Lobivia hertrichiana
Možná jste zaregistrovali, že jsem se zatím nezabýval
pěstováním lobívií, ale ono je to docela zbytečné. Jsou
natolik odolné (tedy až na výjimky), že snesou skoro všechno.
Jen svým životním podmínkám přizpůsobí svůj vzhled.
Pokud máte rádi svěže zelené, zdravě vypadající (pro
laika), napumpované kaktusy, které moc nepíchají, protože
nemají čím, dejte je do teplého a vlhkého skleníku. Odvděčí
se vám rychlým růstem a spoustou květů. Chcete-li mít nízké,
do trnů zabalené rostliny a nebude-li vám přitom vadit nějaký
ten flíček na pokožce (imitace importu), postavte je ven na
slunce, déšť, rosu, mlhu a vítr, dopřejte jim i jarní a
podzimní mrazíky. Odmění se vám tím, že budou léta
stejně velké a taky spoustou květů.
U mě platí ta druhá varianta, navíc si vůbec nedělám
problémy se substrátem. Mým zaměstnáním jsou polní
pokusy s novými odrůdami zemědělských plodin a s novými
chemickými přípravky, takže si vždy vyhlédnu na poli místo,
kam té chemie moc nešlo a kde to bylo tak akorát nahnojené,
k tomu přidám písek z nedalekého písníku a
trochu rašeliny a šup s tím do květináče. Je fakt,
že pak z něho dva měsíce tahám lebedu, ale lobíviím
to svědčí. Mimochodem, ono to svědčí všem kaktusům,
snad jen mexickým raritám bych to nedával. (Pro nezasvěcené:
Rarity jsou ty šeredné kaktusy, které dnes pěstuje pomalu
každý, takže jsou mnohem rozšířenější ve sbírkách
než tzv. „vobyčejný kytky”, tedy staré, ale krásné
druhy.)
Proč se ale o pěstování zmiňuju právě v tomto dílu?
Popsaný způsob mého možná až extrémně tvrdého pěstování
druhu Lobivia hertrichiana zrovna moc nesvědčí. Ne
že by to ty kytky nevydržely, ale ony to opravdu pouze vydrží,
nic víc. Proto je raději dávám do foliáku, kde je přece
jen pro ně přívětivěji. A ve sklenících většinou
vypadají taky dost dobře. Přece jen to je druh pocházející
z teplejších a vlhčích údolních poloh.
Bohužel je to tak obyčejný druh, že i přes své velice
snadné množení snadno kořenícími odnožemi ze sbírek
mizí. Je to škoda, v plném květu je na ni pohled báječný.
 |
Obr. 1. Lobivia hertrichiana
Vynadat musím i sám sobě, když jsem třídil snímky
pro tenhle seriál, zjistil jsem, že ač mám rostlin dost, při
focení jsem je totálně přehlížel. Budu to muset
napravit. Ještě že jsem si jich v minulosti nafotil pár
na diáky.
Co se týká variability, o té svědčí opět existence
řady jmen pro víceméně podobné rostliny, jejichž
generativní potomstvo se pak vzhledově překrývá.
Koneckonců i pan Rausch píše (Lobivia 85), že „variační
šíře je na každé lokalitě nepředstavitelná…” a dále
„…je ale náramně těžké lokalizovat areálem ohraničené
formy”. A tak se pojďte podívat, co všechno se dá pod názvem
Lobivia hertrichiana vidět. Tedy alespoň v mé
sbírce.
Začnu opět od té nejnahatější. Je vzácná, protože
je kradená. Asi před 15 lety jsem si uloupl centimetrovou
odnožku z kaktusu na chodbě jednoho hradeckého paneláku.
Jak vidno, moc za tu dobu nevyrostla. Podle různých návštěvníků
by jí více slušela jmenovka L. minuta nebo L.
larabei, případně L. incaica. Nejednotnost v názorech
mě utvrzuje v tom, že je to hertrichiana. A
basta. (I když tu „minutu“ bych skousnul taky).
 |
Obr. 2. Lobivia hertrichiana
Jako Lobivia hertrichiana f. minuta, když už
jsem se o ní zmínil, by se dala prezentovat kuriozita na dalším
snímku. Květináček má v průměru 5 cm, takže si
snadno odečtete, jak je asi velká rostlinka, z níž
ten květ vyrůstá.
 |
Obr. 3. Lobivia hertrichiana f.
minuta
Ale zpět k tomu, co jsem získal a co pěstuji jako
klasickou Lobivia hertrichiana.
 |
Obr. 4. Lobivia hertrichiana
Tak tohle je asi taková klasika, jak bych si správnou
hertrichianu představoval. Fotka vznikla v létě roku
1988, rostlinu jsem rok předtím koupil na výstavě v Žirči.
Dnes vypadá takto. Trochu změnila barvu, hodně zahustila a
přidala pár odnoží.
 |
Obr. 5. Lobivia hertrichiana
Občas se u tohoto druhu vyskytnou i kytky, po kterých by
leckdo rád šáhl, protože jsou schopné udělat i dost
dlouhé trny. Ta na fotce je má navíc zpočátku téměř bílé
a silné.
 |
Obr. 6. Lobivia hertrichiana
A u další rostliny by se mohli dva hádat, jestli to vůbec
hertrichiana je. Tedy pokud nekvete a nemá plody,
tehdy je to jasné. Všimněte si, že je bez odnoží. Jaksi
nestíhá pokrývat poptávku.
 |
Obr. 7. Lobivia hertrichiana
Moc hezky se vyvíjejí také semenáče Lobivia sp.
