Minule
jsme si ukázali obrázek Echinocereus russanthus PP 723A s poupaty,
- a nyní si můžete tu parádu jemně vonících kvítků
vychutnat naplno. Mám těch rostlinek asi 7, takže semen
bude letos v nabídce kupa. Je to pravda také zážitek
kaktusáře, když se vlásky štětečku zabarví pěkně do žluta,
a lepkavá blizna na kvítku u druhé rostliny žádostivě zrníčka
pylu přijme, aby pyl na blizně vyklíčil a prorostl čnělkou až
do semeníku s vajíčky. Na podzim se pak změní ve zralý
plod (pozor! nikoliv semeník, protože semeník je část květu,
která sedí dole na květním lůžku, tam, co začíná květní
trubka, která se následně rozděluje na okvětní lístky…
Sukulentní
bonsaje (47) Sedum palmeri je menší bylina původem ze severovýchodních oblastí Mexika a z čeledi Crassulaceae
(tlusticovité). Ve volné přírodě roste většinou převislým způsobem ve
skalních štěrbinách a štíhlé stonky jsou olistěné vždy jen kolem
vegetačního vrcholu měkkými, jakoby stále zavadlými listy. Toto vadnutí však
probíhá i v kultuře velmi zvolna, což je možné považovat za důkaz
velkého přizpůsobení místům, kde většinu dní v roce je sucho.
Rostlina i u nás v kultuře ochotně kvete žlutými květy uspořádanými
do krátkého vijanu. Sedum palmeri je druh, který je v ČR pěstován jen zřídka, ačkoliv
je velmi vhodný do malých závěsných nádob umístěných na balkónu nebo
kdekoliv na slunném místě. Pěstování je velmi jednoduché, rostlina patří
mezi velmi odolné a nenáročné druhy…
Escobaria vivipara var. arizonica Taxon byl pojmenován podle místa
prvních sběrů a nejčastějšího výskytu
– Arizona.Stonek zpočátku jednotlivý
později trsovitý, vytvářející shluky až 1
m široké a 0,25 m vysoké, jednotlivé stonky
kulovité až vejcovité, tmavě zelené,
70–110 mm dlouhé, 65–75 mm široké;
bradavky vzpřímené, válcovité,
12–21(–25) mm dlouhé s hlubokou brázdou
na svrchní straně; areola kruhovitá,
1,5–3,0 mm široká; trny četné, částečně
zahalující stonek, středových trnů 2–6,
15–19 mm dlouhé…
Zadáno pro kaudexofily
(4) Kaudiciformní pryšce jsou bohatou skupinou
druhů, která by hravě zaplnila tuto rubriku
na rok dopředu. Pro tento měsíc jsem vybral
jednu lahůdku, která se jmenuje Euphorbia
decidua. Tento velmi atraktivní a pro sběratele
zatím mimořádně vzácný geofytní druh se
vyskytuje v jihovýchodním Zaire, jižní
Tanzanii, a dále též v Malawi, Zambie a
Zimbabwe Jeho podzemní kaudex je téměř
kulovitý, ve sbírkách se však pěstuje maximálně
obnažený.
Celkový vzhled se v mládí
a v dospělosti dost podstatně liší.
Mladé semenáčky mají malé opakvejčité
listy maximálně 5 cm dlouhé a 1,5 cm široké,
dospělé rostliny však vytvářejí z vegetačního
vrcholu dužnaté, tří až pětihranné větvičky
dlouhé až 12 cm a podobné těm, co se
vyskytují u medúzovitých druhů. Kulturní
rostliny mají mnohdy zvláštní barvu kůry
kaudexu, od vyloženě zrzavé až po šedivě
hnědou…
Z našich
sbírek: ing. Josef Míka
Ing. Míka je členem klubu kaktusářů v Děčíně. Moje
problémy s blouděním jsou známy, ale najít bydliště sbírku
Ing. Míky byl pro mě skutečně velký oříšek. Když se mi to
za pomoci mobilu podařilo, byl jsem příjemně překvapen nádherným
přírodním prostředím, kde je sbírka Ing. Míky umístěna.
Ing. Míka je původem Pražák a s pěstováním kaktusů začal
v roce 1960 ještě v Praze. Pár kaktusů měl doma v Nuslích
a kupoval v prodejně v průchodu u Laterny Magiky. Při
stěhování do Děčína po škole si s sebou vzal asi 50
kaktusů, základ dnešní sbírky. Pokračování bylo celkem
klasické, skleníček přes zábradlí, pak skleník přilepený k domu…
Mimořádná
nabídka semen Speciál JARO 2006
Objednávky budou vyřizovány postupně, cca do 14 dnů po obdržení.
