Řada kytek už spokojeně zmrzá pod stříškou z lexanu.
Echinocereusy z okruhu triglogidiatus jako by se
choulily do sebe. Není divu, už dost dlouho bez vody ubyly na váze
i na hmotnosti. Vedle nich mrznou viridiflorusy, také všechny
vivipary (koryfanty nebo eskobárky – jak kdo chce). Vloni v létě
jsem u sousedů naproti přes ulici zasadil 3 tiglochidiáty (SB
406) a 3 vivipary někde od Cibola Maunts v Novém Mexiku. Ty
nádherně na jižní stráňce mezi vápencovými kameny přezimovaly,
pěkně narostly a doufám, že na jaře vám po druhé zimě přinesu
obrázky jejich květů…
Kdo
je kdo:
Viktor Turecek Tento obdivuhodný člověk, jehož rodiče pocházejí
odněkud z Moravy (tuším Olomoucko?) žije a v penzi
odpočívá v jedné z klidných čtvrtí Los Angelos. Měl
jsem tu čest u něj a jeho milé paní strávit krásný večer,
při prohlídce jeho sbírky, které vévodily notokaktusy a jiné
argentinské kaktusy. Křoupal jsem obalovanou a smaženou sladkou
cibuli a poslouchal jsem jeho krásnou češtinu s výrazným
(olomouckým?) dialektem. A to si představte, že tu řeč se naučil
od rodičů v Argentině, spolu se španělštinou a posléze
i angličtinou. Ve vlasti svých rodičů byl jen asi dvakrát, a
jen na krátko…
Brazilská
krasavice V našich novinách nám začíná nový seriál
o cestování po Brazílii. Předtím by bylo možná dobré přečíst
si trošku zajímavostí z pěstitelské praxe. Za tím účelem
jsme pro vás „ukradli” článek z webu Klubu kaktusářů
Plzeň: Brazilská krasavice, Autor: Miroslav Naxera -
Kaktusářů nemajících rádi trny je jako šafránu. Vyjímkou
jsou trny v prstech, v patě, nebo v zádech. Naopak,
chloubou kaktusářů jsou rostliny divoce porostlé trny pokroucenými,
trny propletenými a smotanými do sebe, že rejžák je vedle nich
dealer s hrnci…
Zná
někdo jméno?
Vážení přátelé, jsem vášnivým pěstitelem kaktusů a
pravidelným čtenářem internetových novin. V loňském roce
jsem si konečně pořídil alespoň malý skleník, kde se mi
kaktusy báječně daří. Vzhledem k omezeným rozměrům
skleníku jsem se ve svých pěstitelských snahách specializoval a
to na mamilárie a echino- cereusy. Třetím rodem, kterému nemohu
odolat jsou ferokaktusy a to přesto, že jde o rostliny značně
rozměrné. Pěstuji již asi 25 druhů tohoto rodu…
Z našich
sbírek:
Petr Hrabal Pan Hrabal začínal s kaktusařením na Moravě,
jeho otec měl pár kaktusů, ale po vojně a po svatbě od roku
1963 začal s kaktusy vážně v Jičíně. Při cestě na
Slovensko se stavěli u kaktusářů v Břeclavi a takto zprostředkovaně
přes informaci tam získanou se spojil s panem Navrátilem z Jičína
a v roce 1965 došlo k založení spolku kaktusářů v Jičíně.
