Časopis Kaktusy
- otevřený dopis č. 2

Slovo na úvod: Otevřeným dopisem Redakční a Vydavatelské radě jsem řekl pomyslné A. Je načase říci B, C i D a pokračovat dál až dokud se některé otázky nezačnou skutečně řešit. Jak jsem již dříve uvedl, mnou připravené podněty pro časopis leží v šuplíku již několik sezón a vedení časopisu je, zdá se, nechce slyšet. Dnes bych vám některé z nich rád předložil k posouzení a přispěl tak do veřejné debaty na téma společný časopis.

1. struktura časopisu

„Samospád“ je slovo vyjadřující dnešní praxi. Je to škoda, protože správné strukturování a ediční plán by nám všem velmi prospěl. Nosné a doplňkové rubriky je zapotřebí jasněji formulovat. Také bychom si měli říci, co jako čtenáři postrádáme, nebo čím jako autoři budeme náš časopis dále obohacovat. Můj dotazník byl první takto cílenou snahou, škoda jen, že to nepokračovalo dál širší debatou.

2. žánrové členění

Jsou články, které mají kvalitní obsah, ale skromný fotografický a grafický doprovod. Pak jsou ale články, které i přes bohatou fotografickou výbavu nesdělují nic podstatného. Tento nešvar nás bohužel provází řadu let. Je přece na autorovi, zda se rozhodne pro kvalitní analytické zpracování, nebo jen lehké představení. Nastavit správné podmínky a říci si, jak mají jednotlivé žánry vypadat je velmi důležité(analýza, komentář, naučně populární, fejeton….). Nalézt odpovídající prostor a umístění přece je základem redakční práce. Příkladů nešetrného postupu je více než dost, z mnoha uvádím jen tyto tři:…

3. chybějící témata

Nelze chtít všechno změnit naráz. Dotazník nám v tomto ohledu ale přeci jen něco prozradil. Já osobně bych rád viděl některá z těchto témat, o jejichž konkrétní podobě by bylo třeba podrobně debatovat:

Komentář k fotografii – fotografie by měla mít jistý estetický přesah a doplňovat tak klasická naučná či komentovaná témata

Nejkrásnější lokality Mexika (Bolívie, USA…..) – podle jasného informačního modelu na půdorysu Atlasu kaktusů s jasnými rubrikami by vybraní autoři představovali v minisériích (1 ročník) krásu těch míst. Takový pohled doposud chybí a kvalitně zpracované vnitřní členění by pomáhalo autorům i kvalitě

Morfologie kaktusů a sukulentů – už dlouho v časopise něco podobného nezaznělo; ojedinělé příspěvky bez jasného propojení navíc nefungují dobře; plán na postupné zpracování na úrovni článků Kunte, Sádlo (Vesmír) by byl nesporným přínosem a čtenáře by to rozhodně nenudilo. K tomuto připočtěme ještě fyziologii a ekologii a máme zde jedno z dlouhodobě nosných témat pro něž disponujeme i kvalitní autory

Historie – nelze tvrdit, že příspěvky na toto téma zcela chybí; nelze však ani tvrdit, že jsou dostatečné, nebo, že by šlo o regulérní a ne příležitostnou rubriku; téměř zcela pak chybí historie světového kaktusářství, přitom některé příběhy jsou velmi zajímavé (např.Kity Sabbo) a šlo by tato témata v podstatě jen převzít

Taxonomie a systematika - jsou podávány rovněž jen nahodile, málo a více méně na úrovni komentáře; jde přitom o téma, k jehož srozumitelnému a čtivému zpracování by bylo zapotřebí talentu jakým disponuje například již zmíněný pan Sádlo; zpracovat a vysvětlit běžným čtenářům přijatelnou formou tuto problematiku je přitom velmi důležité – v tomto ohledu máme velký dluh; najít a oslovit nějakou populárně píšící autoritu považuji za jeden z klíčových úkolů do budoucna

