Lobivia pampana
Zkuste si někde přečíst popis tohoto druhu a zjistíte,
že je tak konkrétní jako předpovědi počasí našich
meteorologů a rosniček. Nebude-li svítit slunce, bude pravděpodobně
zataženo aneb nebude-li pršet, nezmoknem. Přečtete si, že
tahle lobívie může růst jednotlivě nebo odnožovat, žeber
může mít 15 i 30, trnů 7 nebo taky 20 a květy růžovofialové,
červené, oranžové i žluté. Vážení přátelé, ano.
Ono to tak opravdu je, Lobivia pampana je v tomhle
stejný přeborník jako Lobivia pentlandii.
 |
Obr. 1. Lobivia pampana
Podle těla ty dvě skutečně nerozezná nejspíš ani
odborník. Nezbývá než čekat na květy, ty jsou přece jen
typické. Okvětní plátky zašpičatělé nebo chcete-li
kopinaté, ne tedy zakulacené. Vnitřek květu nepřechází
do bílé. Barvy nejsou jako u L. pentlandii zářivé,
spíš tlumenější a pastelové, velmi často mají okvětní
lístky podélné proužky světlejších a tmavších odstínů.
Koneckonců nejlépe to zase zdokumentují fotografie. A tak
se kochejte.
 |
Obr. 2. Lobivia pampana f.
mistiensis
Tahle kytička na druhé fotografii (je přefocená z
diapozitivu) by měla být pravá a nefalšovaná Lobivia
mistiensis, což je ale jméno obecně chápané jako
synonymum k Lobivia pampana.
 |
Obr. 3. Lobivia pampana
Další už jsou ze semen Lobivia pampana.
 |
Obr. 4. Lobivia pampana
 |
Obr. 5. Lobivia pampana
 |
Obr. 6. Lobivia pampana
No a teď si na dalších fotkách zkuste udělat popis
druhu bez květu. Trny někdy rozlišitelné na středové a
okrajové, jindy nerozlišitelné, rovné i zahnuté, krátké
i extrémně dlouhé.
 |
Obr. 7. Lobivia pampana
 |
Obr. 8. Lobivia pampana
 |
Obr. 9. Lobivia pampana
 |
Obr. 10. Lobivia pampana
 |
Obr. 11. Lobivia pampana
 |
Obr. 12. Lobivia pampana
Mimořádně dlouhotrná rostlina je i na dalším obrázku.
Koluje zejména ve východních Čechách a je o ni
pochopitelně velký zájem. Problém je, že nejsem přesvědčený
o tom, že se jedná o Lobivia pampana, jak je rozšiřovaná.
Do variačního rozpětí se v pohodě vejde, ale květy jsou
něco mezi pampana a pentlandii. Hlavně ale je
to rostlina oboustranně neplodná. Pylu dost, ale neopylíte
jím nic. A naopak. Nandáte na bliznu cokoliv včetně
pampelišky (nesmějte se, mockrát se mi podařilo květy
kaktusů opylit vlastním pylem po podráždění blizny pylem
směsí jarní květeny pampelišku nevyjímaje) a taky nic.
Takže hybrid? Kdo ví. Naštěstí občas vyrazí nějaká ta
odnož.
 |
Obr. 13. Lobivia pampana
Na posledním snímku je rostlina opravdu mimořádně
atraktivní. Je roubovaná, má v průměru 3,5 cm a trny
kolem 15 cm. I barva květu je zajímavá. Dostal jsem ji
(vlastně její mateční rostlinu, která mi uhynula a já
horko těžko zachránil aspoň tuhle odnož) se jmenovkou Lobivia
pampana var. rubida. Dokonalé koště.
 |
Obr. 14. Lobivia pampana f.
rubida
Na závěr si dovolím ještě malinko rýpnout. List s Lobivia
pampana vyšel před lety v Atlasu kaktusů. Popis
perfektní. Ale fotka… Podle mého názoru je na ni pravá a
nefalšovaná Lobivia maximiliana. Utvrzuje mě v tom i
fakt, že fotografovaná rostlina pochází ze sbírky pana
Calty a o něm a jeho maximilianě jsem psal minule.
Ze semen z jeho rostliny lezou kaktusy, které jako kdyby
té fotografované z oka vypadly.
Za nejobyčejnější lobívii je často považována L.
hertrichiana. Šestý díl bude o ní.
- Lobivia
ferox
(11/2003)
- Lobívie
z mé sbírky I
(12/2004)
Lobívie
z mé sbírky II (01/2005)
- Lobívie
z mé sbírky III (02/2005)
Lobívie
z mé sbírky IV (03/2005)
|
