Krásnou sbírku lobivií si můžeme prohlédnout u Šibalů,
v Nasobůrkách u Olomouce. A ještě krásnější ta sbírka
může být, pokud lobívie zrovna kvetou. Nic na tom nemění
i fakt, že kvetou jen dopoledne, a po 13 hodině se květy
pomalu zavírají. A tak jsme si pár těch kytiček vyfotili
a s vámi se o tu krásu teď podělíme. Pan Šibal ke
každé kytičce napsal krátký komentář. A protože těch
obrázků je přece jen dost, budeme je dávkovat po částech.
Lobivia haematantha var. elongata P 183,
(elongata – prodloužená, podlouhlá). Naleziště:
Cachi, Salta, Argentina. Rostlina pochází z výsevu
semen od firmy Piltz, semena byla sbírána u Rio Caichacui,
Salta, 2100 m n.m. Tyto kvetou zásadně žlutě. Mám ještě
rostliny stejného jména s polním číslem P 236, ty
kvetou žlutě až červeně, rostliny s označením MN
19 kvetou žlutě, DJF 429 žlutooranžově, LF 66 kvetou žlutě
a bíle a R 25 – žlutě. Původní popis dal rostlině jméno
L. elongata (1956), v roce 1975 ji W. Rausch zařadil
jako varietu k L. haematantha. V roce 1997 je
pak W. Rausch přejmenoval na var. aureiflora. O jiných
barvách květů tohoto taxonu zřejmě vůbec nic neví.
Poslední řazení, které nepoužívám, je tedy L.
haematantha var. aureiflora.
Lobivia haematantha ZJ – Zlatko Janeba
tuhle rostlinu studoval na lokalitě Piedra del Molino. Pochází
ze semen od L. Fischera z Hořic. Z tohoto naleziště
má Zlatko dvě sběrovky, kvetou stejně, rozdíl je ale v mohutnosti
těl. Dle mého názoru se jedná o stanovištní formy. Ty větší
se blíží k typové formě, ty menší připomínají
var. kuenrichii. Variabilita těchto rostlin je však
tak velká, že bych je raději držel podle nalezišť, než
podle jmen, která se navíc často mění… Pěstuji ještě
rostliny za semen označených číslem ZJ 229 od Adentro, ty
jakoby vypadly z oka typovým rostlinám dle W. Rausche s označením
R 165.
Lobivia haematantha var. viridis ZJ (viridis
znamená zelená). Naleziště: Cafayete, Salta, Argentina.
Semena od L. Fischera jsem vysel v roce 2002. Popis byl
publikován W. Rauschem v roce 1985, jméno do dnešní
doby nezaznamenalo změny. Mám také rostliny stejného jména,
s označením R 709a od Abra Blanca Cafayete; (distribuce
Bercht). Jsou prakticky totožné s tou na obrázku, ty
ZJ jsou pouze zelenější, to ale může být i jinými
vlivy.
Lobivia chrysantha LF 59, (chrysantha
= zlatá), její naleziště je u Encrucijada, Salta,
Argentina, ve výškách kolem 3400 m n.m. Jako Echinopsis
chrysantha byla pojmenována v r. 1931 Werdermannem.
Do rodu Lobivia byla přeřazena Backebergem v roce
1935. W. Rausch ji vede pod svým studijním číslem R 5.
Jedná se o velni variabilní okruh, sám Rausch říká, že
na lokalitě nenašel dvě shodné rostliny. U druhu pak
uznává jednu varietu – var. hypocyrta, která se liší
mohutnějšími hrbolatými žebry, prohnutým středovým
trnem a větším, oranžovým květem. Rozhodující je taky
údaj o nadmořské výšce, var. hypocyrta roste až o
tisíc metrů výše než typ. Lobivia chrysantha var. hypocyrta
mám ve dvou exemplářích (WR 161), zatím kvetla jen jedna
a květ byl oranžový. Další rostliny této variety mám ze
semen od De Herda, ty ale kvetou spíše žlutě, stejně jako
typ.
Lobivia kuehnrichii Lau 459 byla na počet
pana Keehnricha popsána v roce 1931, W. Rausch ji v roce
1985 kombinoval jako varietu k L. haematantha.
Semena jsem vysel v roce 1993 ze semen od firmy Mesa
Garden. Pěstuji ještě i jiné rostliny, které pocházejí
od pana Hladkého, ty mají trochu delší trny, ale to může
být ovlivněno stářím. Na rozdíl od rostlin s číslem
R 238a se jedná o rostliny s jiným, jakoby „řidším”
květem, také květní trubka je delší. Ty Lau 459 jsou sbírané
u Portero, W. Rausch je sbíral v oblasti u Cachi, Salta.
Rostliny označené L 459 kvetou červeně, druhý den (pokud
vydrží) jsou do oranžova vybledlé. R 238a kvetou všemi
barvami, od žluté, přes oranžovou až po červenou.
Lobivia backebergii var. larae KK
696, roste u Rio Lara (odtud jméno). Rostlina na obrázku
pochází od La Viňa u Rio Caine, ve výšce 2500 m n.m. Byla
vyseta v roce 1997, ze semen od firmy Mesa Garden. První
popis byl publikován v roce 1964 jako L. larae,
W. Rausch ji v roce 1985 kombinoval jako L.
backebergii var. larae, ale už v roce 1997 ji
znovu uznává jako samostatný druh. Ve sbírce mám ještě
další dvě rostliny, označené jako R 264, které rostou
mezi Tarata a Rio Caine, v Cochabamba, Bolivia. Jedny
jsou od Kohrese a kvetou stejně jako rostliny na obrázku,
druhé mám od Markuse, ty ale kvetou bíle až růžově a
jsou i jinak otrněné, myslím, že by mohlo jít o kulturní
hybrid s L. longispina.
Lobivia lateritia R 490 (lateritia =
cihlově červený, rumělkový květ), sběrovka pochází od
Camataqui, Villa Abecia – Carreras, Chuquisaca, Bolivia.
Semena od firmy Kohres byla vyseta v roce 1983. Cárdenas
ji původně popsal jako L. camataquiensis, W. Rausch v roce
1985 ji řadí jen jako pouhé synonymum pod L. lateritia.
Od roku 1997 tuto už ale uznává jako varietu k L.
lateritia, tedy L. lateritia var. camataquiensis,
kam ji také kombinoval v roce 1992 Jaroslav Ullmann. Dle
popisu má kvést citrónově žlutě, ale všechny moje
rostliny z výsevu kvetou jasně žlutě. Co tedy prodával
Kohres? Traduje se, že v tu dobu Kohres prodával „echtovní”
semena přímo od Rausche, že by šlo tedy o záměnu? I když
je nutno dodat, že L. lateritia umí v barvě květu
hodně překvapit. Např. sběry V. Šedy aj. Odehnala kvetou
ve sbírkách i téměř bíle, přičemž semena pocházejí
z rostlin na lokalitě, kde kvetou žlutě i červeně.
I sám W. Rausch uvádí, že na nalezišti se vyskytují
spousty forem s různým tvarem těl i různou barvou květů
od žluté až po růžovou. Dle F. Rittera je Lobivia
lateritia v. camataquiensis totožná s jeho nálezem
FR 82d – tedy původně L. cintiensis v. grandis,
ale později jen regionální forma typu.
Konec druhé části
|