Šlechtění kaktusů – naprosto opomíjené téma, které je přitom velmi atraktivní; existují tisíce kultivarů a literatura ve světě o nich samozřejmě referuje; oslovit například některé firmy zabývající se touto činností by nedalo moc práce a rubrika by mohla odstartovat svoji existenci

Recenze www– postrádám dnes už velmi důležité recenze internetových stránek; je to velká škoda

Ilustrace – nemohu mluvit za autory, ale nechováme se k tomuto ve světě ceněnému žánru s dostatečnou úctou; kresby J. Haldové, J. Záhory či jiných jsou přitom naprosto unikátní a je jen k naší škodě, že je nedokážeme lépe využít (nedůstojné umístění „okénka J. Záhory“ v reklamní rubrice a navíc v nevyhovující velikosti je toho smutným dokladem)

Cestopis – kvalitní cestopis z časů J. Říhy či V. Habermanna dodnes chybí; vynést toto téma zpět na výsluní by přitom nemuselo být tak těžké; máme dostatek autorů; jen by to chtělo správně nastavit a graficky vybavit potřebnými nástroji; není cestopis jako cestopis – o tom jak má správně zpracovaný cestopis vypadat bychom měli mluvit dříve, než se jej rozhodneme v praxi zavést; je to jedno z autorsky prestižních témat, o něž bychom měli trochu soutěžit

Přebírání zahraničních témat – není žádnou ostudou a časopis by to jistě oživilo; dnešní hra na náhodu je v tomto ohledu málo; mnohá klíčová sdělení se tak k našim čtenářům vůbec nedostanou; zkrácené verze by tvořily přijatelný kompromis a neubraly příliš prostoru domácím autorům; současné zahraniční příspěvky jsou nahodilé a nepokrývají světový prostor systematicky; přitom překladatelské a organizační schopnosti lidí jako P. Pavelka a jiní k tomu nabízejí slušný prostor

Speciál – je dnes spíše trafikou; přitom jde o autorsky velice prestižní prostor, který by měl být už z principu určen jen kvalitně zpracovaným tématům (příspěvkům); současné kvality speciálu jsou bohužel velmi proměnlivé kvality; potkat se jednou do roka při některé z velkých akcí a vyzvat potencionální autory ke krátkému představení svých témat by nedalo tolik práce; navíc by to kromě vyšší kvality přineslo i užitečnou debatu a motivaci

Pěstitelská tématika – slabá a nezáživně zpracovaná; kvalitní pěstitelé stojí často trochu stranou (více v následujícím odstavci)

4. aktivní přístup k autorům

argument, že nejsou články je tak trochu výmluvou; jsem přesvědčen, že lepší komunikací s potencionálními i stávajícími autory lze tento nedostatek překonat; časopis by také mohl začínajícím autorům nabízet něco jako „redakční přepis textu“, to by dovolilo publikovat i některým velmi zkušeným pěstitelům, kteří se ale na psaní příliš necítí; rovněž klasický rozhovor (interwiev) by nabízel zajímavé zpracovaní témat, k nimž se časopis a čtenář jen těžko dostávají (zejména u pěstitelských rubrik); aktivní vyhledávání autorů funguje dnes jen omezeně

5. současná a budoucí role časopisu

jsou otázky, kterým se nelze v budoucnu vyhnout; odkládat zásadní debatu o směřování časopisu je poněkud krátkozraké; Má zůstat časopis pouze klubový, nebo by měl mít i propagační přesah směrem k laické veřejnosti a tím i potencionálním novým členům? Vyděláme na tom, nebo proděláme? Proč to nevyzkoušet vyčleněním jednoho až dvou speciálů? Vypracoval někdo analýzu podobného kroku a dopady na časopis? Můžeme si dovolit tiše bojovat s Cactaceae etc., nebo bude rozumnější spojit v budoucnu svoje síly? Proč jsme tolerantní k některým nekorektním slovním výpadům, bojíme se snad říci, co si myslíme?

