ESCOBARIA VIVIPARA (Nutt.) Buxb.
var. KAIBABENSIS
(P. C. Fischer) N. P. Taylor


Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum 
var. kaibabensis (P. C. Fischer) N. P. Taylor

Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum var. kaibabensis (P. C. Fischer) N. P. Taylor, Kakt. und and. Sukk., 34: 139, 1983

Coryphantha vivipara (Nutt.) Br. et R. var. kaibabensis P. C. Fischer, Cact. Succ. J. (US), 51: 287, 1979

Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu – Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní Arizoně.

Popis
Stonek nejčastěji jednotlivý, jen zřídka odnožující, stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40–70 mm dlouhý, 50–66 mm široký; bradavky 13–16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, areola kruhovitá, 2 mm široká. Četné trny zahalují stonek; středové trny v počtu (0–)1–6, 9–15 mm dlouhé, na průřezu okrouhlé, zřídka eliptické, často jemně ochmýřené, rozprostřené až přiléhavé, příležitostně jeden odstávající zpravidla ± uprostřed, bílé až tmavě oranžové nebo černé, obvykle matné nebo středně lesklé; okrajové trny v počtu (14–)21–26(–37), 8–16 mm dlouhé, štíhlé, zploštělé, obvykle jemně ochmýřené, paprsčitě uspořádané až nazpět zahnuté, bílé se světle až tmavě oranžovou špicí. Květ 28–45 mm široký, 25–33 mm dlouhý, bledě až světle růžově fialový, na bázi často světlejší, objevuje se na temeni; vnější okvětní lístky s obrvenými okraji; vnitřní okvětní lístky v počtu 30–44, asi 20–30 mm dlouhé, 2–3,5 mm široké, čárkovité až kopinaté, celokrajné, matné až lesklé; nitky bílé až velmi světle fialové, prašníky oranžové; čnělka bílá, blizna bílá až celá světle fialová, bliznových laloků 5–9, obvykle však 7. Plod zelený, šťavnatý, kyjovitý, 12–23 mm dlouhý, 7–10 mm široký, pokožka hladká, poloprůsvitná. Semena ledvinovitá, hnědá, 1,45–1,85 mm velká.

Variety a formy
V současné době jsou rostliny z okruhu Escobaria vivipara členěny dvěma různými způsoby. První přejímá koncepci P. C. Fischera (1980), který rozeznává na základě dlouholetých polních pozorování celkem 9 variet a 2 formy. Podle druhé koncepce (např. E. F. Anderson 2001) je vyčleněn taxon deserti, kterému je přiřazen status samostatného druhu a ostatní variety a formy jsou považovány pouze za synonyma Escobaria vivipara. Varieta kaibabensis se od ostatních variet odlišuje velikostí, počtem trnů, barvou květu, tvarem okvětních lístků a velikostí semen. Nejblíže má k var. arizonica a rosea, přičemž rozdíly nejsou nijak výrazné. Varieta arizonica roste, na rozdíl od kaibabensis, převážně trsovitě, jednotlivá těla jsou robustnější a disponuje menším počtem okrajových trnů. Varieta rosea se liší rovněž trsovitým růstem, jednotlivé stonky jsou větší, má větší počet středových trnů, a především pak větší plody a semena. Otázkou však je, jestli tyto rozdíly opravňují samostatnost variet nebo zda se nejedná pouze o přirozenou variabilitu, ať už v rámci některé z variet nebo pouze nominální var. vivipara.

Výskyt a rozšíření
Typová lokalita var. kaibabensis se nachází severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA, v nadmořské výšce 1890 m. Zde ji poprvé sbíral P. C. Fischer (4094) v roce 1969. Výskyt byl dále zjištěn na Kaibab Plateau a v Houserock Valley, severně od Grand Canyon, Coconino Co. v Arizoně a v jižním Utahu, kde byla rostlina sbírána např. D. J. Fergusonem (DJF 1544) v Henry Mts., Garfield Co. Rozšíření taxonu lze však předpokládat i jinde na pomezí států Arizona, Utah a Nevada.

Escobaria vivipara var. kaibabensis roste na travnatých pláních, mezi jalovci a borovicemi, v místech s častým výskytem pelyňku, na půdách s pH 6,6–7,7 složených z dolomitů, křemenců a vápenců, v nadmořských výškách 1800–2300 m. Ve stejné oblasti roste mimo jiné také Pediocactus simpsonii, P. paradinei, P. bradyi a Sclerocactus whipplei subsp. busekii, z nekaktusových sukulentních rostlin jsou to pak především Agave utahensis var. kaibabensis a Yucca baccata.

Poznámky
Skupina Escobaria vivipara pokrývá svým výskytem velký areál sahající od Kanady až po Mexiko. Tato skutečnost napovídá, že se jedná o velmi variabilní druh s mnoha taxonomickými a nomenklatorickými problémy, jejichž rozsah přesahuje možnosti tohoto textu. Území výskytu var. kaibabensis se nachází v jihozápadní části celého areálu a překrývá se s  areálem variety arizonica a zároveň úzce sousedí s jihovýchodním okrajem výskytu var. rosea. Jak už bylo výše řečeno, vzájemně jsou tyto variety blízce příbuzné. Dokonce lze říci, že v případě var. kaibabensis může jít pouze o extrémní formu var. arizonica, která se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách se sklonem k vytváření plošších stonků a která si ponechává juvenilní vzhled i v dospělosti. Oprávněnost variet arizonica, kaibabensis a rosea bude proto nutno potvrdit dalším podrobným polním pozorováním, popřípadě porovnáním s využitím moderních vědeckých postupů, např. pomocí analýzy DNA.

Literatura

  • Anderson E. F., The Cactus family, Portland, Oregon, p. 131, 2001

  • Lutz E. et Pötschke A., Der Escobaria vivipara-Komplex im Überblick, Mitteilungsbl. AfM, 23: 75–82, 123–129, 1999

  • Fischer P. C., The varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186–191, 1980

  • Richterová I., Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F. Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38: 34–36, 2002

  • Šedivý V., Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia, 4/3–4: 9–15, 1981

  • Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů, příloha, 1990

  • Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76–79, 120–123, 136–140, 1983

  • Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, p. 118–123, 2003

Pěstování
Escobaria vivipara
var. kaibabensis je velmi odolná rostlina, kterou je možno ve středoevropských podmínkách pěstovat i ve volné kultuře, kde snáší poklesy teplot až k –23  C. Předpokladem je však slunné stanoviště s minerálním substrátem, nepravidelnou zálivkou v době vegetace s omezením v měsíci červenci (letní stagnace) a v zimním období pak ochrana před nadměrnými srážkami. Při splnění těchto podmínek se jedná o ochotně kvetoucí rostlinu, která se odvděčí překrásnými pozdně jarními květy.

Foto Gabriel Vereš ve vlastní sbírce, text Jan Mlynář.


Text do Atlasu kaktusů – Atlas kaktusů jistě všichni znáte. Některé texty, které jsou do této práce připraveny, zveřejňujeme i v těchto novinách s přáním, aby kdokoliv, kdo k problematice může cokoliv dodat, tak také na adresu redakce učinil. Za každou připomínku předem děkujeme – Pavel Pavlíček, e-nail: pavlicek@chrudim.cz
 

(C)

zpět