Když jsem si vymýšlel, co napsat do úvodníku
úplně prvního čísla těchto novin, byl jsem přesně o pět
let mladší. Bylo to totiž v prosinci roku 2000. Tehdy jsem
opravdu netušil, jak dlouho ty naše noviny vydrží. Vydržely,
a mám silný pocit, že mají dobře našlápnuto i do budoucna.
Je tomu tak zejména díky báječnému okruhu lidí, kteří do
novin více či méně pravidelně přispívají. Záměrně je všechny
nejmenuji, hrozně nerad bych na někoho zapomněl. Ale jednoho
jmenovat musím…
Sukulentní
bonsaje (44)
Cynanchum andringitrense je podivuhodná
miniatura, která je vhodná pro pěstování na
úzkém okenním parapetu v nádobě o průměru
nejvýše 8 cm. Základem rostliny je malý řepovitý
kaudex o průměru kolem 2 cm, z něhož
vyrůstají velmi tenké liánovité stonky s řídkými
internodii. Jemné, vstřícně postavené listy
jsou tenké, ale mají poměrně velkou
plochu střelovité čepele. Během vegetace
rostou nesukulentní stonky velmi rychle a mohou
šplhat po nějaké opoře. Po krátkém přísušku
listy velmi rychle vadnou a od spodu opadávají
již po týdnu vysychání substrátu.…
Haworthiad
2006 je časopis vydávaný Haworthia
Society v Anglii. Vznikl v roce 1986 jako
jednoduchý neilustrovaný buletin o dvanácti
stranách A5 a postupně se vyvíjel až do dnešní
podoby. Nyní vychází třikrát ročně, v únoru,
červnu a říjnu. Každé číslo obsahuje asi
čtyřicet stran v tvrdším obalu, s barevnými
i černobílými fotografiemi a kresbami.
Obsahově má uspokojit své členy, což jsou
ve většině pěstitelé, a proto je Haworthiad
zaměřena na pěstování a množení. Nezapomíná
se ani na členy s hlubším zájmem, kteří
najdou například články o studiu v přírodě…
Zadáno pro kaudexofily (1) Vážení přátelé těchto internetových novin,
pokud se zajímáte o sukulenty a z nich také o kaudiciformní
rostliny, pak vás zveme k pravidelným návštěvám naší nové, více
či méně pravidelně aktualizované rubriky „Zadáno pro kaudexofily”. Základem každé aktualizace bude povídání o jednom vybraném druhu
kaudiciformního nebo pachykaulního sukulentu. K tomuto příspěvku je možné
přidat své poznámky a připomínky…
Firma Kakteen-Haage Kdo by neznal jméno Haage, které je už více jak
180 let spojeno s kaktusy. Před rokem 1989 se často jezdívalo
za kaktusy do bývalého NDR, kde se v Erfurtu s jistými
riziky nějaké ty kaktusy daly sehnat. Kaktusáři našli cenné
informace v knihách, které napsal Walter Haage, ale hlavně
se daly sehnat i u nás. Ještě dnes je hledaná kniha „Kakteen
von A-Z” nebo „Kakteensterne - Die Astrophyten”, kterou
napsal společně se Sadovským. Historie rodinné firmy má
ojediněle dlouhou tradici…
Kdo je kdo:
Andrzej Mucha Narodil se v roce 1945, v obci Nowy Wisnicz,
nedaleko Krakova. V Krakově studoval v letech 1964-1970 geodézii
a fotogrametrii (mapy ze satelitních snímků) na slavné škole
AGH (Akademia Gorniczo- Hutnicza). S kaktusy se setkal
poprvé v roce 1970, jako mladý inženýr, ale hlubší
zájem se datuje do roku 1975, kdy se stěhoval kvůli bytu do
Gdaňska. Tam narazil na největší polskou sbírku kaktusů
u pěstitelů Anny a Stanislawa Hinz, kteří se
specializovali na rod Notocactus…
Z
našich sbírek: ing. Vladimír Polášek
Vladimír se narodil v roce 1944 a už po deseti letech si z Prahy přivezl
