|
|
|
Escobaria
vivipara (Nuttall) F. Buxbaum
var. kaibabensis (P. C. Fischer) N.
P. Taylor
|
|
Escobaria vivipara (Nuttall) F. Buxbaum
var. kaibabensis (P. C. Fischer) N. P. Taylor, Kakt.
und and. Sukk., 34: 139, 1983
Coryphantha vivipara (Nutt.) Br. et R.
var. kaibabensis P. C. Fischer, Cact. Succ. J. (US),
51: 287, 1979
Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu
– Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní
Arizoně.
Popis
Stonek nejčastěji jednotlivý, jen zřídka odnožující,
stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40–70 mm
dlouhý, 50–66 mm široký; bradavky 13–16 mm dlouhé s brázdou
na svrchní straně, areola kruhovitá, 2 mm široká. Četné
trny zahalují stonek; středové trny v počtu (0–)1–6,
9–15 mm dlouhé, na průřezu okrouhlé, zřídka eliptické,
často jemně ochmýřené, rozprostřené až přiléhavé, příležitostně
jeden odstávající zpravidla ± uprostřed, bílé až tmavě
oranžové nebo černé, obvykle matné nebo středně lesklé;
okrajové trny v počtu (14–)21–26(–37), 8–16 mm dlouhé,
štíhlé, zploštělé, obvykle jemně ochmýřené, paprsčitě
uspořádané až nazpět zahnuté, bílé se světle až tmavě
oranžovou špicí. Květ 28–45 mm široký, 25–33 mm
dlouhý, bledě až světle růžově fialový, na bázi často
světlejší, objevuje se na temeni; vnější okvětní lístky
s obrvenými okraji; vnitřní okvětní lístky v počtu
30–44, asi 20–30 mm dlouhé, 2–3,5 mm široké, čárkovité
až kopinaté, celokrajné, matné až lesklé; nitky bílé až
velmi světle fialové, prašníky oranžové; čnělka bílá,
blizna bílá až celá světle fialová, bliznových laloků
5–9, obvykle však 7. Plod zelený, šťavnatý, kyjovitý,
12–23 mm dlouhý, 7–10 mm široký, pokožka hladká,
poloprůsvitná. Semena ledvinovitá, hnědá, 1,45–1,85 mm
velká.
Variety a formy
V současné době jsou rostliny z okruhu Escobaria
vivipara členěny dvěma různými způsoby. První přejímá
koncepci P. C. Fischera (1980), který rozeznává na základě
dlouholetých polních pozorování celkem 9 variet a 2 formy.
Podle druhé koncepce (např. E. F. Anderson 2001) je vyčleněn
taxon deserti, kterému je přiřazen status samostatného
druhu a ostatní variety a formy jsou považovány pouze za
synonyma Escobaria vivipara. Varieta kaibabensis
se od ostatních variet odlišuje velikostí, počtem trnů,
barvou květu, tvarem okvětních lístků a velikostí semen.
Nejblíže má k var. arizonica a rosea, přičemž
rozdíly nejsou nijak výrazné. Varieta arizonica
roste, na rozdíl od kaibabensis, převážně trsovitě,
jednotlivá těla jsou robustnější a disponuje menším počtem
okrajových trnů. Varieta rosea se liší rovněž
trsovitým růstem, jednotlivé stonky jsou větší, má větší
počet středových trnů, a především pak větší plody a
semena. Otázkou však je, jestli tyto rozdíly opravňují
samostatnost variet nebo zda se nejedná pouze o přirozenou
variabilitu, ať už v rámci některé z variet nebo
pouze nominální var. vivipara.
Výskyt a rozšíření
Typová lokalita var. kaibabensis se nachází
severozápadně od Jacob Lake, Coconino Co., Arizona, USA, v nadmořské
výšce 1890 m. Zde ji poprvé sbíral P. C. Fischer (4094) v roce
1969. Výskyt byl dále zjištěn na Kaibab Plateau a v
Houserock Valley, severně od Grand Canyon, Coconino Co. v Arizoně
a v jižním Utahu, kde byla rostlina sbírána např. D.
J. Fergusonem (DJF 1544) v Henry Mts., Garfield Co. Rozšíření
taxonu lze však předpokládat i jinde na pomezí států
Arizona, Utah a Nevada.
Escobaria vivipara var. kaibabensis
roste na travnatých pláních, mezi jalovci a borovicemi, v místech
s častým výskytem pelyňku, na půdách s pH 6,6–7,7 složených
z dolomitů, křemenců a vápenců, v nadmořských
výškách 1800–2300 m. Ve stejné oblasti roste mimo jiné
také Pediocactus simpsonii, P. paradinei, P.
bradyi a Sclerocactus whipplei subsp. busekii,
z nekaktusových sukulentních rostlin jsou to pak především
Agave utahensis var. kaibabensis a Yucca
baccata.
Poznámky
Skupina Escobaria vivipara pokrývá svým výskytem
velký areál sahající od Kanady až po Mexiko. Tato skutečnost
napovídá, že se jedná o velmi variabilní druh s mnoha
taxonomickými a nomenklatorickými problémy, jejichž rozsah
přesahuje možnosti tohoto textu. Území výskytu var. kaibabensis
se nachází v jihozápadní části celého areálu a překrývá
se s areálem variety arizonica a zároveň úzce
sousedí s jihovýchodním okrajem výskytu var. rosea.
Jak už bylo výše řečeno, vzájemně jsou tyto variety blízce
příbuzné. Dokonce lze říci, že v případě var. kaibabensis
může jít pouze o extrémní formu var. arizonica,
která se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách se
sklonem k vytváření plošších stonků a která si
ponechává juvenilní vzhled i v dospělosti. Oprávněnost
variet arizonica, kaibabensis a rosea
bude proto nutno potvrdit dalším podrobným polním pozorováním,
popřípadě porovnáním s využitím moderních vědeckých
postupů, např. pomocí analýzy DNA.
Literatura
-
Anderson E. F., The Cactus family,
Portland, Oregon, p. 131, 2001
-
Lutz E. et Pötschke A., Der Escobaria
vivipara-Komplex im Überblick, Mitteilungsbl. AfM, 23:
75–82, 123–129, 1999
-
Fischer P. C., The varieties of
Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186–191,
1980
-
Richterová I., Variety Escobaria vivipara
(Nutt.) F. Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38:
34–36, 2002
-
Šedivý V., Synopsis jmen okruhu
Escobaria vivipara, Aztekia, 4/3–4: 9–15, 1981
-
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R.,
Atlas kaktusů, příloha, 1990
-
Taylor N. P., Die Arten der Gattung
Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34:
76–79, 120–123, 136–140, 1983
-
Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej
Ameriky, p. 118–123, 2003
Pěstování
Escobaria vivipara var. kaibabensis je velmi odolná
rostlina, kterou je možno ve středoevropských podmínkách
pěstovat i ve volné kultuře, kde snáší poklesy teplot až
k –23 C. Předpokladem je však slunné stanoviště s
minerálním substrátem, nepravidelnou zálivkou v době
vegetace s omezením v měsíci červenci (letní
stagnace) a v zimním období pak ochrana před nadměrnými
srážkami. Při splnění těchto podmínek se jedná o
ochotně kvetoucí rostlinu, která se odvděčí překrásnými
pozdně jarními květy.
Foto Gabriel Vereš ve vlastní sbírce,
text Jan Mlynář.
|
