Pátý den - pokračování: Na náměstí v Cuatro
Cienegas (čtyři bažiny) byl nějaký volební cirkus, bylo
to báječné, bubny, trubky, děti ve školních uniformách,
předávání praporů, zdravení, jen mi tam chyběly ty naše
modré uniformy, nějak jsem se ocitnul deset let zpátky a
najednou mi to připadalo hrozně směšné.
Přeju jim, aby si to taky jednou mohli myslet. Navázali
jsme kontakt s místními občany a bylo s toho velké
pištění a ječení, oni ti občané měli tak třináct a měli
kárované sukně. Kolem se poflakovali šviháci z místních
haciend v tom nejlepším co měli, kowboyské boty, krásné
kožené bundy a třásněma, krásná sombréra, chlapácké
potřásání rukou, no neměli moc přes dvacet.
Potom to kvičící občanstvo naložili spolu se šviháky
na korby náklaďáků a za velkého mávání odjeli pryč a
my bez mávání a potichu taky pryč. Ono totiž tam kam jsme
jeli byla zakázaná oblast, kde se nesmí bez povolení ani
fotit, natož dýchat stejný vzduch s mexickýma
kytkama, ale to jsme zjistili až nás kontrolovali při výjezdu
z rezervace za dva dny.
Jeli jsme co nejdále od městečka a konečně jsme našli
místo, kde jsme rozbili camp, my jsme s Pavlem roztáhli
karimatky a spali jsme pod širákem. Rozdělali jsme oheň,
uvařili polívku a pili pivo za pivem, což jsme prokládali
whiskou. Když už se nám začala měnit krev ve správnou
tekutinu, uslyšeli jsme něco jako když projíždí vlak
velkou zatáčkou a koleje zpívají. No prostě v té
pustině jel vlak. Nad hlavou krásná mexická obloha a ve tmě
zpívající koleje.
Kdo by si nevzpomněl na trampské písničky o zpívajících
kolejích, oni to napsali, ale my jsme to slyšeli, zážitek
na celý život, člověk si myslí že je té pohádce konec,
ale on si ten vlak začne brzdit, nákolky kvílí, kilometry
kolejí rezonují v krásných tónech, cikády ohromením
z té nadpozemské hudby ani necikají, vlak zastaví, někdo
z toho vlaku vyběhne z lucernou, běží někam dopředu
a v naprosté tmě se rozsvítí světýlko, lucernonosič
běží zpět, odbržděný vlak kvičí, koleje zpívají a přelud
je pryč. Bylo to dlouhé divadlo, ubrzdit ten dlouhatánský
vlak dvěma lokomotivami tažený a dvěma tlačený, a pak ho
zase rozjet, to vydá na pořádnou chvíli muziky. Kdyby to někdo
natočil, tak je to na celý film. Vlak odjede a kolem je totální
ticho.
Ráno koukáme co to mělo znamenat a ona tam byla kaplička
s nějakou svatou panenkou, asi to byla patronka zpívajících
kolejí nebo tam byl pochovaný svatý železničář. V kapličce
je odemčená pokladnička, v ní peníze, nějakých sto
pesáků tam mohlo být, kolem nikdo, všechno ozdobený, a svíčka
ještě hoří. Pavel pár pesáků přidává s vírou, že
peníze vybere ten správný výběrčí a použije je na správnou
věc...
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5. |
6.
|
