Tento obrázek mi poslal náš kamarád z Chrudimi - Mirek
Konupka. Chtěl, abych mu pomohl určit, co je to za kaktus.
Tak jsem mu odpověděl:
Ahoj krajane!
Máš pravdu. Je to buiningii, ale hybrid. Na konci
sedmdesátých let se v rámci opojení z notokaktusů a Brazílie
vůbec obchodovalo a kouzlilo s kdečím. Do sbírek se
dostala spousta nového materiálu, i když před tím si všichni
mysleli, že Brazílie a okolí už nemá co nabídnout. Mezi
tou spoustou novinek byl i Notocactus buiningii,
notokaktusy s červeným květem (herteri, zvláště
van Vlietovi brzy kvetoucí formy, horstii a jeho odrůdy…).
Každý měl zájem získat tyto novinky co nejdříve a
protože materiálu nebylo po ruce vždy dost, tak se sprašovalo
tím, co bylo po ruce. V Holandsku to dost masivně dělal pan
Theunissen, u nás mám povědomí, že se to dost dařilo mému
příteli Zdeňku Spisarovi z Vyškova, který však už není
mezi námi. Ve sbírkách se objevil Notocactus buiningii
červený květ, který byl pravděpodobně křížencem Notocactus
buiningii (máma) x Notocactus herteri (kolemjdoucí
táta). Také vznikly červeně kvetoucí Notocactus
apricus, kde podle karmínově červeného tónu relativně
tmavého květu lze usuzovat o otci ze skupiny Notocactus
uebelmannianus. Ta matka mi připadá, že to mohla být Notocactus
apricus var. durispinus, která však existuje i
pod řadou jiných jmen. Podstatné je, že je to řídce a
hrubě vytrněná rostlina, ne, jak jsme zvyklí u aprikusů.
Také se objevil falešný Notocactus pseudoherteri
a to jako kříženec Notocactus werdermannianus a Notocactus
herteri. Část potomstva kvete žlutě, část tmavě růžově.
Rostlina je docela velká (po herteri), hustě trnitá,
žlutozelená. Kvete pozdě. Konečně, co si vzpomínám je
hybrid Noto. scopa s Noto. herteri a to je
docela velká kulovitá rostlina nesoucí znaky obou rodičů.
Kvete růžově se žlutým středem a trochu, ale jenom
trochu, připomíná květ rutilans. Ani tady ale
nesjou květy jednotné, takže je možné najít škálu od
žloutkově žluté po sytě růžovou, s nebo bez středu
atd., atd.
Taky existoval herteri x scopa s obrácenými
rodiči. To je rostlina sloupcovitá s docela hustým jehlovitým,
píchavým a zdánlivě hrozivým otrněním. Ty kvetly žlutě,
ale spíš žloutkově žlutě. Přiložený Tvůj obrázek
ukazuje velice zdařilou rostlinu a skoro bych věřil, že v
jejím rodokmenu se někde v dáli nachází Zdeněk Spisar,
protože takové měl a šířil. Je zajímavé, že některé
byly tmavě vytrněné (skoro až černě), jiné se v barvě
posunovaly blíž ke sklovité - buiningiovské.
Na oplátku posílám docela hezkou rostlinu, které říkám
Notocactus mammulosus sp. růžový květ, která
vznikla podobným záhadným způsobem. Nezapře skopu, ale je
to hybrid. Nicméně hezký a myslím si, že proti hybridům
nemám nic, pokud se takto prezentují a nevydávají se za
echtovní druhy. Mám ještě jiný mammulosus “růžový
květ”, který je více sloupkovitý, drsněji vytrněný -
asi jako mammulosus - a kvete růžově. V tom případě
je otcem možná
Notocactus rutilans… Rozhodně tu svoji
nevyhazuj a naopak se ji pokoušej namnožit. Jako dekorační
kytka určitě nezklame - jako Reineltovy hybridy
(Konupkohybrid?).
Ještě bych dodal, že - podle mojeho názoru jde o křížence
mezi Notocactus scopa a nějakým růžově kvetoucím
zástupcem dalších druhů Notocactus. Přiklonil
bych se k Notocactus herteri, neboť s tím se hodně
experimentovalo v souvislosti s Notocactus scopa. Po sbírkách
běhá mnoho forem různých tvarů a vytrnění i mnoha
variací na téma květ. V tomto případě dominuje scopa.
I ta čnělka je intenzivně karmínová, což na první
pohled svědčí o silné dominanci tohoto druhu. Jemná,
kalhotková růžová, barva květu každého hned upozorní
na něco neobvyklého ve skleníku.
|
