Minulý měsíc se pan Pavlíček ve svém
příspěvku pozastavil nad „sexuchtivostí” M.
bombycina. Protože mě jeho „údiv” zaujal – tak
absurdní, a přitom pravdivé – neodolám, a první dvě
zastavení u dnešní prohlídky svého skleníku věnuji
podobně chtivým rostlinkám. O rostlinách Mammillaria
lasiacantha jsem psal už v dubnovém čísle, proto
první snímek bude bez rozsáhlejšího povídání.
Fotografie představuje dvouletou rostlinku, pan Brack semena
sbíral v Brewster County v Texasu a dal sběru
studijní číslo SB 398. První květ se rozvinul letos v druhém
dubnovém týdnu, bezprostředně poté, kdy rostlina dostala
první zálivku, a kdy po napití měl stonek šířku pouhých
18 mm.
 |
Mammillaria
lasiacantha SB 398, Brewster Co., Texas, USA
Shodou okolností stejně stará –
lépe by možná bylo říkat mladá – a na milimetr stejně
velká (malá) je Mammillaria longiflora v. stampferi.
Pojmenování variety bylo zvoleno na počest pana Josefa
Stampfera, o kterém se předpokládá, že ji jako první
objevil. Dřívější pojmenování jako var. breviflora
znělo ve spojení s pojmenováním druhu poněkud
nelogicky (longiflora = dlouhokvětá, breviflora
= krátkokvětá). Právě krátká květní trubka patří k základním
znakům, jimiž se forma odlišuje od rostlin typové variety.
Ve srovnání s typovou M. longiflora, kterou sbíral
Palmer již v roce 1896, je varieta stampferi
relativně mladá, byla objevena v sedmdesátých letech
20. století v lesích u El Salto, v mexickém státě
Durango. Semena označená studijním číslem L 1250 sbíral
pan Lau v roce 1980 tamtéž, v nadmořské výšce
2 400 m. n. m. Jak ukazuje snímek, rostlinka zatím
postrádá středové trny, z ploše kulovitého stonku
(dorůstá šířky až 60 mm) vyrůstá – zatím jeden –
světle růžový květ s tmavším středovým proužkem,
o průměru přes 30 mm.
 |
Mammillaria longiflora v. stampferi L 1250,
El Salto, Durango, Mexiko
Mexický stát Zacatecas, lokalita u
Sombrerete a Jerez je typovým nalezištěm rostlin Mammillaria
moelleriana f. cowperae. Ač je pojmenování cowperae uváděno
často jako jméno samostatného druhu, jedná se dle
literatury ( Atlas kaktusů XVI./17/2001 ) pouze o žlutotrnou
formu původního druhu. Při pohledu na fotografii je ihned zřejmý
rozpor ( středové trny jsou tmavě rezavé ). Uvedený
rozpor zmiňuje – v již výše specifikované literatuře
– rovněž text pánů M. Záruby a J. Říhy, kde uvádějí,
že se ve výsevech nezřídka objevují nejrůznější odstíny
zbarvení středových trnů ( od světle žluté po hnědou
), a to přestože byl od Denise Cowpera získán originální
materiál, klasifikovaný a popsaný jako M. cowperae z okolí
města Jerez ve státě Zacatecas. Jedná se o velmi hezké
rostliny, které nemají nikterak velké nároky na pěstování.
Ty jsou podobné jako u většiny příbuzných druhů ( M.
bombycina, M. perezdelarosae, M. jaliscana apod. ), tj. slunné
a teplé stanoviště, střídavý zálivkový režim, v zimě
pak raději světlé stanoviště.
 |
Mammillaria moelleriana f. cowperae
Posledním dnes představeným zástupcem
rodu Mammillaria je zajímavá severomexická miniaturka
Mammillaria sanchez-mejoradae. Jedná se o drobné (2 až 3
cm dlouhé a 1 až 3 cm široké) rostlinky, kvetoucí brzy
na jaře – ve vícenásobném věnečku kolem temene
rostliny – květy až 15 mm velkými, bělavě narůžovělými
s tmavším středovým proužkem. M. sanchez-mejoradae
roste v severním Mexiku, dle údajů pana P. Panorotto
50 km západně od hory Cerro El Potosí, Tamaulipas (údajně
i na dalších místech).
 |
Mammillaria sanchez-mejoradae
Jedněmi z prvních kaktusů kvetoucích
brzy na jaře jsou rostliny rodu Turbinicarpus. Turbinicarpus
( Gymnocactus ) knuthianus je pojmenován na počest dánského
hraběte M. Knutha. Jedná se o velmi hezké, většinou solitérní
rostliny dorůstající průměru stonku kolem 70 mm. Středové
trny dorůstají délky až 15 mm, okrajové do 8 mm. Růžové
květy široké až 30 mm se objevují u temene rostliny a
svojí barvou doplňují bílé otrnění. Rostlina na snímku
pochází ze semen z lokality u Guadalcazar ve státě
San Luis Potosí.
 |
Turbinicarpus knuthianus, Guadalcazar, SLP,
Mexiko
Turbinicarpus pseudopectinatus i
Turbinicarpus schmiedickeanus var. schwarzii patří k brzy
kvetoucím mexickým miniaturám, se kterými při dodržení
obecně platných pravidel pěstování, nebývají v kultuře
větší problémy.
 |
Turbinicarpus pseudopectinatus, Dr. Arroyo,
Nuevo Leon, Mexiko
T. schmiedickeanus v. schwarzii kvete již
při průměru stonku kolem 10 mm. Vzhledem k tomu, že
květy jsou až trojnásobně širší, rostliny bývají –
v této velikosti květy prakticky zakryté.
 |
Turbinicarpus schmiedickeanus var.
schwarzii SB 756, Charco Blanco, SLP, Mexiko
Na závěr jsem si nechal dva zástupce
rodu Echinofossulacactus, či chcete-li Stenocactus. Rostlinku
na prvním snímku nechám bez pojmenování, neboť určení
na jmenovce, jež u ní mám (albatus), mi připadá nepřiliž
pravděpodobné. Nicméně se jedná o hezký kaktus, který
zakvetl letos poprvé, a to při průměru stonku 60 mm.
 |
Echinofossulocactus spec.
Druhým „fosuláčem” je naproti tomu
dobře určitelný, a dle mého názoru (vzhledově) z rodu
se trochu vymykající Echinofossulocactus coptonogonus.
Na rozdíl od dalších zástupců rodu nejsou žebra přiliž
zvlněná, rovněž jejich počet je relativně malý (15-20). U Ventury, SLP se údajně vyskytují rostliny pouze s 13
žebry – PP 959 – (rostliny z tohoto naleziště
jsem vyséval, zatím však musím vystačit pouze se zprostředkovanými
informacemi). Echinofossulocactus coptonogonus dorůstá až
200 mm šířky, z areol vyrůstá až 5 trnů délky do
5 cm. Květy se objevují zjara, jsou bílé až světlounce růžové,
středový proužek fialový. Rostlina na fotografii má – ač
nepochází z Ventury – při průměru stonku 50 mm 13
žeber a pochází ze semen z lokality mexického státu
Guanajuato (nadmořská výška 1 940 m)
 |
Echinofossulocactus coptonogonus CH 612,
SLP, Route 57, Guanajuato, Mexico
Pro tento měsíc jsme u konce. Přeji Vám
hezký květen, mějte se fajn a za měsíc opět na těchto
stránkách nashledanou.
- Martin Chalupski
|