Uzávěrka je 30. června. Zásilky budou odesílány průběžně.
Počet zrn v malé porci: (c) = minimálně 10 zrn. Menší objednávky,
než za 100 Kč nemohou být z kapacitních důvodů vyřizovány.
Porce semen budou označeny pouze čísly, proto si tento seznam
uschovejte. Seznam je vyvěšen i na internetu, na adrese www.cact.cz/noviny. Aby
nedošlo k nežádoucí záměně při výběru zboží, uvádějte
důsledně kód „sea” před číslem položky. Objednávat můžete
pouze pod čísly, bez vypisování dalších informací…
Sterilizace výsevního substrátu v mikrovlnce V poslední době mě zaujala série článků
o propařování substrátu pro výsevy v mikrovlnné troubě.
Přestože tento způsob sterilizace výsevního substrátu užívám
již řadu let, nenapadlo mě, kolik veselých příhod se dá
při této celkem jednoduché činnosti zažít. Na zveřejněných
článcích je zejména pikantní, že jejich autory jsou inženýři,
a tedy by se dalo předpokládat, že jejich vzdělání je
vybavilo znalostmi, které podobné příhody vyloučí. Fyzikální podstatou mikrovlnného ohřevu je
přeměna energie vysokofrekvenčního elektromagnetického
vlnění při průchodu elektricky vodivým materiálem,
nejprve v elektrický proud a následně v teplo. Čím je
materiál vodivější, tím více tepla vzniká, o čemž se
již přesvědčili ti, kdo v ohřívané polévce nechali
kovovou lžíci nebo ji ohřívali na tom krásném talíři
se zlatou obroučkou. Obsahuje-li materiál v mikrovlnce volnou
vodu, pak vznikající teplo ohřeje tento materiál na teplotu varu
vody…
Kaktusy
Brazílie (5) Sbalit věci, jako každý den. Není s tím
žádný velký problém. Malý batůžek, o objemu tak školního
zavazadla, nepojme zase až tak moc. Mám poučení pro příště:
NEBRAT SKORO NIC!!! Téměř vše se dá na místě dokoupit, každý
deko navíc je zbytečná zátěž. Taky čím člověk vypadá
hůř, zdechlej, špinavej, smradlavej a votrhanej, tím větší
šance nebýt okraden a „nemít problém“. Přesun bude opět
stopem a omnibusem. Je to kolem 200 kiláků, na
Brazil prd, pro nás ale přece jenom dálka. Autobus jezdí z Penha
do Franca jednou denně, lidí je plné náměstí kolem
kostela, i s námi se přišlo pár lidí rozloučit. Asi veliká atrakce,
dva pitomci z Evropy!
Co by tady dělali turisté, když tu nejsou vodopády (= kašuera) …
31. 3. 1998 – Třináctý den - úterý. Třináctý
den se ukázal v celé své černé podobě. Po důkladné
prohlídce okolí jedeme dál, nikde nic není, snažíme se najít
alespoň prázdné plechovky, nic. Vyrážíme směrem na
Parras. Jedeme pustinou, kde nikdo nebydlí, jen pustina a
pustina. Zastavujeme na místech, které nám připadají
zajímavá a nacházíme Ariocarpus lloydii. Při cestě
jsme narazili na rancho, kde měli zřízení na čerpání vody
pomocí větrného kola. Zastavili jsme a snažili se dotázat,
jestli jsou v horách rostliny a drahé kameny. Starý
mexičan byl velmi ochotný (vzadu za pasem měl čtyřicentimetrový
nůž, jako ve filmu), děda zaběhl domů a dal nám hrst křišťálů.
Kousek dál jsem objevil jednu rostlinu Astrophythum
capricorne sp., je to u San Jose Kristoba…
Zkušenosti
s klíčením starých semen
Výzva k čtenářům – máte také nějaké zkušenosti s klíčením
starých semen? Například – pokud mohu i já se svou troškou
– 10 let stará semena (uskladněná v lednici) Geohintonia
mexicana klíčí i dnes „jak z praku“. Klíčivost
nijak nekolísá, takže to vypadá, že situace se nebude měnit
ani v dalších letech. No – vložím si do počítače
puntík, aby mi v roce 2016 zasvítil s upozorněním,
že by se zkouška měla zopakovat a o výsledek se v těchto
novinách budeme moci podělit. Snad tu ještě budu já, noviny i
ta semena…
Staré paměti
„mladého” kaktusáře P. Urbánka (5)
Perestrojka burácela éterem (neb na realizaci byli všichni podělaný)
a propukl vítězný listopad, a věci se točily i kolem jiného,
než kaktusů. Vzhledem ku svým názorům na svět jsem se chtěl
také zúčastnit a přispět k hladké destrukci předešlého
a nástupu očekávaného. Leč když jsem se zúčastnil schůze
OF komunálu a zjistil, jak je za předsedování největších
lemplů a zlodějů a nemakačenků a soudruhů straníků z podniku
verbálně lynčována jediná slušná ženská na vedení
podniku, takto předsedkyně stranické organizace, zdvihly se mně
kufry a děkoval jsem se za účast. Čímž jsem opět upadl v nelibost,
tentokrát u starých pánů z nových důvodů…
Coryphantha robustispina
Monstrózní otrnění této „divošky“ nenechá chladným
snad žádného kaktusáře. Není proto divu, že patřila od
samotného začátku mezi hlavní priority naší jižní trasy.
