Výstava kaktusů s sukulentů se
letos konala od 7. do 19. června 2005 v Botanické
zahradě v Liberci. Byla uspořádána k 50. výročí
Klubu kaktusářů v Liberci. I proto jsem se na tuhle výstavu
těšil.
Areál Botanické zahrady je hned vedle ZOO
a v blízkosti je dostatek parkovišť s parkovacími
hodinami. Nevím, jak je na to jiných parkovištích, ale na
parkovišti, kde jsme byli my, sháněl každý 50 Kč v drobných,
neboť to byla nejmenší částka, za kterou bylo možno si lístek
vyzvednout a přitom automat bral 10 a 20 Kč, nižší myslím
ne.
Vstupné do areálu Botanické zahrady činí
50 Kč za dospělého a 10 Kč za kameru či za fotoaparát.
Samotná Botanická zahrada je skvostná, prošli jsme nejprve
její expozice a část kaktusů a sukulentů mě zcela uchvátila,
ale o tom v samostatné reportáži.
Výstava kaktusů a sukutentů byla celkem
dobře nasměrována a nacházela se v samostatné budově
za hlavní budovu skleníku. Vstupné bylo dobrovolné, ale
nikoho jsem platit neviděl, asi už 50 Kč u vchodu připadalo
každému dostatečné.
Již první dojem při vstupu byl, že výstava
je malá a zejména, že výstavní prostor je velmi málo
prostorný. Přitom návštěvníků zde bylo dost, zřejmě
každý kdo navštívil Botanickou zahradu a jel sem za zcela
jiným cílem, než za výstavou kaktusů a sukulentů zde
skončil, včetně školních výprav, takže chvílemi, resp.
téměř stále, zde bylo velmi málo k hnutí, o klidu k prohlížení
expozice ani nemluvě.
Kaktusy na výstavě byly docela hezké, ve
středu se nacházela kolekce sukulentů, snad i nějaký
kaktus tam byl, ovšem v okamžiku, kdy jsem na habitu
jedné rostliny zahlédl nevím, zda přilepené či připíchnuté
keramické nebo skleněné oči, tak jsem téměř ztratil zájem
a dojem byl dovršen sem tam vylepšeným květníkem o
keramické „umění” v podobě např. červa, což
pokračovalo i u rostlin určených k prodeji (na školní
děti to ovšem komerčně zabíralo). Líbila se mi však nástěnka
věnovaná panu Josefu Jelínkovi a další nástěnky s fotografiemi
kaktusů i jejich domoviny.
Na rozdíl od všech výstav, které
programově navštěvuji, zde panovala stísněná a nervózní
atmosféra, vygradovaná u prodeje. Zde jsem zaznamenal jev,
který jsem u žádné jiné výstavy zatím nezjistil. Zájemci
byli od rostlin odháněni, nesměli je vzít sami do ruky,
tedy nějaký přímý samostatný výběr byl zcela vyloučen,
paní u prodeje velmi nepříjemně připomínala každému zájemci,
který z nevědomosti po rostlinách sáhl, jeho
povinnost si o každou rostlinu říci prodávajícímu. I
bunda přehozená přes ruku byla v blízkosti rostlin
dost těžkým prohřeškem.
A protože se zájemci stále střídali, a
protože nikoho nenapadlo, že v dnešní době přece
jen již vzdálené době reálného socialismu, si nemůže
každý sám vybrat a prohlédnout, tak hlasité projevy paní
od prodeje opakovaně znechucovaly pobyt. I mně postihlo totéž,
když jsem byl nucen dvě vybrané rostliny vrátit na místo
(asi abych kaktusy nepoškodil, nebo a to už ani nechci domýšlet,
snad neukradl).
Manželka si také vzala sukulent, pak jej
musela vrátit, aby jej paní od prodeje zase vyndala a položila
stranou, protože manželka si drze vybírala ještě další
rostliny. Když se za chvíli pro vybranou rostlinu vrátila a
žádala nyní již způsobně, že ji chce zaplatit, ta už
na svém místě stranou nebyla, což paní komentovala,
“oni si to lidi vyberou a pak si to nevezmou, tak to dávám
zpátky do prodeje.” Takže jsme nakonec nekoupili nic,
protože jsme prostě odešli beze slova. A konečně nebyli
jsme jediní.
Když jsem věc promýšlel zpětně, řekl
jsem si, že mě nejvíce mrzí, že těmito projevy a
celkovou atmosférou jsou poškozeni ti vystavovatelé a
kaktusáři, kteří sem dovezli své pěkné výstavní kusy
a výstavu, nástěnky a celou akci připravili.
Do Botanické zahrady do Liberce se podívám
určitě nejméně jednou ročně a to do její expozice
kaktusů a sukulentů. Určitě si ovšem nebudu lámat hlavu
s tím, aby to bylo zrovna v termínu výstavy
kaktusů a sukulentů místního kaktusářského klubu.
|
