Dnes to vezmu velmi stručně, neboť je asi nejvíce
hektické období kaktusářova roku, a času se zoufale nedostává.
Zima skončila naráz a nástup hezkého počasí si žádá stěhování
kytek, oproti jiným rokům dost opožděného. Takže přátelé
– je třeba nedostatkem světla zchoulostivělé rostliny stínit
a na sluníčko zvykat jen velmi opatrně. Radit umím dobře, ale
pár kytek jsem už zase pěkně připálil. Podařilo se mi udělat
pár obrázků – tak jen velmi stručně a skoro bez komentářů:
První obrázek nám představuje Echinocereus coccineus SB
236, z pohoří Jarilla Mts., v Novém Mexiku. Velmi
pravděpodobně snáší i silnější mrazy, ale po letošních
ztrátách radím – raději moc neriskovat…
Zadáno pro kaudexofily
(5) Dnes nabízím pohled na miniaturu z příbuzenstva
sukulentních muškátů. Rostlina má původní
místa výskytu v provinci Východní Kapsko
nebo Kwazulu-Natal v Jihoafrické republice a
jmenuje se Pelargonium pulverulentum. Je to
geofyt s dlouze řepovitým kaudexem (velmi
se podobá kořenu mladé mrkve o průměru asi
1,5 cm) a s velice atraktivními pýřitými
listy, které při přechodu rostliny do vegetačního
klidu ještě dlouho zůstávají na jejím
temeni. Květy rostlina nasazuje až na konci března
a květenství je velmi podobné tomu, co se
vyskytuje u blízce příbuzného Pelargonium
oblongatum. Hlavní období růstu připadá
v našich podmínkách do zimních měsíců
a já jsem si tyto rostliny oblíbil právě
proto, že plně vegetují v období krátkých
dnů a při teplotách jen kolem 10 °C.
Pelargonium pulverulentum
je velmi perspektivní druh s malými nároky
na prostor. Naši pěstitelé ho zatím bohužel
neznají, jinak by se v ČR pěstoval v daleko
větším množství…
Podivné rostliny Kniha je určena čtenářům žijícím ve Střední
Evropě, pro které jsou exotické všechny rostlinné druhy
tropů a subtropů, neschopné přežít naši zimu ve volné přírodě.
Zabývá se skupinou rostlin se specifickými zásobními orgány,
které jsou známé pod názvy kaudex a pachykaul. Oba tyto
pojmy jsou podrobně vysvětleny a spolu s obecně platnými
pěstitelskými postupy jsou uvedeny v úvodní části
knihy. Těžištěm celé publikace jsou však botanicko pěstitelské
charakteristiky více jak dvou stovek druhů rostlin z několika
desítek čeledí a rodů. Pro snadnou orientaci jsou rostliny tříděny
podle jmen rodů a druhů, nikoliv podle čeledí. Převažují
sukulenty, v několika případech jsou představeny druhy
se zásobní hlízou nebo cibulí…
Pěstitelský
servis - červen mezi kaktusy Zálivka - červen je období, kdy kaktusy nejvíce
rostou a kdy si žádají nejvíce vody. Neexistuje pravidlo,
zda zalévat jednou týdně, jednou za čtrnáct dnů... -
Pravidlem s velkým P je: zalévej tehdy, když je substrát
suchý. Malé květináčky třeba denně, velké třeba až za
týden - záleží na venkovní teplotě, v chladném počasí
substrát v květináči vysychá pomaleji než při teplotách
vyšších. Červnovou zálivku v době, kdy jde měsíček
nahoru, je vhodné doplnit o umělé hnojivo s malým obsahem
dusíku, vhodná jsou hnojiva pro vyzrávání plodu a květu. V
této době rostliny nejlépe přijímají živiny a dobře přirůstají.
V praxi dodržuju pravidlo, nezalévat 2 dny před a 4 dny po úplňku.
(úplněk bude 22. června, takže nejvhodnější termín je
tento týden). Často se nás ptají, jestli je lépe zalévat
svrchu či spodem tak, že se substrát nasákne otvory ve dnu
květináče. Sám doporučuju systém nasáknutí spodem, ale
pokud je sbírečka v míse, kde jsou umístěné malé i větší
květináčky, pak je to poněkud problém, neboť ty malé potřebují
častější zálivku, než velké. Takže po jednorázovém
podmoku pak stejně nastupuje konvička a individuální zálivka
tam, kde je substrát suchý…
Blíží se termín, kdy bych měl
zase něco napsat do Internetových novin, proto usedám k počítači
a snažím se něco vymyslet. Pár rostlinek už ve skleníku ožilo,
takže něco málo se dá nafotit. Potěšení z „rozjíždějících“
se kaktusů mi trochu kazí ty rostlinky, které letošní zimu
nepřežily. A ještě víc to, že nevím proč. Drtivá většina
z těchto rostlin (echinomastusy, Echinocereus
reichenbachii SB 941 apod.) jakoby se scvrkla, prostě jsou krásně
vyschlé, bohužel definitivně. Přiliž chladné zimování?
Nevím, průměrně měly v zimě kolem 5 - 8º
C, příprava na zimu byla v pořádku, poslední zálivka
v polovině září. Pod nulou dlouho teploty nebyly, maximálně
pár hodin, a to nejvíce – 3 - 4º
C. Třeba má někdo podobnou zkušenost a poradí mi, co
jsem udělal špatně…
Zima
a jaro v Odrách S nastávajícím jarem si na zimu již téměř
nikdo nevzpomene, ale dvě kytky jsem fotil v této době.
V období největších mrazů kvetla krasulka, u níž mám
název Crassula corisida, ale nikde jsem pod tímto
druhovým názvem žádnou kytku nenašel. Nicméně roztomilé
kvítky vydržely celý leden a únor. V únoru vykvetl na
okně v temperované místnosti u mé tchýně obrovskou
spoustou květů kultivar pocházející pravděpodobně z Kalanchoe
blossfeldiana. Ale nyní již k radostnějšímu jarnímu
období. Neoporteria mammillarioides – ta krása nepotřebuje
komentář.
Jako první z mamilárií
vykvetla Mammillaria tepexicensis FO 177,
prozatím miniaturní kytička má jen něco přes
1 cm v průměru, však je jí čtverka květináč
ještě dosti velký. Vzhledem k pracovním
povinnostem jsem se nedostal k focení za příznivých
světelných podmínek (v sobotu, neděli a jiné
svátky je zásadně takové počasí, že se květy
ani nerozevřou…
