Kamarádka Vlasta má velkou zahradu, zelené ruce a pěstuje
snad všechno: zeleninu, okrasné keře, skalničky, trvalky,
slepice, letničky, králíky, cibuloviny, psa, pokojové květiny,
jiřiny, manžela, růže, kočku, balkónové květiny,
yuccu, agáve... vlastně všechno kromě kaktusů. Říká,
že s kaktusy nelze plošně zkrášlit pozemek. No jo, to je
fakt. Ale jeden kaktus přece jenom má už pěknou řádku
let. A dostal se k nim poněkud kuriozním způsobem:
Jejich dcera s přítelem se vraceli z letní dovolené. Na
dálnici v Rakousku v dálce před nimi jelo nákladní auto.
Náhle zpod jeho plachty za jízdy vypadlo cosi kulatého světlezeleného
a roztančilo se na vozovce. Když k tomu dojeli, ohromeně
zírali na velký krásný kaktus o průměru asi 30 cm. Jeho
květináč se pádem rozbil a zemina vysypala, ale kaktus sám
byl jako zázrakem poškozen jen trochu - nalomené trny na
nevelké plošce nad krčkem. Co teď ? Náklaďák už mizel
v dáli, do stíhacího závodu se nechtěli pouštět. Nález
tedy zabalili do deky, uložili do auta a bez problémů převezli
přes hranice do Čech. Doma jej pak předali mámě.
Vlasta se přišla poradit ohledně pěstování. Rostlinu
jsem důležitě určila jako Echinocactus grusonii.
Rady jsem ochotně poskytla s vědomím spoluodpovědnosti
za jeho budoucnost. Ale upozornila jsem také na to, že
kaktus si v tomto věku už nemusí zvyknout na jiné životní
podmínky, tudíž ani při dobré péči u nás dlouho vydržet.
Grusonek dostává vše, co potřebuje. V sezoně trůní
ve skleníku ve společnosti užitkové zeleniny a všelijakých
řízkovanců, občas přestříknut vodou z hadice. V zimě
hybernuje v chladné prosvětlené předsíni se spoustou jiných
rostlin. Nožičky má v běžně prodávaném kaktusovém
substrátu ve velmi ploché misce. Je pravidelně po dvou
letech přesazován do přiměřeně větší úplně malé
ploché misky s čerstvou zeminou.
Moje temné věštby se vůbec nevyplnily. Ten pašák přímo
kyne před očima. Když porovnám jeho přírůstky s mým
vlastním grusonkem, mohu jen závistivě skřípat zubama.
Stopy po někdejším úrazu najde na něm jen ten, kdo ví,
kde hledat. A už připouštím, že tento kousek jednou
vykvete. Objem už na to má a vypadá šťastně.
Přeji grusonovi paní Vlasty ještě
mnoho a mnoho let krásného života. Kéž by podobný
osud potkal všechny kaktusy ztracené, osiřelé, vybagrované
jménem civilizace, sprostě ukradené a úředně zabavené!
|
