MEXICO 1998

Mexický deník Rudy Gryma, část 11.


27.3.1998 – Devátý den - pátek. Probuzení do devátého dne v Mexiku je zvláštní. Spal jsem v autě, křivý jak bumerang a jdu se vyvenčit. Situaci mám pod kontrolou, všichni ještě spí, pohlédnu ospalým okem kolem, všude klid, nikde nic. Přidřepnu a jednou rukou si přidržuju kšandy, abych si je neposral. Posral. Zrovna v tom nejlepším se z opačné strany toho keře, který jsem tak vytrvale hnojil, zvedla tři divoká prasata, slovy tři a jala se utíkat jedním směrem a já s posranýma kšandama utíkal směrem k autu. No v prvním okamžiku ve mně hrklo, že půjdou po mě a největší strom v okolí měl asi půl metru výšky, no kam bych vylezl? Ale byla to rozumná zvířata a kšandy se dají umejt.

Až později jsem zjistil že je posranej celej den. Jedeme dál a nacházíme kaňon de Vagueros, kde máme provést průzkum. Krásné kopce, našel jsem Ancistrocactus, asi tobuschii. Děláme okružní průzkum, hledáme mamilárku litii (luethyi) a opět jsme nic nenašli, roste tam nějaká Coryphantha sp., Ecinocereus a hlavně bylo tam příšerné horko.

Ancistrocactus sp.

Auto jsme zaparkovali nad velikánským kamenem a moje moudrá hlava vymyslela báječný plán. Když jsme slezli z kopců a já vystrkoval holý zadek na sluníčko, aby se mi usušil, tak jsem dal fotoaparát na ten velký kámen pod auto, aby se mi foťák nepřehřál stejně jako mé pozadí. Nasedli jsme do auta a odjeli. Asi po pěti kilometrech jsem si chtěl vyfotit psa a zjistil jsem, že nemám foťák. Jeli jsme zpět a já měl depku, co uvidím na místě.

Ono vůbec bylo štěstí, že jsme naši to místo, protože terén byl naprosto nepřehledný a tak jsme jeli podle stop. Na brašně fotoaparátu spala ještěrka a vše vypadalo v pohodě, ale později se zjistilo, že můj zoom je nepoužitelný, naštěstí jsem měl základní objektiv, ale to už nebylo ono, holt ty posraný kšandy mě měly varovat. Vracíme se zpátky, jedeme přes Jimenéz a snažíme se sehnat hotel, nebo něco, jsme děsně špinaví a zaprášení, ale nakonec spíme v poli, kde měli komáři celosvětové sympozium o štípání. A jediná potrava široko daleko – slaďoučcí Evropánci.

 

Pokračování příště…

část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.


Autor: Rudolf Grym  
 
 

(C)

zpět