Lau 154 de Cuzco. Když si vzpomenu na dospělé rostliny ve
sbírce pana Rektoříka, říkám si, že jsem ji měl vyset
už dávno.
 |
Obr. 8. Lobivia hertrichiana sp.
Lau 154 de Cuzco
Z forem, které se u nás vyskytují a které někdo
jako samostatné uznává, mám pár také, u některých mám
dokonce i původní jména. Trochu jemnější než typ by měla
být f. binghamiana.
 |
Obr. 9. Lobivia hertrichiana f.
binghamiana
 |
Obr. 10. Lobivia hertrichiana f.
binghamiana
Delší, zlatožluté trny zdobí další formu allegraiana.
 |
Obr. 11. Lobivia hertrichiana f.
allegraiana
Ze semen FR 698 Lobivia urubambae vyrostly po asi 20
letech taky moc hezké, hustě otrněné kaktusy. Prý pocházejí
z poněkud vyšších poloh a snad díky tomu si v mých
podmínkách libují. Jméno bylo neplatné, později bylo
ztotožněno s Lobivia divaricata, což je další
z mnoho forem L. hertrichiana.
 |
Obr. 12. Lobivia hertrichiana f.
divaricata
Zajímavým taxonem je f. incaica. Viděl jsem ve sbírkách
kulaté i sloupkovité, skoro bez trnů i s trny přes 5
cm dlouhými. Ta na prvním obrázku má zase velice zajímavé
květy. Na druhém je (vlevo) se „sestřičkou” L.
hertrichiana, kterou jsem původně získal jako L.
planiceps.
 |
Obr. 13. Lobivia hertrichiana f.
incaica
 |
Obr. 14. Lobivia hertrichiana f.
incaica (rostlina vlevo)
Lobivia larabei by měla být drobnější a s krátkými,
nevýraznými trny. To u dalších dvou rostlin odpovídá. Nějak
ale ztratily bílý střed květu. Jako L. larabei jsem
je ale fakt dostal.
 |
Obr. 15. Lobivia hertrichiana f.
larabei
 |
Obr. 16. Lobivia hertrichiana f.
larabei
Pak mám taky kytičku s původním označením Lobivia
vilcabambae. To je taxon, o kterém vedli pánové Rausch
a Ritter spory, jestli do okruhu Lobivia hertrichiana a
tedy k tzv. neolobíviím patří nebo ne. Já bych ji
tam klidně nechal, ale hlavně proto, že mi nějak nepasuje
nikam jinam. Pochází ze semen KK 438.
 |
Obr. 17. Lobivia hertrichiana f.
vilcabambae KK 438
Dlouho mi ve sbírce chyběla pravá f. echinata.
Letos jsem získal odnož z rostliny, která je typická.
Její odnož ale ty správné husté, dlouhé a rovné trny
tvořit teprve začíná. Těším se na to, jak bude za tři
– čtyři roky vypadat.
 |
Obr. 18. Lobivia hertrichiana f.
echinata
Pěkné, poměrně drobné a krásně kvetoucí kytičky mám
ze semen Lobivia hertrichiana var. laui. Dost
varírují, jak vidno, v barvě květu, často mívají
také světlý střed.
 |
Obr. 19. Lobivia hertrichiana
var. laui
 |
Obr. 20. Lobivia hertrichiana
var. laui
Dokonalým protikladem je var. simplex. Ta je naopak
robustní, hrubě otrněná a měla by růst solitérně. To
se jí ale moc nedaří, občas se nějaká odnož objeví. Buď
nemám pravou rostlinu nebo jméno „simplex” není
zcela výstižné.
 |
Obr. 21. Lobivia hertrichiana
var. simplex
Když jsem před lety překládal první knihu o lobíviích
od W. Rausche z roku 1975, vyděsila mě zmínka o tom,
že by hertrichiana mohla kvést nejen červeně, ale i
oranžově a dokonce žlutě. Samozřejmě jsem tu žlutou
musel mít a samozřejmě jsem ji tak dlouho neměl, až jsem
na to zapomněl. Pak jsem ale vysel semena s označením Lobivia
huanoquite KK 157. Semenáčky mě nijak nenadchly, takže
jsem jim moc pozornosti nevěnoval, naštěstí o ně nebyl
ani zájem. Nadchly mě až tehdy, když vykvetly. Žlutě
kvetoucí hertrichiana existuje.
 |
Obr. 22. Lobivia hertrichiana f.
huanoquite KK 157
 |
Obr. 23. Lobivia hertrichiana f.
huanoquite KK 157
 |
Obr. 24. Lobivia hertrichiana f.
huanoquite KK 157
Tak, a to by asi mohlo k tomuto druhu stačit. Víc
toho stejně nemám. Blízkou příbuznou je Lobivia
backebergii, té bude věnován příští díl.
- Lobivia
ferox
(11/2003)
- Lobívie
z mé sbírky I
(12/2004)
Lobívie
z mé sbírky II (01/2005)
- Lobívie
z mé sbírky III (02/2005)
Lobívie
z mé sbírky IV (03/2005)
Lobívie
z mé sbírky V (04/2005)
|