prvních několik kaktusů, tehdy pravděpodobně ze zdrojů od pana
Rajtmajera. Tato dětská sbírka byla přerušená studiem na VŠ
chemicko-technologické a následně i vojnou, ale už poté vzniklo
první „pařeniště na nožičkách“ a v něm cílevědomě
budovaná sbírka gymnokalycií. Postupně však začaly převládat
Parodia, které nyní tvoří dominantní část sbírky s tím, že
další dominantu tvoří ještě jedna vášeň – rod
Astrophytum. Do zlínského klubu (tehdy ZO ČZS Klub kaktusářů
Gottwaldov) vstoupil kolem roku 1968 a už v roce 1974 vykonával po
10 let funkci předsedy. Ve svých kaktusářských začátcích se
nechal vést přítelem Karlem Kovářem (bratr designéra Zdeňka
Kováře, který navrhoval mj. i Tatru 603). Karel Kovář, přírodovědný
všeuměl, byl tehdy nestorem zlínských kaktusářů…
CD
Internetové noviny 2001-2005 Vážení čtenáři, naše Internetové noviny
Cact.cz vycházejí pravidelně jednou měsíčně již od ledna
2001 a v prosinci 2005 vyšlo v pořadí 58. vydání. Dosud
bylo v ročnících 2001 až 2003 uvedeno po 12 číslech, v
roce 2004 a 2005 po 11 číslech (s prázdninovými dvojčísly),
publikováno bylo více než 1000 příspěvků a na 3 500
fotografií a kreseb. Na CD najdete kromě kompletních ročníků
2001 až 2005 také off-line verzi webu „Chrudimský
kaktusář“ včetně nabídkového katalogu semen,
rostlin, literatury a ostatního zboží a také seznam všech
katalogových čísel, která byla kdy v katalogu použita, dále
off-line verzi webu Společnosti
českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů (SČS
PKS) a Notosekce…
Kaktusy
Brazílie (2) Nevím co se děje. Nechápu. Počtvrté dávám
policistovi, „co řeší náš případ” pod nos mapu. Zas a
znova ukazuju, zakresluju. Pak další mapu, stejný postup. A
vono nic. „To přece není možný, ten poliš je úplnej
degen nebo co!?!”, ujíždí mi nervy. Naďa sedí, je
spokojená. Má druhý kafíčko, neskutečně silný, sladký.
Doma ho nepije a tady? „A já si dám ještě jedno!”, klidně
prohlašuje. „Nadi, soustřeď se! On mě pořád nerozumí!
“
„Buď v klidu, sis nevšiml, že neumí číst v mapě?,
odvětí mi. Zdá se, že jí zajímá jen bica (cafe arabica)!
„Jak to praží?”… Tuto poznámku už vůbec nechápu. Nemáme
takřka nic. Zbyl foťák, kreditky, pasy, a důležitá mapa…
Mexický deník
Rudy Gryma (12) 28.3.1998 – Desátý den - sobota. Pokračujeme na Cuatro
Cienegas. Při cestě se zastavujeme na opačné straně hor
Cuatro Cienegas, zajíždíme pod hory a snažíme se něco najít.
Nacházíme zajímavý Ancistrocactus scherii? Pod kopcem
teče potok a tak se dáme do koupání, jen někteří. Při
odjezdu se nám podaří píchnout kolo a za chvíli druhé.
Kluci berou prázdná kola a jdou na stop, aby nechali opravit
naše kola. Trvá jim to pár hodin a já s Pavlem zkoušíme
kolik vypijeme piva…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (12) 2. 11. 2004 - Ráno je poměrně chladno. Bouřková
činnost posledních dnů asi předcházela ochlazení, které
bude další dni ještě citelnější. Odjíždíme do Monclova.
V městě míjíme davy lidí, které míří na místní hřbitov,
jsou dušičky a to je v Mexiku velký svátek. Všude jsou stánky
s květinama. Doptáváme se na jedno z místních supermercado.
Doplňujeme zásoby a já řádím v cukrářském oddělení. Všude
opět čisto. V bufetu si dávám nějakou pálivou masovou směs.