6. jasná pravidla pro všechny

situace okolo výkladu autorských práv, nebo selektivního přístupu k vyplácením honorářů ukazuje, že situace je nepřehledná a vyžaduje řešení

7. kontrola kvality a odpovědnost za chyby

Proč se některé chyby musejí opakovat roky a nic se neděje? Proč jsme tak málo reklamovali práci tiskárny? Proč se autorům nikdo ani jednou skutečně neomluvil za znehodnocené články? Proč tak málo funguje vnitřní oponentura mezi redaktory a garanty rubrik? Proč se nedokážeme přiznat k chybám a musíme si pořád něco diplomaticky nalhávat? Příčiny snížené kvality časopisu předložené v úvodníku redakcí nejsou objektivní, skutečná příčina leží někde trochu jinde a já bych to chtěl slyšet i z úst vydavatele

8. spolupráce s ostatními periodiky v Čechách i na Slovensku

je smutné, že v některých regionálních zpravodajích vycházejí zajímavá témata, která svojí úrovní nezřídka předčí příspěvky v našem celostátním časopise Kaktusy; lepší spolupráce s nimi by nám jenom prospěla

9. časopis věc veřejná

dospěli jsme do situace, kdy odhlasovat rozpočet a zprávy o stavu časopisu na valné hromadě po socialistickém vzoru už prostě nestačí; rozhodnutí, která jsou před námi jsou až příliš složitá a vyžadují veřejnou a hlubokou debatu; bude dobré, pochopí-li to i členové Redakční a Vydavatelské rady časopisu Kaktusy

Věřím, že i přes rozdílnost názorů lze nakonec dospět ke shodě. Děkuji všem, kteří si to přečetli a doufám, že jsem nikoho neurazil. Pokud přece jen někoho urazím, pak se omlouvám. Závěrem bych rád ještě jednou požádal o jasnou reakci reakci Redakční a Vydavatelské rady ohledně zorganizování veřejné debaty.

Děkuji a jsem s pozdravem

Jaroslav Šnicer

Postřehy a poznámky:
Nedovolil bych si mluvit za ostatní autory, přestože tam vidím podobné nedostatky. Za uvedenými příklady si ale mohu stát a dokladovat kvalitu mnou dodaného podkladového materiálu. Prosím všechny, aby si v rámci objektivity prohlédli doprovodný obrazový materiál umístěný na internetových stránkách Pavla Pavlíčka (www…)

