ESCOBARIA VIVIPARA (Nutt.) Buxb.
var. RADIOSA
(Engelm.) D. R. Hunt


Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum 
var. radiosa (Engelmann) D. R. Hunt

Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum var. radiosa (Engelmann) D. R. Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978

Mammillaria radiosa Engelm., Bost. Journ. Nat. Hist., 6: 196, 1850
Mammillaria vivipara Nutt. var. radioasa Engelm., Proc. Amer. Acad., 3: 269, 1856
Cactus radiosus (Engelm.) J .M. Coulter, Contrib. U. S. Nat. Herb., 3: 120, 1894
Coryphantha radiosa (Engelm.) Rydb., Fl. Rocky Mts., 581, 1064, 1917
Coryphantha vivipara (Nutt.) Br. et R. var. radiosa (Engelm.) Backeb., Die Cactaceae, 5: 2998, 1961
Coryphantha columnaris Lahman, Cactus Succ. J. (US), 6: 27, 1934
Coryphantha fragrans Hester, Desert Pl. Life, 13: 152, 1941
Coryphantha oklahomensis Lahman, Cact. Succ. J. (US), 21: 165, 1949
Escobaria oklahomensis (Lahman) Buxb., Österr. Bot. Zeitschr., 98: 78, 1951

Jméno tohoto taxonu radiosa (= zářivá) bylo zvoleno podle velkého zářivého květu

Popis
Stonek solitérní, zřídka odnožující, protáhle vejcovitý až válcovitý, šedozelený, (50–)70–75(–100) mm dlouhý, (20–)55–65 mm široký; bradavky kuželovité, 13–16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, zpočátku pokryté vlnou, areola kruhovitá, 2 mm široká; trny částečně zakrývají stonek; středových trnů 5–8, asi 15–22 mm dlouhé, tenké, bez jemného ochmýření, růžové, červenavé až hnědavé, výjimečně zbarvené až dočerna, vzhůru směřující, nad temenem často spletené do kužele; okrajových trnů 12–26(–40), 12–19 mm dlouhé, štíhlé, obvykle jemně ochmýřené, bílé, růžové, někdy dohněda. Květ nálevkovitý, 45–50 mm široký, 35–50 mm dlouhý, velmi světle až zářivě fialový nebo růžovočervený, střed květu tmavší, vnějších okvětních lístků 30–40, zelenavých až načervenale zelených, s obrvenými okraji, vnitřní okvětní lístky v počtu 26–50, asi 3 mm široké, úzce kopinaté až šídlovité, barvy růžové až světle purpurové; čnělka bílá; nitky fialové až tmavě fialové, prašníky žluté až oranžové; blizna bílá, bledě žlutá až velmi tmavě fialová, bliznových laloků 5–10(–12). Plod zelený, šťavnatý, vejcovitý až kyjovitý, (19–)22–25 mm dlouhý, 9–10 mm široký, pokožka poloprůsvitná, dozrává na podzim. Semena ledvinitá, hnědá, 2,0–2,4 mm velké.

Variety a formy
Areál výskytu této variety není přesně známý, rozprostírá se ve státech Nové Mexiko – Texas – Oklahoma. Roste zde s dalšími varietami komplexu Escobaria vivipara, konkrétně s nominální varietou vivipara a var. neo-mexicana. Podrobný výzkum rostlin tohoto komplexu není v celé této rozsáhlé oblasti dostatečně proveden a rovněž rozdílné popisy jednotlivých variet různými autory nepřispívají ke snadnějšímu určení rostlin. Mezi var. neo-–mexicana a var. radiosa nejsou výraznější rozdíly. Var. radiosa méně odnožuje, liší se dále menším počtem okrajových trnů, většími květy s menším počtem vnitřních okvětních lístků a většími semeny. Nominální varieta se pak liší výrazně trsovitým vzrůstem, menším stonkem, menším plodem a nejmenšími semeny ze všech tří výše zmiňovaných variet.

V roce 1934 byla M. S. Lahmanovou popsán druh Coryphantha columnaris, pocházející z Oklahomy, který je však všeobecně považován za pouhé synonymum var. radiosa.

Další druh, popsaný M. S. Lahmanovou v roce 1949 jako Coryphantha oklahomensis s typovou lokalitou v Caddo County a s rozšířením v celé západní Oklahomě lze rovněž, vzhledem k jeho rozlišovacím znakům uvedených v popisu, zařadit do rozsahu variability var. radiosa. Tento taxon je však někdy uváděn i jako synonymum var. vivipara. Např. podle Backeberga (1961) se jedná pouze o místní, popř. přechodnou formu mezi var. vivipara a var. radiosa.

Zajímavou rostlinou, zařazovanou někdy jako synonymum var. radiosa, je Coryphantha fragrans. Rostlina byla poprvé zmíněna v roce 1941 J. P. Hesterem a v roce 1969 ji D. Weniger uvedl jako velmi ohraničenou formu (to podtržené není dobře napsané, nevím přesně co se tím myslí, možná by stačilo „nápadnou formu“, nebo „morfologicky výraznou“ nebo „meznou formu z okraje rozsahu variability“, nebo něco vymyslete, nebo se myslí znakově kompaktní, stabilní, ostře vymezený?) ze západního Texasu s jistými odlišnými znaky (stonek až 240 mm vysoký a až 75 mm široký; větší počet trnů, okrajových 20–30, středových 6–12, květ červeně purpurový; větší semena, 2,5–3,0 mm velká). Podle P. C. Fischera (1980) je zřejmé, že se jedná o rostlinu z okruhu Escobaria, resp. Coryphantha vivipara, ale domnívá se, že se s největší pravděpodobností nejedná o taxon totožný s var. radiosa, ale vzhledem k nedostatku dalších podrobnějších údajů nelze vyřknout definitivní závěr. Rostlina bývá též řazena k var. neo-mexicana.

