Otevřený dopis 
redakční a vydavatelské radě 
časopisu Kaktusy

Věc: Otevřený dopis redakční a vydavatelské radě časopisu Kaktusy

Vážení čtenáři, rado, přátelé časopisu Kaktusy,
napsat otevřený dopis není pro mne nic lehkého. Přečtěte si jej prosím pozorně a zvažte, jak byste na dané téma reagovali vy sami. Vyvolat širší debatu je totiž hlavním cílem mého počínání. Nechci jen kritizovat. Časopis je v současnosti na solidní úrovni, má však mnohem na víc, tedy pokud se nám podaří určit jasnější vizi a odstranit některé systémové nedostatky.

Co mě vedlo k napsání otevřeného dopisu?

• existuje řada vážných otázek týkajících se fungování časopisu; pokoušel jsem se opakovaně oslovit přímo členy Redakční rady a to s konkrétními připomínkami na téma zlepšení kvality časopisu; byl jsem ale vždy odmítnut; tento stav trvá bohužel již několik let, nedávno mi dokonce bylo sděleno, že takovéto debaty není zapotřebí a že své výhrady mám formulovat písemně – proto tedy píšu tento otevřený dopis (vysvětlit připomínky přímo Redakční a Vydavatelské radě mi bohužel nebylo umožněno, ačkoliv to považuji za mnohem vhodnější formu)
• jsem přesvědčen, že časopis Kaktusy je ze své podstaty třeba chápat jako demokratickou a otevřenou instituci nás všech a Redakční i Vydavatelskou radu jako námi volený servisní orgán; současnou míru demokracie považuji bohužel za nedostatečnou

• otevřít opravdovou a věcnou debatu, která bude mít dopad na budoucnost celého časopisu na roky dopředu a hlavně přimět k takovéto debatě Redakční a Vydavatelskou radu (v tomto procesu je dnes veřejnost přítomna jen formálně a stav současného směřování lze označit slovem „vegetativní přežívání“)
• zapojit do debaty a práce na našem společném časopise co nejvíce nových lidí je velmi důležité pro jeho budoucnost; dnešní situace je taková, že vítězí i názory, které by v poctivé debatě neobstály a to je nezdravé

• vyjmenovat naráz vše, co by stálo za debatu v takto obecném sdělení jako je otevřený dopis dost dobře nelze, proto se soustředím jen na několik bodů o nichž mám alespoň trochu přehled
• nesouhlasím s argumentem, že je málo kvalitních autorů a že je obtížné naplnit časopis – problém vidím v oslovování, komunikaci s autory a v systému přidělování a výběru témat
• Redakční rada je dnes více než co jiného spolkem píšících autorů – tento model vytváří nerovné prostředí které nenápadně ale vytrvale odrazuje ostatní autory; systémově čistější a jistě i levnější je model oddělující skutečné autory od samotné redakční práce, kterou beztak vykonává jen malá část Redakční rady
• autorská práva tak jak je vykládají někteří členové Redakční a Vydavatelské rady jsou v kolizi s obecně přijatelnými pravidly; příkladem za všechny je nedávno vydaný speciál o rodu Lophophora jehož jsem spoluautorem; dostalo se nám mimo jiné sdělení, že odevzdáním textového a obrazového materiálu pozbýváme právo na jejich další použití; u textu je to vcelku přijatelné a normální pravidlo, ale u fotografií které v naší dobrovolnické práci všichni více či méně dotujeme je to přinejmenším nekorektní a u periodik našeho typu i neobvyklé; podle této logiky by horolezec mohl svojí unikátní fotografii z osmitisícovky uveřejnit jenom jednou (chci vidět – kdo by pak takto kvalitní fotografie v časopise uveřejňoval); v praxi našeho časopisu to mimo jiné znamená i to, že za cizojazyčná vydání nedostávají autoři už žádný honorář přestože časopis inkasuje „čistý zisk“; napříště bych to časopisu věnoval raději sám a dobrovolně – toto je ale nepřijatelné a nekorektní jednání; závěrem jen dodávám, že jsme speciál rozhodně nepsali kvůli honoráři což dokládá i to, že jsme do toho investovali navíc i část našich vlastní finanční prostředků; zpětně něco měnit nemá smysl, ale do budoucna bych už rád pracoval za poněkud jiných podmínek
• velmi postrádám věcnou debatu na téma struktury časopisu, jednotlivých rubrik i pojetí článků; chybí i důležité žánrové členění a proto se například stává, že analyticky psaný článek se potýká s nedostatkem fotek a naopak u jiného řekněme povrchněji psaného příspěvku jich je nadbytek; řada témat chybí zcela nebo jsou na nedostatečné úrovni (některé příspěvky v regionálních periodikách převyšují svojí kvalitou příspěvky v našem hlavním časopise – týká se to zejména pěstitelské tématiky a je škoda, že redakce nedokáže tyto autory představit celorepublikovému publiku)
• kolísavá kvalita tisku není a nemůže být jen důsledkem nějakých dluhů; takovéto vysvětlení považuji vzhledem k charakteru jednotlivých chyb za zastírání skutečné příčiny; je to jen malá část pravdy a já bych rád slyšel skutečné důvody – o hlavu nikdo nepřijde a najít skutečnou příčinu je lepší a čestnější způsob vypořádání
• není daleko doba, kdy byly moje výtky ohledně kvality tištěných fotografií (např. k článku o Echinocereus parkerii) odbývány slovy, že jen já s tím mám problémy a že bych se měl nad sebou trochu zamyslet – dnes už je zřejmé, že to byla oprávněná kritika, ale slova vysvětlení ne a ne přijít; pro autora je však často fotografie důležitá stejně jako samotný text někdy dokonce i více; kdybych měl znovu na vybranou, raději bych svůj článek o Ecer. parkerii ani nevydal; zpětná vazba je další z nedostatků současného vedení
• když už se podaří někomu zvenčí přijít s novým nápadem a dá si tu práci, nemělo by se stát, že se pod jeho práci podepíše někdo úplně jiný ( toto se mi přihodilo s oním dotazníkem vztahujícím se k fungování časopisu); je to škoda, protože to poškozuje vzájemnou důvěru

Jak těchto změn dosáhnout?

• vzájemným respektem z obou stran a korektně vedenou debatou za účasti kaktusářské veřejnosti

Slovo na závěr

Děkuji všem, kteří věnovali pozornost těmto řádkům.

Jaroslav Šnicer