ESCOBARIA VIVIPARA (Nutt.) Buxb.
var. ARIZONICA (Engelm.) D. R. Hunt

Escobaria vivipara (Nuttall) Buxbaum var. arizonica (Engelmann) D. R. Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978

Mammillaria arizonica Engelm. in W. H. Brewer et S. Watson, Pl. Wheeler, 9, Geological Survey of California, Botany, 1: 244, 1876

Cactus radiosus (Engelm.) J. M. Coulter var. arizonicus (Engelm.) J. M. Coulter, Contrib. U.S. Nat. Herb., 3: 121, 1894

Mammillaria radiosa Engelm. var. arizonica (Engelm.) K. Sch., Gesamtbeschr. Kakteen, 481, 1898

Coryphantha arizonica (Engelm.) Br. et R., The Cactaceae, 4: 45, 1923

Mammillaria vivipara (Nutt.) Haw. var. arizonica (Engelm.) L. D. Benson, Proc. Calif. Acad. Sci., ser. 4, 25: 263, 1944

Coryphantha vivipara (Nutt.) Br. et R. var. arizonica (Engelm.) W. T. Marshall, Desert Bot. Gard. Arizona, Sci. Bull., 1: 94, 1950

Escobaria arizonica (Engelm.) Buxb., Österr. Bot. Zeitschr., 98: 78, 1951

Taxon byl pojmenován podle místa prvních sběrů a nejčastějšího výskytu – Arizona.

Popis
Stonek zpočátku jednotlivý později trsovitý, vytvářející shluky až 1 m široké a 0,25 m vysoké, jednotlivé stonky kulovité až vejcovité, tmavě zelené, 70–110 mm dlouhé, 65–75 mm široké; bradavky vzpřímené, válcovité, 12–21(–25) mm dlouhé s hlubokou brázdou na svrchní straně; areola kruhovitá, 1,5–3,0 mm široká; trny četné, částečně zahalující stonek, středových trnů 2–6, 15–19 mm dlouhé, šídlovité, hnědavé až temně hnědé či tmavě červenohnědé, při bázi světlejší, někdy až bílé, středové trny v mládí často chybějí; okrajové trny v počtu 15–21(–30), 10–20(–30) mm dlouhé, štíhlé, tuhé, na průřezu okrouhlé, bílé. Květ nálevkovitý, 30–44(–70) mm široký, 20–37 mm dlouhý, tmavě červenofialový, někdysvětle fialový, jícen zřídka zelený; vnější okvětní lístky brvité; vnitřní okvětní lístky 25–32 mm dlouhé, cca 4,8 mm široké, čárkovité až kopinaté; nitky bílé až světle fialové, prašníky oranžové; blizna bílá až světle fialová, bliznových laloků 8–10. Plod zelený, šťavnatý, kyjovitý, 15–18 mm dlouhý, 10–11 mm široký, pokožka poloprůsvitná. Semena ledvinovitá, hnědá, 1,70–2,25 mm velká.

Variety a formy
Rostliny Escobaria vivipara var. arizonica zaujímají velké území jihozápadu USA s různými nadmořskými výškami a proto se jedná o taxon s velkým rozsahem variabilityšíří. Od nominální variety se liší především výraznějším tmavším celkovým vzhledem, robustnějším vzrůstem, ale především výrazně většími semeny. Escobaria vivipara var. vivipara na rozdíl od var. arizonica roste v nižších nadmořských výškách. Obecně lze však říci, že oprávněnost popisované variety není až na výjimky zpochybňována (např. E. F. Anderson 2001).

Areál výskytu var. arizonica se překrývá s výskytem dalších variet okruhu Escobaria vivipara. V Nevadě a Kalifornii jsou to variety desertii, rosea a v současné době jako druh uznávaná Escobaria alversonii, v severozápadní části Arizony pak variety kaibabensis a buoflama, v jihovýchodní části Arizony se dotýká výskytu var. bisbeeana a na pomezí Arizony a Nového Mexika se prolíná s var. neo-mexicana. Vzájemné rozdíly mezi jednotlivými varietami byly podrobně popsány P. C. Fischerem (1980).