• rubrika „in memoriam“ je velmi nevyrovnaná; jednou je velmi dobře vyvedená (Kaktusy 3 / 2005 na str. 93 o Jaromíru Baborákovi), jindy ale nikoliv (Kaktusy 3 / 2004 str. 14 vnitřní přílohy o Antonínu Čadkovi ostře kontrastuje s pojednáním o Rudolfu Dufkovi ve stejném čísle); nevadilo by to, kdyby nešlo o lidi a jejich památku – záruka důstojného vyvedení takové vzpomínky je mnohdy tím posledním, co pro naše zesnulé přátele můžeme udělat; nechce se mi věřit, že by to bylo způsobeno jen nekvalitním podkladovým materiálem nebo nedostatkem místa – těch případů je až příliš mnoho
• reportáže ze sbírek jsou na tom podobně jako předchozí rubrika, tedy nevyrovnané kvality; přimlouval bych se za standardní barevné provedení, protože černobílé naprosto ztrácí smysl a slouží jenom k zalepení prázdného místa – sbírku to moc nepředstaví; dobrým příkladem je případ v Kaktusy 1 / 2005 o Ing. Štěpánu Šmejkalovi z Mostu, jedním z těch horších v Kaktusy 3 / 2005, vnitřní příloha str.14-16 o sbírce Josefa Nováka
• dublování fotek a ubírání fotografického prostoru ostatním jsem zmínil už několikrát a upozorňuji na to již řadu let; za všechny uvádím tento příklad z poslední doby v Kaktusy 3 / 2005 o Escobaria cubensis od Jana Říhy, kde by bohatě postačila polovina uveřejněných snímků; z minulosti krátké i vzdálenější je podobných příkladů dost a dost
• titulní strana a výběr fotografií má k ideálu také velmi daleko; nejméně v polovině případů je volba titulního snímku vadná; je u nás mnoho kvalitních snímků a tento nešvar zbytečně snižuje kvalitu časopisu; k vysloveně nepovedeným patří: Kaktusy speciál 2 / 2002 či 4 / 2002, které ostře kontrastují tématicky lépe vyvedeným snímkem v Kaktusy 3 / 2005; příkladů je mnoho bez ohledu na datum, kompozici snímku či jeho zničení v důsledku přeostření či tisku; v případě nouze navrhuji německý model povedených snímků s krátkým komentářem – sám mohu takových snímků časopisu nabídnout na několik let a vím i o lepších (Myšák, Záruba, Bohata, Lukeš a řada dalších)
• barevně sjednotit je nutné i rubriku o poštovních známkách, která je podobně nevyrovnaná jako „in memoriam“; rozhodněme se konečně, jak to má vypadat a pak se toho držme
• přeostření snímků mě velmi zlobí a považuji to za jednu z největších a opakujících se chyb nedávné minulosti(věřím, že Miloš Záruba to nyní už lépe ohlídá); obzvlášť líto je mi to v případě Mammillaria perezdelarosae subsp.andersoniana v Kaktusy 2 / 2004 (porovnejte to prosím s kvalitou podobných snímků v článku o M.perezdelarosae v Svět exotických rostlin od V. Lukeše) ; byli jsme jedni z prvních, kdo tuto krásku pozorovali ve volné přírodě a šlo i ve světě o unikátní reportáž; snímky jsou dělané za pomoci stativu a ručím za jejich ostrost i barevnou kvalitu; nejkrásnější snímek (č.4 Vojty Myšáka) zobrazující rostlinu i s prostředím je malý a kromě přeostření společného všem uveřejněným snímkům i nesprávně oříznutý (měl na velký formát, když podle toho, co vyšlo to tak nevypadá); k dalším příkladům za něž si osobně ručím patří i popis Turbinicarpus saueri subsp.septentrionalis v Kaktusy 3 / 2004, který je kvůli přeostření zbytečně fotograficky degradován – připomínám, že takových témat má někdo jen několik za život a je to tudíž nenapravitelná chyba
• barevný posun, který jsem rovněž schopen dokladovat nastal v případě Echinocereus parkeri v Kaktusy 2 / 2004 mě mrzel skoro stejně jako následná argumentace jednoho z členů redakce, který se mi víceméně vysmál ; kvalita fotografií je pro mne a věřím, že i pro řadu jiných autorů, velmi důležitá; co bylo, to bylo – chci jenom záruku, že mě to nepotká u nějakého dalšího tématu a že vedení časopisu zaujme objektivnější postoj
• rubrika „miniatlas“ je v Kaktusy 3 / 2005 smutným dokladem nevhodně vyvedeno tématu; J.Klikar se pro tuto rubriku přitom hodí jako málokdo jiný a stačilo by jasně nastavit parametry kvality snímků, popřípadě aktivněji spolupracovat s externími autory při získávání fotografického materiálu; rehabilitace této ostudné rubriky je ale nevyhnutelná
• kvalita speciálů je proměnlivá a uvážíme-li, že se jedná o výkladní skříň časopisu, je to politováníhodné hned nadvakrát; abychom se dostali z bludného kruhu zkažených snímků, rozhodli jsme se neskenovat snímky ke speciálu o rodu Lophophora externě – rozdíl nechť si čtenáři sami porovnají

Zde uvedené příklady lidé z redakce většinou dobře znají. Mluvím o nich neoficiálně již několik let. Za tu dobu jsem už mohli být mnohem dál. Je to škoda.