Letos tedy slaví klub 40. výročí založení. Pan Hrabal je nejen
pamětníkem, ale celou dobu je těsně spjat se spolkem, z toho
posledních 25 let pracuje jako jednatel. Vzpomíná, jak opatřovali
semena od pana Vojty z Pardubic, scházeli se nejprve v hostinci
a pak asi od roku 1977 v souvislosti s nástupem nového předsedy
pana Sklenáře, jak nabral spolek nový směr…
Výstava
KK Všetaty Výstavu kaktusů a sukulentů pořádal Klub kaktusářů
Všetaty v době od 17. do 19. června 2005 v Domě dětí
a mládeže v Neratovicích od 8, 00 do 18,00 hod. Protože
jsem na výstavě tohoto klubu ještě nikdy nebyl, byl jsem zvědav
na její úroveň, čekal jsem spíše nějakou menší výstavu, co
do prostoru i do počtu kytek. Když bych nechtěl konstatovat
trvalou pravdu, totiž, že já bloudím vždycky a všude, tak bych
mohl toto tvrzení zúžit na absolutní pravdu, totiž, že v Neratovicích
bloudím vždycky a vždycky skončím u Spolany, kolem níž pak
dojedu k cíli. Ani tentokrát to nebylo jiné. Zastavil jsem u
osaměle sedícího pána v zahrádce hospody a ten nás kolem
ohrady Spolany nasměroval k Domu mládeže, který je kousek zřejmě
od středu města…
…Po zaplacení vstupného, jsem se již vnořil do zkoumání
rostlin. Na jedné straně byly rostliny sice menší, ale zase v tak
velkém rodovém a druhovém složení, že mě to udivilo. Na podiu
zase byly nádherné sukulenty, uprostřed i u okna rostliny veliké
a výstavní. Nakonec pak hodně rozsáhlá byla i prodejní část…
Oploceným
Mexikem (30) Máme zájem o svatou terezu, neboli Mammillarii
theresae. Míříme na Paso Coneto. Silnice na Coneto de
Comoforo je zpočátku celkem slušná. Pak je z ní japonská
dálnice sama-jama. Kličkuji mezi dírami. Domorodci to dělají
také, takže se občas potkáváme proti sobě. Stačí mávnutí a
úsměv, vyhneme si a kličkujeme dál. Skály kolem jsou zelené,
porostlé lišejníkem. Pár kilometrů a jsme na šotolině plné
vyčnívajících kamenů. Občas musím odlehčit od kolegů, abych
přeskákal nepříjemné stupačky. I tak prorážíme pneumatiku.
Rychle všechno ven z kufru do trávy a měníme kolo. Za tu krátkou
chvíli nás míjí dvě auta usměvavých domorodců. Na to, kolik
tudy jezdí aut, je cesta špatnější než špatná…
Kaktusy
Brazílie (1) Srpen a září jsme strávili s přítelkyní
Naďou pěkný a chvílemi i dobrodružný výlet v Brazílii.
Spíše v Minas Gerais, protože jsme z Brazílie viděli
jen tento stát a pár dní jsme měli tu čest na vlastní oči
vidět špinavé a na vlastní nos čichat smradlavé město plné
bezdomovců, zlodějů, narkomanů a jiných jim příbuzných,
Rio de Janeiro… Po pár dnech v „ráji” jsme se nalodili
na bus směr Belo Horizonte, velké několika- miliónové město,
kde se nám líbilo již více, ale bezpečně jsme si stále
nepřipadali. To až o dalších asi 250 km severněji, v oblasti
kolem slavného města Diamantina, jsme se mohli konečně bezpečně
nadechnout, fotit a vnímat vše kolem…
Mexický deník
Rudy Gryma (11) 27.3.1998 – Devátý den - pátek. Probuzení do devátého
dne v Mexiku je zvláštní. Spal jsem v autě, křivý
jak bumerang a jdu se vyvenčit. Situaci mám pod kontrolou, všichni
ještě spí, pohlédnu ospalým okem kolem, všude klid, nikde
nic. Přidřepnu a jednou rukou si přidržuju kšandy, abych si
je neposral. Posral. Zrovna v tom nejlepším se z opačné
strany toho keře, který jsem tak vytrvale hnojil, zvedla tři
divoká prasata, slovy tři a jala se utíkat jedním směrem a
já s posranýma kšandama utíkal směrem k autu…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (11) 31. 10. 2004 - Ráno je takové zvláštní světlo.
Dramatické nebe. Vytahuji foťák. Jestli se to povede, bude to
paráda. Pak si vzpomenu na pavouka v krabici. Fotíme všichni.
Pavouk koulí očima, ale je ztuhlý zimou, tak moc neutíká. Balíme
a vyrážíme. Po deseti km je napravo vysoká skála, kde roste Agave
victoriae-reginae a Lophophora fricii. Fričky rostou
prakticky po celé skále z jihovýchodní strany a je jich zde
hodně. Většinou rostou ve štěrbinách. Za agávkama A.
victoriae-reginae se musí až skoro na vrchol…
Jak
to dělá Franta Šibal?