Var. arizonica má nejblíže k varietám kaibabensis a rosea, které lze považovat pouze za její extrémní formy, var. kaibabensis je menší, roste obvykle solitérně, disponuje větším počtem okrajových trnů a má o něco menší semena, var. rosea je nepatrně menšího vzrůstu, s větším počtem středových i okrajových trnů.

Výskyt a rozšíření
Typové rostliny byly sbírány v americkém státě Arizona. Celkový areál výskytu je však rozsáhlý a zaujímá západní Kalifornii, jihozápadní Nevadu, jižní Utah, jihozápadní Colorado, téměř celé území Arizony a zasahuje i do severozápadního Nového Mexika.

Escobaria vivipara var. arizonica roste na travnatých pláních, v porostech šalvějí, v hustých porostech keřů nebo zakrslých stromů, ale i v jalovcových či borových lesích (např. Juniperus osteosperma, Pinus edulis), v nadmořských výškách 1180–2400 m. Podklad tvoří žuly a čediče, půdy jsou písčité a kamenité..

V oblastech, kde roste var. arizonica se mimo jiné vyskytují, např. v Utahu, Echinocereus triglochidiatus subsp. mojavensis, Sclerocactus parviflorus, Pediocactus simpsonii, Opuntia erinacea var. utahensis, O. polyacantha, v Arizoně mimo jiné i Toumeya papyracantha nebo Calochortus nuttallii z čeledi Liliaceae.

Poznámky
Rostliny byly poprvé sbírány v Arizoně v letech 1865–1872 Cousem, Palmerem, Bischopem a v letech 1871–1875 Johnsonem a Parrym v Utahu. Na základě sběrů z Arizony ji v roce 1876 popsal G. Engelmann jako Mammillaria arizonica. Zpočátku byla některými botaniky řazena jako varieta k taxonu radiosa, od roku 1923 je však vedena již jako samostatný druh nebo jako varieta taxonu vivipara podle aktuálního zařazení do rodů Mammillaria, Coryphantha či Escobaria. Do rodu Escobaria zařadil tento taxon poprvé F. Buxbaum v roce 1951, a to jako samostatný druh v rámci podrodu Pseudocoryphantha. N. P. Taylor (1983, 1986) ji pak ve svém rozčlenění rodu Escobaria řadí do stejnojmenné sekce.

Přestože varietu arizonica v současné době někteří botanici neuznávají (např. E. F. Anderson 2001), jedná se vzhledem k výraznějším rozdílům vůči ostatním varietám o akceptovatelnou samostatnou varietu.

Literatura

• Anderson E. F., The Cactus Family, Portland, Oregon, p. 131, 2001

• Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2996–3004, 1961

• Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 822–833, 961, 1982

• Coulter J. M., A preliminary revision of the North American species of Cactus, Anhalonium, and Lophophora, 1894

• Fischer P. C.. The varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186–191, 1980

• Richterová I., Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F. Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38: 34–36, 2002

• Šedivý V., Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara, Aztekia 4/3–4: 9–15, 1981

• Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů 1990, příloha

• Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76–79, 120–123, 136–140, 1983

• Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, p. 118–123, 2003

Pěstování
I když se jedná o velmi odolné rostliny, které ve své domovině snášejí i velmi velké výkyvy teplot, včetně poklesů hluboko pod bod mrazu, nejedná se o rostliny, které by bylo možné v našich podmínkách pěstovat celoročně ve volné kultuře. Jedná se však o mrazuvzdorné rostliny, které lze v zimním období ponechat v nevytápěném skleníku. Pro úspěšné pěstování je nutné zajistit rostlinám sluncem exponované stanoviště, pokud možno s velkými výkyvy teplot v průběhu dne a noci, dále pak minerální substrát a nepravidelnou zálivku. Na podzim a brzy z jara je třeba se vyvarovat nevhodné zálivky, protože kořenový systém Escobaria vivipara var. arizonica je citlivý na přetrvávající vlhkost substrátu v kombinaci s nízkými teplotami.

Foto Gabriel Vereš ve vlastní sbírce, text Jan Mlynář.