Těžko se v tom vyznat. Při výjezdu z Monclovy se ptáme místních
policajtů na cestu na Saltillo…
Informace o
Euphorbia Society
Společnost založená v 2004 zasvěcuje svou činnost rostlinám
čeledi Euphorbiaceae a jejich pěstování. Každoročně
vydává 4 čísla plnobarevného časopisu formátu A4 s články
různých témat o této fascinující čeledi. V květnu 2005 vyšlo
první číslo. Kvalitu časopisu posuzují botanici včetně
Susan Carter-Holmes z botanické zahrady Kew v Londýně. Jazyk je
angličtina. Euphorbiaceae patří mezi největší čeledi
rostlin. Dnes zahrnují asi 300 rodů a 7 500 druhů…
I notokaktusy jsou „krásný kytky” Tento obrázek mi poslal náš kamarád z Chrudimi
- Mirek Konupka. Chtěl, abych mu pomohl určit, co je to za
kaktus. Tak jsem mu odpověděl: Ahoj krajane! Máš pravdu.
Je to buiningii, ale hybrid. Na konci sedmdesátých let se
v rámci opojení z notokaktusů a Brazílie vůbec obchodovalo a
kouzlilo s kdečím. Do sbírek se dostala spousta nového
materiálu, i když před tím si všichni mysleli, že Brazílie
a okolí už nemá co nabídnout…
Nadace Inka - dopis
Miriam Milá Miriam, píšeme Ti před koncem roku 2005 proto,
abychom Ti my všichni popřáli velkou kupu štěstí, zdraví a
píle do Nového roku 2006. Chceme ti – my všichni, kteří Tě
máme rádi – popřát hodně zdraví a mnoho úspěchů ve škole.
Víme, že Tvůj život není lehký, a že učení vyžaduje
mnoho práce a odříkání. Ale my všichni, kteří ti na Tvé učení
přispíváme, si přejeme, aby ses mohla – až dospěješ –
podívat k nám do Evropy…
Monadenium
stoloniferum Snad mi Honza Gratias promine, že
mu fušuji do jeho rubriky,
Honzo, promiň! Ze široké palety monadenií si
snad vybere opravdu každý, ať již jde o příznivce
druhů bylinných či kaudiciformních, keřovitých
či takřka stromovitých – mezi každými se
najde několik skvostných zástupců. O nich
jsem se však již v minulosti zmiňoval v několika
příspěvcích do časopisů. Monadenium
stoloniferum, jak ostatně název napovídá,
se vyznačuje tím, že se rozrůstá pomocí
podzemních stolonů…
Z našich
sbírek: ing. Zdeněk Červinka je předsedou klubu kaktusářů
Čelákovice. Bydlí kousek od hřiště Union v Čelákovicích
v pěkném domě se zahradou. Počátky i
celý průběh jeho kaktusaření jsou stejné
jako u jeho bratra ing.
Ladislava Červinky, jak je to popsáno v reportáži
z jeho sbírky. Začátky kaktusaření
tedy spadají kolem roku 1959. Zdeněk Červinka
se již od počátku projevil jako organizátor.
Byl předsedou nejprve kroužku kaktusářů ve
škole a později i klubu a je jím po celou
dobu dodnes. Sám o sobě s úsměvem říká,
že je možná nejdéle sloužícím předsedou
kaktusářského spolku v České
republice. Ing. Z. Červinka pěstuje kaktusy
jednak ve volné kultuře, část pod přístřeškem,
část úplně volně a část pak ve velkém
skleníku…
Po
několik měsíců jsme se na těchto stránkách setkávali při
prohlídkách ( většinou ) mých kaktusů. Zimní měsíce
bohužel nic zajímavého nepřinášejí, proto se místo zimních
skleníků v Opavě podíváme do letní Anglie. Ale více
už v dalších řádcích. V minulosti se na stránkách
Internetových novin Chrudimského kaktusáře objevila reportáž
ze skleníku Fata Morgana
v botanické zahradě v Praze – Tróji. O letošních
prázdninách se mi poštěstilo navštívit podobný projekt
– ovšem v nepoměrně větším rozsahu – v anglickém
hrabství Cornwall…
Na návštěvě
u Šibalů (3)
Krásnou sbírku lobivií si můžeme prohlédnout u Šibalů,
v Nasobůrkách u Olomouce. A ještě krásnější ta sbírka
může být, pokud lobívie zrovna kvetou…Lobivia
pectinifera R 27 (pectinifera – s trny do
hřebínků). Byla sbírána u Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Bolívia.
Vyséval jsem ji v roce 1994 ze semen od pana Rektoříka.
Popsána byla Wessnerem v roce 1940, v roce 1985 ji W.