František Šibal z Nasobůrek dodává semena lobivií do naší
nabídky. Jeho kytičky jsou vyfocené na jiném místě tohoto
vydání. Kaktusy to jsou parádní, velmi dobře pěstované, a
tak jsme se Františka zeptali, jak to dělá, že je to taková
paráda. No – a to je jeho odpověď k pěstování lobívií
od jara do jara: Dle počasí – kolem začátku března
– přemístím ze zimoviště lobivky do netopeného skleníku
na probuzení. Tam jsou asi 2 – 3 týdny, pak, pokud už venkovní
počasí dovolí, přenáším je na letní stanoviště…
Violeta
Pazourová-80 let Ve shonu intenzivního života si málem ani nepovšimneme,
že někdo z našich přátel má nějaké výročí. Zvláště,
když jde o osobu jejíž životní elán nás nechává na pochybách,
zda jde skutečně o výročí tak významné – 5. ledna 2006 se
paní Violeta Pazourová – v kruhu svých přátel
oslovovaná jako Leta – dožívá osmdesátých narozenin…
Jarní
výstava v Praze
se konala od 11. do 26. června 2005 v Botanické zahradě v Praze
Na Slupi. Vstupné činilo pro dospělého 30 Kč. Hned u vchodu
byl prodej a to i zahraničních a antikvárních knih a časopisů
a také již tradiční a výborný prodej květníků a nejrůznějších
kaktusářských potřeb. Byl jsem přítomen, když jeden z návštěvníků
koupil 600 kusů květníků velkosti 5, ovšem vzápětí bylo
bez problémů telefonicky doobjednáno doplnění. Výstava byla
opět výborně organizačně i esteticky uspořádána. Jednak ve
výstavní části byly výše popsané expozice, zaujaly mě
Thelocactusy, hodně bylo letos sukulentů a podle mého mínění
velmi vkusně aranžovány. Cením si i vzpomínky na Karla Sokola
a jeho fotografie, celá stěna s fotkami byla krásná…
Napsali
nám… Vážený pane Pavlíčku, nemohu se ubránit
alespoň malé reakci na zářijovou zprávu „od Pavlíčků“.
Náladu mi sice zkazila, ale o iluze o kaktusářích jsem už částečně
přišel (i když docela nedávno po velice zajímavém rozhovoru
s jedním pamětníkem). Obdivuji však Váš nadhled nad věcí v
tom, že přestože onoho „odlamovače tuberkulí“ znáte a máte
k dispozici internetové noviny, jeho jméno si necháváte pro
sebe. Mně tak někdo sáhnout na kytky, nit suchou bych na něm
nenechal…
Sukulentní
bonsaje (43)
Aeonium haworthii pochází z Kanárských ostrovů (ostrov
Tenerife) a patří do čeledi Crassulaceae (tlusticovité). V přírodě
jsou to až 40 cm vysoké, hustě rozvětvené keře, které mají
listové růžice jen kolem vegetačních vrcholů.
Listy jsou
obvejčité až kopinaté, šedozelené, na plném slunci s červeným
nádechem a s purpurovými okraji. Od příbuzných a dosti
podobných druhů Aeonium decorum a A.
castello-paivae se liší bledě žlutými květy uspořádanými
do kratšího řídkého hroznu. Květy jsou samosprašné, ale výsevy
prachových semen hodně problematické. Naopak množení odřezky
listových růžic s krátkým kouskem stonku je velmi snadné…
Před měsícem
jsem si pochvaloval krásný podzim, dnes (20. 11.), kdy začínám
psát tento příspěvek, je to už o něčem jiném. V noci
na dnešek klesla teplota až na – 6,7º
C, kaktusy už jsou většinou v klidovém stavu, najít něco,
co by stálo za focení, představuje téměř nadlidské úsilí.
A přece se (bohužel jen) jeden zoufalec, kterému se nechce spát
najde. Roubovaný Ariocarpus agavoides na snímku si
kvete, ač je v tempero- vaném skleníku ráno 5º
C a všude kolem skleníku je bílo…
Lobívie z mé sbírky
(12) Lobivia wrightiana Druh, který snad pozná každý kaktusář a nemusí to být
ani žádný specialista. Je natolik charakteristická a její
květy tak typické, že se její fotografie objevují i ve většině
knih pro začátečníky. Míval jsem jich vždycky dost, ale v roce
2002 mi jich najednou přes zimu snad polovina odešla. Proč,
nevím. Jinak jsem tehdy měl ztráty minimální. Báječnou
vlastností této lobívie je její ochota občas „hodit”
odnož, což oceňuji hlavně u mimořádně otrněných rostlin
v cizích sbírkách (ovšem návštěvníci mé sbírky
oceňují na mých rostlinách totéž). Méně příznivou
vlastností je naopak to, že semenáče si většinou hodně
dlouho ponechávají juvenilní otrnění…
Otakar
Sadovský:
Kaktusáři (26)
IX. Konkurenční boj - Nová hvězda na obzoru. Předseda
spolku dr. Rebut přenesl uprostřed léta importní kaktusy z
pařeniště do šesti menších skleníků ve své advokátní
kanceláři. Rostliny ztratily mladé kořeny vytvořené v teplém
substrátu pařeniště a začaly schnout. Rebut tedy začal
rostliny rosit a častěji zalévat. Do měsíce dvacet nejpěknějších
kaktusů shnilo a ostatní v povážlivém zdravotním stavu
rychle odnesl nazpět do svého vychládlého pařeniště. Také
Solis ztratil několik Astrophytum capricorne…
Na
návštěvě u Šibalů (2)
Krásnou sbírku lobivií si můžeme prohlédnout u Šibalů, v Nasobůrkách
u Olomouce. A ještě krásnější ta sbírka může být,
pokud lobívie zrovna kvetou. Nic na tom nemění i fakt, že
kvetou jen dopoledne, a po 13 hodině se květy pomalu zavírají.