Výskyt a rozšíření
Var. radiosa zaujímá jihovýchodní oblast rozšíření komplexu Escobaria vivipara. Typovou lokalitou je uváděn dle prvních Lindheimerových sběrů (1846) Texas. Areál výskytu se rozprostírá především v severním a centrálním Texasu a zasahuje i do jihozápadní Oklahomy a částečně i do jihozápadního Nového Mexika. Coulter (1894) však uvádí i výskyt na severu mexického státu Chihuahua, podél řeky Rio Grande v blízkosti Juarezu, kde ji údajně v roce 1891 sbíral Evans.

Taxon roste v travnatých prériích a na okrajích pouští v nadmořské výšce 240–380 m, výjimečně i ve vyšších polohách. E. Lutz sbíral tyto rostliny v Novém Mexiku ve výškách až 1200–1800 m (např. Lz 122, Lz 150, Lz 570). Podklad tvoří většinou vápencové půdy.

Poznámky
Příbuznost a podobnost var. radiosa s var. vivipara se odrazily v počáteční zmatcích, kdy byl taxon klasifikován jednotlivými autory střídavě jako vivipara var./subsp. radiosa nebo jako radiosa var. vivipara, popřípadě byl zahrnut do synonymiky var. vivipara (Britton et Rose 1923, Berger 1929). Stejně jako ostatní druhy z dnešního rodu Escobaria, které byly popsány v 19. století, prošel i tento taxon rodovými změnami. Nejdříve byl zařazen do rodu Mammillaria, posléze pak do rodů Cactus, Coryphantha a nakonec svou cestu napříč rody ukončil (alespoň v pojetí evropských autorů) v rodu Escobaria. Přestože var. radiosa v současné době někteří botanici neuznávají (např. E. F. Anderson), považoval bych ji do podrobnějšího prozkoumání celého areálu výskytu a vzájemných vztahů s var. neo-mexicana a vivipara, popř. i s rostlinami označovanými jménem fragrans, za samostatnou varietu.

Literatura

  • Anderson E. F., The Cactus family, p.131, Portland, Oregon, 2001

  • Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2996–3004, 1961

  • Coulter J. M., A preliminary revision of the North American species of Cactus, Anhalonium, and Lophophora, 1894

  • Engelmann G., United States and Mexican Boundary Survey. Cactaceae of the Boundary, p. 15–16, 1856

  • Fischer P. C., The varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186–191, 1980

  • Kümmel F. et Klügling K., Winterharte Kakteen, Leipzig, p. 55–56, 1987

  • Schelle E., Kakteen, Tübingen, p. 286–287, 1926

  • Šedivý V., Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4/3–4: 9–15, 1981

  • Šedivý V., Escobaria vivipara (Nutt.) Buxbaum var. vivipara, Atlas kaktusů, 3: 22, 1988

  • Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů, příloha,1990

  • Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76–79, 120–123, 136–140, 1983

  • Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, p. 118–123, 2003

Pěstování
Escobaria vivipara
var. radiosa je často uváděna jako mrazuvzdorná rostlina, schopná snášet poklesy teplot až k –20 °C, někdy je označována dokonce jako zimovzdorná, tj. schopná snášet podmínky naší zimy. Odolnost rostlin z jednotlivých lokalit je však značně rozdílná. Vzhledem k mělkému kořenovému systému trpí na časté vymrzání a obnova takto ztracených kořenů je velmi pomalá, proto se o zimovzdornosti rostlin v našich podmínkách nedá mluvit. Při vhodném výběru rostlin na základě znalosti původního stanoviště v domovině je však možné úspěšně pěstovat v zimním období v nevytápěném skleníku. V každém případě se však jedná opět o rostliny, které vyžadují minerální substrát, co největší množství slunečního svitu a nepravidelnou zálivku. V jarním a podzimním období je třeba zvýšit pozornost při zálivce, nevhodná zálivka v kombinaci s nízkými teplotami může zapříčinit ztrátu kořenů, která může být rostlinám osudnou. Při splnění těchto podmínek pěstování se rostliny v květnu a červnu odvděčí nádhernými, zářivými květy, které dělají čest jménu této variety.

Foto Gabriel Vereš ve vlastní sbírce, text Jan Mlynář.


Text do Atlasu kaktusů – Atlas kaktusů jistě všichni znáte. Některé texty, které jsou do této práce připraveny, zveřejňujeme i v těchto novinách s přáním, aby kdokoliv, kdo k problematice může cokoliv dodat, tak také na adresu redakce učinil. Za každou připomínku předem děkujeme – Pavel Pavlíček, e-nail: pavlicek@chrudim.cz
 

(C)

zpět