Lokalitu jsme dostali od Zlatka (Zlatko Janeba je dnes velkým
znalcem kaktusů v USA) a tak nezbývalo než vyrazit tím
správným směrem. Arizona je rozlehlá a přesuny mezi
lokalitami někdy zaberou více času než je nám milé. Kousek
od města Belen konečně zastavujeme a přelézáme bránu
soukromého pozemku…
Sedloňovské zabouření aneb jak inženýr Berka o rod přišel Už už to vypadalo, že dílna „geniálního
skladatele popisů“ ideově vyhořela buď nedostatkem nápadů
nebo se někteří mylně domnívali, že Dží Dží Ejč přišel
k rozumu. Jasno vnesl mezi nejisté fanoušky až další díl
Acta musei Richnoviensis, který jednoznačně prokázal, že
Josef Halda je při plné síle… Po delší odmlce se na hvězdné
nebe vyhoupl s několika hity. Album AMR otevírá uhlazená
dumka o červeně kvetoucím býlí ze severní Kalifornie, následuje
popík s představením nových událostí pro lid (převratné
popisy), dále úderný marš s výčtem padlých hrdinů (zástupci
rodu Frailea) a závěr je věnován nostalgickému opusu sebraných
děl…
Escobaria vivipara var. kaibabensis Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu –
Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní Arizoně.Stonek nejčastěji jednotlivý, jen zřídka odnožující,
stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40–70 mm dlouhý,
50–66 mm široký; bradavky 13–16 mm dlouhé s brázdou
na svrchní straně, areola kruhovitá, 2 mm široká. Četné
trny zahalují stonek; středové trny v počtu (0–)1–6,
9–15 mm dlouhé, na průřezu okrouhlé, zřídka eliptické, často
jemně ochmýřené, rozprostřené až přiléhavé…
Miloš Kaplan zemřel Psát v našem věku nekrolog kamarádovi je víc
než smutné, ale smrt je součástí života, stejně jako jeho
krásné i temné prožitky. Obojí naplňovaly dny Milošova života
přebohatě. Váhavý střelec, „suchohumorný“ glosátor,
zadumaný mručivec, věrný posluchač kaktusových debat a dobré
muziky, naivní snílek, skromný parťák na cestách – těch různých
poloh, které Miloš představoval by se dala vyjmenovat ještě
spousta. Jedna však vyčnívá nade všemi – jedinečný znalec
botaniky, zvláště pak kaktusů severního Mexika a jihozápadu
USA…
Dlouhá zima a – až na výjimky
– mizerné počasí zrovna k brzkému probouzení kaktusů
nepomáhají. U části mých rostlin se sice již pupeny
objevují, na nějaké velké focení to ale není. Dubnový příspěvek
bude proto velmi krátký – mnohem kratší než bych si sám
přál. Před téměř rokem se v mém seriálku objevila
Mammillaria longiflora var.stampferi. Psal jsem, že zatím
postrádá středové trny. Po roce je vše již jinak. Ne že
by nějak výrazně porostla (aktuální průměr po mírném
zalití je 21 mm)…
Lobívie
z mé sbírky (15)
Lobivia schieliana a L. tiegeliana. Oba dva druhy mají
jednu věc společnou. Dokážou to být neobyčejně roztomilé
miniaturky, které nikoho ze sbírky nestěhují a svého hýčkatele
odměňují pravidelně spoustou krásných kvítků. Rostlinky
jsou to různorodé s typickým, zajímavým otrněním.