A tak jsme si pár těch kytiček vyfotili a s vámi se o
tu krásu teď podělíme. Pan Šibal ke každé kytičce napsal
krátký komentář. A protože těch obrázků je přece jen
dost, budeme je dávkovat po částech: Lobivia haematantha
var. elongata P 183, (elongata – prodloužená,
podlouhlá). Naleziště: Cachi, Salta…
150.000
přístup bude odměněn! Brzy naše noviny přečte 150 tisící návštěvník.
Komu se to povede a pošle nám kopii počítadla s číslem
150000 a svojí adresou, dostane od nás krásný dárek. Počítadlo
najdete dole na základní stránce www.cact.cz.
Přeji mnoho štěstí v této minisoutěži. P. S. A když
jsme u té soutěže – je tu ještě jedna: Nedávno
jsme rozeslali předplatitelům jubilejní – dvacátý - Atlas
kaktusů. Soutěží se tu v tipování nejhezčího obrázku.
Je to jednoduché – až budete vyplňovat poštovní poukázku
na předplatné, do zprávy pro adresáta napište číslo
listu…
Klub kaktusářů Roudnice nad Labem pořádal výstavu ve svém
sídelním městě ve dnech 14. až 17. června 2005 v Domě
dětí Trend. Vstupné bylo trochu raritou, byť velmi
sympatickou, dospělí 5 Kč a děti 2 Kč. Parkování bylo v pozdním
odpoledni sice bez problémů, ale aut bylo kolem dost, jak si
rodiče jezdili pro děti do okolních škol. Místnost pro výstavu
byla prostorná a světlá, pro výstavní účely určitě
velmi vhodná. Výstava byla rozdělena podle území výskytu
rostlin a byly soustředěny vždy určité rody z dané
oblasti…
Výstava
v Liberci se letos konala od 7. do 19. 6. 2005 v Botanické
zahradě v Liberci. Byla uspořádána k 50. výročí
Klubu kaktusářů v Liberci. I proto jsem se na tuhle výstavu
těšil. Areál Botanické zahrady je hned vedle ZOO a v blízkosti
je dostatek parkovišť…
…Již první dojem při vstupu byl, že výstava je malá a
zejména, že výstavní prostor je velmi málo prostorný.
Přitom návštěvníků zde bylo dost, zřejmě každý kdo
navštívil Botanickou zahradu a jel sem za zcela jiným cílem,
než za výstavou kaktusů a sukulentů zde skončil, včetně
školních výprav, takže chvílemi, resp. téměř stále, zde
bylo velmi málo k hnutí, o klidu k prohlížení
expozice ani nemluvě. Kaktusy na výstavě byly docela hezké, ve
středu se nacházela kolekce sukulentů, snad i nějaký
kaktus tam byl, ovšem v okamžiku, kdy jsem na habitu
jedné rostliny zahlédl nevím, zda přilepené či připíchnuté
keramické nebo skleněné oči, tak jsem téměř ztratil zájem
a dojem byl dovršen sem tam vylepšeným květníkem o
keramické „umění” v podobě např. červa, což
pokračovalo i u rostlin určených k prodeji (na školní
děti to ovšem komerčně zabíralo). Líbila se mi však nástěnka
věnovaná panu Josefu Jelínkovi a další nástěnky s fotografiemi
kaktusů i jejich domoviny. Na rozdíl od všech výstav, které
programově navštěvuji, zde panovala stísněná a nervózní
atmosféra, vygradovaná u prodeje. Zde jsem zaznamenal jev,
který jsem u žádné jiné výstavy zatím nezjistil.…
