Krásnou sbírku lobivií si můžeme prohlédnout u Šibalů,
v Nasobůrkách u Olomouce. A ještě krásnější ta sbírka
může být, pokud lobívie zrovna kvetou. Nic na tom nemění
i fakt, že kvetou jen dopoledne, a po 13 hodině se květy
pomalu zavírají. A tak jsme si pár těch kytiček vyfotili
a s vámi se o tu krásu teď podělíme. Pan Šibal ke
každé kytičce napsal krátký komentář. A protože těch
obrázků je přece jen dost, budeme je dávkovat po částech
Lobivia ferox var. longispina R 172 (longispina
= dlouhotrná). Naleziště La Quiaca, Jujuy, Argentina.
Rostlina pochází z výsevu semen od firmy Mesa Garden.
Popsána byla v roce 1922 Brottonem a Rosem, v roce
1975 ji W. Rausch řadí jako varietu k L. ferox,
to platí dodnes. Jedná se o velmi variabilní rostliny, jak
v otrnění, tak v barvě květu. V publikaci
Lobivia (1985) W. Rausch ukazuje foto z naleziště, kde
kvete od bílé až po červenou. V květináči na obrázku
jsou 3 rostliny, jedna kvetla růžově (viz foto), druhá žlutě,
třetí ještě nekvetla. Původně Rausch jako synonyma k této
varietě uvádí dalších 10 forem, které dnes už většinou
zase uznává jako variety k L. ferox.
Lobivia pectinifera R 27 (pectinifera
– s trny do hřebínků). Byla sbírána u Quebrada de
Humahuaca, Jujuy, Bolívia. Vyséval jsem ji v roce 1994
ze semen od pana Rektoříka. Popsána byla Wessnerem v roce
1940, v roce 1985 ji W. Rausch vede jako synonymum pro L.
haematantha v. rebutioides. Od roku 1997 je vedená
jako synonymum k L. densispina var. kreuzingeri.
Na obrázku je rozdíl v barvě květů, ten větší je
už starší (dvoudenní) a ta původní žlutá barva se už
„vyšisovala”.
Lobivia pugionacantha v. cornuta JK 386
(JK = Johan Pot) (cornuta = rohatá). Naleziště je u
Yunchara, Escayachi, Tarija, Bolivia, 3900 m n. m.
Rostliny pocházejí z výsevu od L. Berchta, které jsem
vyséval v roce 1972. Taxon původně v roce 1972
popsal W. Rausch, jako L. cornuta, F. Ritter rostlinám
ze stejné populace dal jméno L. adpressispina a v roce
1975 ji W. Rausch přiřadil jako varietu cornuta k L.
puguionacantha.
Mám několik forem těchto rostlin, a to jak s čísly
JK, tak i WR 500. Jsou si všechny velmi podobné a všechny
kvetou žlutě. Pouze JK 248 od Cleneguillas (Bercht) kvetou
červeně a byla prý nedávno popsána jako L. winkleriana.
Totéž by měly být rostliny s číslem R 500a od
Yunchara, o kterých ale W. Rausch (1997) píše jako o L.
lateritia sp. červený květ. Osobně mám za to, že to L.
lateritia není a ty, které jsou označeny jako JK 248
pak určitě ne. R 500a mám zatím velmi malé, jsou vysety
ze semen o Kohrese už jako L. winkleriana. L.
lateritia se už i v tomto věku (3 roky) dá bezpečně
rozpoznat, a podle všeho to L. lateritia nebude, i když
budou trochu jiné, než JK 248.
Lobivia sanguiniflora R 514 (sanguiniflora
= s krvavě červenými květy). Nachází se mezi
Nazareno a Sta. Victoria, Salta, Argentina, 2500-2700 m n. m.
Rostliny pocházejí z výsevu semen od holandského pěstitele
Ludwiga Berchta, z r. 1994. Druh byl popsán Backebergem
v r. 1935, jméno se od té doby nezměnilo. Mám také
rostliny bez sběrového čísla, ty jsou mnohem víc vytrněné,
ale zase nemají tak nádherně červené květy. Jsou s trny
černými i žlutými, kratšími i dlouhými, s háčky
i bez nich. Od firmy Kohres mám trochu jiné rostliny se
stejným sběrovým číslem, ale všechny mají krátké trníky
s háčky. Podle popisu by měly mít středové trny
0-2, až 2,5 cm dlouhé, přičemž jeden může být dlouhý
až 8 cm. Tak babo raď.
Lobivia tiegeliana var. dimorphypetala RH
253 (Ralph Hilmann, Švýcarsko) – (dimorphypetala
= s dvojtvarými květními plátky). Naleziště – Rio
Cajas, Taria, Bolivia. Rostliny pocházejí z výsevu z roku
2001. Zdroj – Ludwig Bercht. Varietu popsal Ritter v roce
1980, v roce 1985 ji W. Rausch řadí jako synonymum k L.
tiegeliana ale od r. 1997 ji už uznává jako dobrou
varietu.
Lobivia tiegeliana var. distefanoiana KK
529 (popsána na počest profesora Distefana). Nalézá se
u Jucanas, dpt. Tarija, Bolívia. Byla popsána Cullmanem v roce
1961, Rausch (1985) ji hodnotí jen jako synonymum k L.
tiegeliana. Následně v roce 1997 Rausch provedl řadu
rekombinací a tak tedy vznikl trochu chaos. Svou původní
var. pusila (typ R 90) nyní vede jako var. distefanoiana
a původní (neuznávanou) var. distefanoiana vede jako
var. castanea – typ R 499. Jako var. pusilla
nyní uznává pouze rostliny – typ R 834…, no prostě
chaos.
Acanthocalycium ferrarii – dostalo jméno
na počest Omara Ferrariho, Argentince, průvodce Waltera
Rausche. Naleziště má severně od Sta. Maria, Tucuman,
Argentina, ve výšce 3500 m n. m. Semena od firmy Mesa
Garden jsem vyséval v roce 1994. W. Rausch (1985) ji
vede jako Lobivia thionantha var. ferrari, a sbíral
ji pod číslem R 572.
Konec seriálu
|