Dobře se množí hozením občasné odnože a tak se z nich
dají udělat hezké minikolekce. Hodně rozdílné v těle
jsou zejména rostliny Lobivia schieliana. Svoji první „šílenku“
jsem koupil někdy v roce 1980 v době mých studií v Zahrádkáři
v Praze v Lazarské ulici. Na jmenovce bylo připsáno
f. robustior a opravdu je v těle hodně netypická. Původní
rostlina dosáhla délky 27 cm, přitom lehla, takže loni jsem
z ní vzpřímený vršek upicnul a zakořenil. Taky jsem
sklidil asi 50 odnoží, co s nimi budu dělat, nevím…
Escobaria vivipara var. radiosa
Jméno tohoto taxonu radiosa (= zářivá) bylo zvoleno
podle velkého zářivého květu. Stonek solitérní, zřídka
odnožující, protáhle vejcovitý až válcovitý, šedozelený,
(50–)70–75(–100) mm dlouhý, (20–)55–65 mm široký;
bradavky kuželovité, 13–16 mm dlouhé s brázdou na
svrchní straně, zpočátku pokryté vlnou, areola kruhovitá,
2 mm široká; trny částečně zakrývají stonek; středových
trnů 5–8, asi 15–22 mm dlouhé, tenké, bez jemného ochmýření,
růžové, červenavé až hnědavé…
Oploceným
Mexikem (34) Otáčíme zpět na Huejuquilla. Pavel si vyžádal
volant, aby se pocvičil na mexických cestách. Jak to tak kodrcá,
pohlédnu na doktora. Krása nekrása, spí. Družně se k němu
přidám. Není to nadlouho. V Huejuquillu se probíráme. Děláme
kolečko městečkem. Před námi šlapou dva domorodci v typickém
místním kroji. Bílá halena, bílé nohavice a před nimi bílé
třaslavice jako u nás na Slovácku.
Co není typické je motorová
pila, kterou nesou. Byl by to nádherný snímek, kdyby hoši
postáli. Zamířili však do opravny. Položili pilu na pult a
sedli na schody před dům. Maňana. „Co tak si dát kafe,”
ozval se doktor. Zrovna jsme projížděli ulicí, kterou
lemovaly nějaké staré sklady, přestavěné na obydlí a
obchody. Zastavujeme u rampy nad níž je otvor přes celou místnost…
Jak jsem poznal Karla Knížete Je to už hodně dávno, kdy byl Karel zaměstnán
v botanické zahradě UK v Praze, kde získal místo v oddělení
kaktusů. Tam jsem ho potkal někdy v roce 1965 poprvé.
Pak se hýbal politický svět a po známých událostech v roce
1968 se Karel vynořil jako dodavatel kaktusových semen v Jižní
Americe. V Bolívii, kam se přiženil do rodiny Ramirezů
v La Paz, tam prožil řadu let. Nerad bych se v popise
jeho cesty životem v J. A. mýlil, proto jsem ho požádal
o krátké kurikulum vité, na které Karel reagoval: „ano,
postavil jsem zde v J. Americe největší kaktusovou firmu,
která funguje do dnes…
Otevřený dopis
redakční a vydavatelské radě časopisu
Kaktusy. Vážení čtenáři, rado, přátelé
časopisu Kaktusy, napsat otevřený dopis není
pro mne nic lehkého. Přečtěte si jej prosím
pozorně a zvažte, jak byste na dané téma
reagovali vy sami. Vyvolat širší debatu je
totiž hlavním cílem mého počínání.
Nechci jen kritizovat. Časopis je v současnosti
na solidní úrovni, má však mnohem na víc,
tedy pokud se nám podaří určit jasnější
vizi a odstranit některé systémové
nedostatky…
Odpověď redakce na otevřený dopis J. Šnicera Tři dny před zasedáním redakční rady
(22. 3. 2006) J. Šnicer formou SMS kontaktoval P. Pavelku
(vedoucí redakční rady tou dobou pobývající mimo ČR),
že by „rád navštívil jednání rady“, avšak neuvedl důvod
své žádosti. Jednání rady bylo naplánováno na 25. 3.
do krátké polední pauzy pražského sympozia. Z časových
důvodů byl proto J. Šnicer požádán, aby písemně
formuloval své (neznámé) připomínky a připravil je na příští
redakční radu na červen 2006. Výsledkem „odmítnutí“
byl obratem doručený otevřený
dopis, který se redakce rozhodla uveřejnit v plném znění,
přestože je účelově stvořený k potřebám autora cítícího
osobní křivdu a nezasvěcenému čtenáři jsou poskytována
jen vybraná „fakta“. Kéž by autor stejnou rychlostí
plnil své sliby a domluvené termíny (např. u speciálu o
Lophophora). Sám autor musel pro neplnění povinností
redakční radu před pár lety opustit. Následně s ním
mnozí členové strávili dlouhé polemiky o kvalitě článků,
tisku, atd. bez hmatatelného výsledku…
