Hlavní část sbírky je umístěna přímo u domu. Fascinovala mě výška „skleníku“, který je vlastně integrální součásti domu. Ona výška způsobuje dojem prostornosti a vůbec velmi dobré atmosféry, světla. Přitom je do skleníku vstup ze zimní zahrady s bazénem, kde je zase spousta rostlin, byť ne kaktusů, takže vše je esteticky a prostorově ideálně sladěno. Když jsem tuhle okolnost pochválil, Ing. Míka konstatoval, že si to takhle vymyslel podle svého dávného přání, a když stavěl tenhle nový dům, tak to realizoval.
Na fotografiích se může zdát sbírka stísněná. Je pravda, že obsahuje velké množství kaktusů, ale díky bezvadné finese je využit prostor a přitom se lze dostat ke všem rostlinám. Stoly s rostlinami jsou pojízdné, jsou umístěny na jednoduchém a přitom důmyslném mechanismu, totiž na trubkách, takže stačí stůl lehce posunout do strany a trubky se otáčejí a celý parapet i s rostlinami se posune a tím vytvoří vprostřed mezi stoly uličku, čímž zaplní uličku mezi stoly zcela okrajovými. Těžko se to popisuje, ale je to řekl bych geniální řešení, které šetří dost místa a to je využito pro kaktusy.
Pokud jde o rodové složení, jsou zde kaktusy velkého počtu rodů. Oblibu má Ing. Míka v eriokaktusech, ale jsou zde k vidění i letité kaktusy nejrůznějších rodů i druhů. Tato sbírka stojí za klidné a detailní prohlédnutí. Trochu zvláštností je veliký, po zdi se pnoucí Selenicereus grandiflorus, který zde pravidelně kvete, byť se jej nedaří opylit a tudíž získat semena. Další a nádherný zážitek jsem měl při pohledu na velký květ Eriocereus jusbertii. Ing. Míka vysévá a také roubuje, byť zdůrazňoval, že to nepatří mezi jeho hlavní kaktusářskou náplň. Používá hodně jako podložku Selenicerus grandiflorus a daří se zde roubovancům i vzácných druhů. Zajímavé je pozorovat, jak se ovlivňuje roub s podložkou, když podložka slušně zesílí a naopak rouby nenarůstají do obřích rozměrů. Pěkné výsledky roubování jsou vidět i na podložce Ferocatus glaucescens. Pro výsevy používá Ing. Míka půl napůl písek a lignocel, používá výsevní aparát. Semenáčky pikýruje již do téhož, ale nepřepařeného substrátu a druhým rokem již do substrátu běžného, tj. zemina ze zahrady, kompost, písek, antuka.
Další rostliny pěstuje Ing. Míka ve volné kultuře, část a to sukulenty na stole, část zapuštěných i s květníky do skalky. Tyto rostliny se ovšem na zimu stěhují do zimní zahrady v domě, nebo některé zimovzdorné do pařeniště. Zbytek kaktusů je umístěn ve dvou velice rozměrově šikovných pařeništích od firmy Kovoagrex.
Celá sbírka je umístěna v nádherném prostředí. Ing. Míka se jeví jako tichý člověk, snad ten dojem plyne i z jeho velmi kultivovaného jednání, každopádně je to velice příjemný a výborný vypravěč a průvodce po sbírce. Ohledně kaktusů je to určitě i studnice vědomostí a nápadů. Například buduje nyní „pařeniště“, které bude něco mezi pařeništěm a zapuštěným skleníkem pokrytým obloukem makrolonu. Přitom se bude moci v tomto „pařeništi“ chodit zakopanou uličkou a s vchodem se dveřmi. Viděli jsme toto „pařeniště“ těsně před dokončením. Považuji je za vynikající nápad a jsem jen zvědav, jak se osvědčí pro rostliny. Jsem přesvědčen, že výborně. Sbírka Ing. Míky má zhruba 25 m2 a semenáčky by se zde pro návštěvu jistě našly.
Pokud jde o návštěvy, ing. Míka z důvodů
časových i prostorových přijme jen
|
|
|