Rausch vede jako synonymum pro Lobiviahaematantha
var. rebutioides. Od roku 1997 je vedená jako synonymum
k Lobiviadensispina var. kreuzingeri.
Na obrázku je rozdíl v barvě květů, ten větší je
už starší…
Otakar
Sadovský:
Kaktusáři (27)
Herosův triumf nabyl světového uznání a jeho zahradnictví
se stalo ústředím kaktusářům z Moravy. Později Heros
zavrhl dřevěné bedničky a nahradil je plechovými. Po jeho
vzoru začali drobní kaktusáři vysévat semena kaktusů do seříznutých
plechových konserv a kovových krabiček. Hariota si často
vzpomněl na Islaju, který zase zavrhoval hrnky z pálené hlíny
a pěstil kaktusy v nádobách polévaných emailovou glasurou.
Na opačném konci Brna v malém rodinném domku žil důchodce
Josef Stapel…
Oploceným
Mexikem (31) Spouštíme se terraserií dolů. Jakoby se rozednívalo.
Opatrně přejíždím vrostlé šutry v cestě. Mám na
paměti proraženou pneumatiku v kufru. Projíždíme
vesnicí San Francisco Javier de Cajas. Nic zvláštního. Jen
okolí zdobínakupené bochníkovité skály, načervenalé
barvy. Čím níž, tím světleji, až nás zalije slunce.
Slunečná nálada nám nevydrží dlouho. Na příjezdu k silnici
číslo 45 nás staví policie. Vyhání nás z auta a vše,
co se nachází vevnitř, nám vyskládávají na křižovatce
na silnici. Zkouška nervů. Mladíci v uniformách se snaží
něco najít, aby byli pochváleni…
Kaktus, který měl kliku Kamarádka Vlasta má velkou zahradu, zelené
ruce a pěstuje snad všechno: zeleninu, okrasné keře, skalničky,
trvalky, slepice, letničky, králíky, cibuloviny, psa, pokojové
květiny, jiřiny, manžela, růže, kočku, balkónové květiny,
yuccu, agáve... vlastně všechno kromě kaktusů. Říká, že
s kaktusy nelze plošně zkrášlit pozemek. No jo, to je fakt.
Ale jeden kaktus přece jenom má už pěknou řádku let. A
dostal se k nim poněkud kuriozním způsobem…
Zabavení pašovaných kaktusů
v Polsku Piotr Machajski,
poslední aktualizace 14-12-2005, 19:30. Celníci
zkonfiskovali nedovolený dovoz. V bagážích českých
turistů zjistili 800 chráněných rostlin. Pětice Čechů se
vracela z pobytu v Argentině. Na varšavské letiště
přiletěli letadlem z Mediolanu, kde měli přestup. Nepředložili
ke kontrole zavazadla, což vzbudilo podezření celníků.
Když Češi chtěli projít zelenou zónou (nic k proclení),
dva z nich byli vyzvání ke kontrole zavazadel. V nich
pak celníci zjistili okolo 800 kaktusů…
Ještě k „Zabavení pašovaných rostlin v Polsku” Zpráva problesknuvší v polovině prosince
roku 2005 o odhalení
800 kaktusů pašovaných přes Polsko českým kaktusářem
(kaktusáři), jako by patřila spíše do období poloviny
minulého století než do současnosti. Je naprosto zarážející,
že někdo je schopen v současné „ochranářsky”
vypjaté době převážet takové množství divokých
rostlin…
Sněhová nadílka na konec roku 2005 Stačilo jeden a půl dne vytrvalého sněžení
před Silvestrem 2005, aby v Ostravě a okolí nastal
kalamitní stav. Neprůjezdné cesty zapříčinil především
vítr, který vytvářel jazyky a závěje, které byly i po
protáhnutí pluhem za 10 minut opět zaváté. Oficiálně hlásí
v Ostravě 52 cm napadaného sněhu za 29 hodin, ale sněhové
jazyky často přesahovaly metrovou výšku. Dostat se za
kaktusy v zahrádkářské osadě, kde sněhová nadílka
dosahovala nad kolena a prošlápnutí ke skleníku bylo dost
obtížné. Na zahradě napadlo kolem 70-80 cm prašanu a tato
nadílka mi připomenula dětská léta…
