
a dostali chuť na jídlo…
Echinokaktus Vedle cereusů, echino- cereusů, echinopsis,
mamillarií a opuntií, je hlavním a často za nejpřednější
rod považován echinokaktus. Jsou zájemci, že úctu v nich
budí jen tyto kaktusy a vše ostatní považují za podřadné.
Opravdu dobře opatrovaná sbírka echinokaktů je něco skvostného.
Je to rod na druhy, odrůdy a formy velmi bohatý a je zapotřebí
k tomu značné vědomosti. Povšechně platí pěstování
echinokaktusů za nesnadné. Kritické období je ale vlastně
jen v zimní době, kdy většina echinokaktusů je
choulostivá na vlhko…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (5) 19. 10. 2004 - Ráno vyrážíme směr Mier y
Noriega a Doctor Arroyo. Cestou se zastavujeme na jednom slibně
vypadajícím kopečku nalevo od prašky. Bohužel nenalézám
nic výjimečného. Několik Mamillaria candida, Coryphanta
palmeri. Na druhé straně silnice je vidět zřejmě nějaké
poutní místo. Je to kopeček na kterém je kaplička a dokola
vede do kruhu cesta. Při zpáteční cestě se pěkně napíchnu
na trn z agáve.
Jsem hned celý od krve. Asi jsem si napíchnul
nějakou žílu. Spěchám k autu abych se umyl a ošetřil. V
městečku Mier y Noriega si dáváme v nevábně vypadajícím
bufetu grilované kuře. Kuře je OK. Přejíždíme do Doctor
Arroyo, kde nakupujeme vše potřebné. S Jirkou objevujeme místní
střední ekonomickou školu…
Jarní obrázky
z Oder Začátkem jara jsem využil pěkného počasí
a pořídil jsem několik záběrů ve sbírce. Některé obrázky
se docela povedly, tak si je dovolím představit čtenářům
internetových novin. Názvy u jednotlivých rostlin ponechávám
takové, pod jakými jsem je zakoupil, i když to není ve všech
případech v souladu s platnou nomenklaturou.
Parodia chrysacantha kvetla již jedním květem v lednu,
nyní vyrazily další květy. Strašně vděčná a nenáročná
kytka, kvete skoro celý rok…
Čeští botanici
odsouzeni v Africe Titulek: Odsouzení pytláci
rostlin Jaroslav U. a Milan Z. stojí poblíž
svého automobilu poté, co je zastavil úředník
ochrany přírody Kobus Kritzinger, poblíže
Rhynsdorp. Protože byli chyceni při činu, musí
čeští nadšenci složit 100 000 randů,
což jest asi 400 000 Kč, za to, že
u nich bylo nalezeno množství rostlin, řízků
a semen. Počáteční odhad tržní ceny
rostlin v jejich držení činil 7 milionů randů
(což je naprosto zřejmý holý nesmysl -
pozn. Pavl.), takže teoreticky mohli být
pokutováni trojnásobkem této hodnoty (tedy 21
milionů). Několik druhů ze zabavených
rostlin je zapsáno do červené knihy ohrožených
organizmů. Událost se stala 8. března, kdy úředník
Kobus Kritzinger cestou na farmu v Rhynsdorp, v
oblasti Namaqualand zahlédl dva lidi, kteří
fotografovali poblíž nájemného automobilu…
Minulý měsíc se pan Pavlíček
ve svém příspěvku pozastavil nad sexu- chtivostí Mammillaria
bombycina. Protože mě jeho „údiv” zaujal – tak
absurdní, a přitom pravdivé – neodolám, a první dvě
zastavení u dnešní prohlídky svého skleníku věnuji podobně
chtivým rostlinkám. O rostlinách Mammillaria lasiacantha
jsem psal už v dubnovém čísle, proto první snímek
bude bez rozsáhlejšího povídání. Fotografie představuje
dvouletou rostlinku, pan Brack semena sbíral v Brewster
County v Texasu a dal sběru číslo SB 398…
Lobívie z mé sbírky
(6) Možná jste zaregistrovali, že jsem se zatím nezabýval
pěstováním lobívií, ale ono je to docela zbytečné. Jsou
natolik odolné (tedy až na výjimky), že snesou skoro všechno.
Jen svým životním podmínkám přizpůsobí svůj vzhled.
Pokud máte rádi svěže zelené, zdravě vypadající (pro
laika), napumpované kaktusy, které moc nepíchají, protože
nemají čím, dejte je do teplého a vlhkého skleníku. Odvděčí
se vám rychlým růstem a spoustou květů. Chcete-li mít nízké,
do trnů zabalené rostliny a nebude-li vám přitom vadit nějaký
ten flíček na pokožce (imitace importu), postavte je
ven
na slunce, déšť, rosu, mlhu a vítr, dopřejte
jim i jarní a podzimní mrazíky. Odmění se vám tím, že
budou léta stejně velké a taky spoustou květů. U mě
platí ta druhá varianta, navíc si vůbec nedělám problémy
se substrátem. Mým zaměstnáním jsou polní pokusy
s novými odrůdami zemědělských plodin a s novými
chemickými přípravky, takže si vždy vyhlédnu na poli
místo, kam té chemie moc nešlo a kde to bylo tak akorát
nahnojené…
Údolí
smrti vykvetlo po 100 letech
Letos během zimních měsíců pršelo v Údolí smrti jako
nikdy za posledních 100 let. Normálně zde totiž za rok
spadne méně než 4 cm srážek. Letos jen za zimní období
tu spadlo přes 15 cm. Toto neobvyklé množství srážek
probudilo semena mnoha jednoletých květin ze spánku a park
se přeměnil z mdlé měsíční krajiny na rozkvetlé louky
hýřící všemi barvami.
Národní park leží v deštném
stínu horského masivu Sierra Nevada v
Kalifornii s nejvyšší horou Mt. Whitney (4418
m n. m.). Údolí smrti je nejteplejším místem
v Americe a možná i na světě, které soutěží
o teplotní rekordy se Saharou v Africe. Doposud
nejvyšší naměřená teplota zde dosáhla
56,7°C, a to 10. 7. 1913. Měřeno
u Furnace Creek (Potok výhně), který není
nejnižším místem v parku…
Fotografujeme
O fotografování kaktusů už toho bylo v
minulosti napsáno dost. Samozřejmě, že většinou
to byly rady, které nahrazovaly hrách, na stěnu
házející. Lidé si fotili kaktusy jen tak pro
sebe, ve snaze zachytit pomíjivou krásu kvítků
na svých kytičkách, tak jaképak pracné aranžování.
Teď se ale hodně fotí na digitál, je možnost
posílat obrázky po netu, prostě to focení má
další a další dimenze. Tady bych se chtěl
poradit s dalšími - nejen fotografy, ale
i konzumenty fotografií. Chci se poradit, jaké
se líbí pozadí…
