Letošní únor byl nejstudenější co pamatuji
(ale fakt je, že už dost zapomínám). Ke konci února však –
i když pořád mrzne, sluníčko krásně rozehřívá skleník,
takže dnes (27. 2. 2006) jsem už kytky osvěžil popraškem vody
– to Vám je tak krásná vůně… Ve skleníku kvetou tradiční
prvňáčci – vlastně skoro ani nepřestaly kvést Gymnocactus
knuthianus. Ty nadělají radosti, a přitom jsou to tak nenáročné
kytičky, jak co se týče nároků na pěstování, tak i nároků
na místo. Už se těším, až budu moci kytky pořádně zalít,
natáhnu si hadici z baterie nad kuchyňským dřezem, pustím
pěkně horkou vodu, z květináčů s vyprahlým substrátem
se jenom zakouří a skleník zaplní pára…
Sukulentní
bonsaje (46) Monadenium mafingense je u nás velmi vzácná sukulentní
miniatura, jejíž původní domovinou jsou severovýchodní
oblasti Zambie a severní Malawi. Zatím ji pěstuje jen několik
specialistů na sukulentní pryšce, ale rostlina je už v dostatečném
množství nabízena v západoevropských pěstírnách. Monadenium
mafingense je velmi atraktivní rostlinka pro sběratele
miniaturních sukulentů. Z hlediska růstových forem se
jedná o geofyt s malým kaudexem, efektním olistěním v době
vegetace a velmi výraznými květy (cyathii) s červeným středem.
Je to druh teplomilný a nejlépe se mu daří v minerálním
substrátu bez humusu. Pěstování je tedy dosti náročné, zvláště
když největším nebezpečím je kombinace vlhka a chladu…
Ještě
k tématu „Stolové skleníky”
Dobrý den, reaguji na Váš příspěvek ke
stolovým skleníkům v posledních I. N. Loni
na jaře jsme spolu emailovali a vy jste mi
poskytli ohledně topení cenné rady. Mám
podobný typ stolového pařeniště jako vy
(okoukáno od Vás), použil jsem i podobný
typ topení. Jen s tím rozdílem, že
jsem použil 3 nezávislé kabely (2x 650W, 1x
350W), tyto jsou přes termostat napojeny na vypínače.
„Podlahu“ pařeniště tvoří 5-ti
centimetrový polystyren do kterého jsem pájkou
vyleptal rýhy, na celou plochu dal alobal a
postupně do rýh pomocí drátěných smyček
upevňoval kabely ( byla to docela makačka ).
Boky a čela pařeniště jsou z polykarbonátu
10 mm, přes zimu doplněny 2 cm tlustým
polystyrenem…
Zadáno pro kaudexofily
(3) Pro tento měsíc jsem vybral rod, který u
mě už pár let sídlí ve škatulce s nápisem
„zamilované”. Gerrardanthus macrorrhizus
Harvey ex. Hooker (1867) je v našich sbírkách
sukulentů téměř zdomácnělý, typicky
kaudiciformní druh s obrovskou nepravidelnou hlízou
bochníkovitého tvaru.
V amatérských sbírkách
jsou jeho kaudexy menší, zvláště když se
po několika letech začnou pěstovat nikoliv
zasazené, ale spíš jen položené na
substrátu v ploché misce. Za to v původní
domovině – to ně nářez! Tam se vyskytují
hlízy až 150 cm široké a 60 cm vysoké. Příbuzný,
ale velmi vzácný Gerrardanthus tomentosus
Harvey ex. Hooker (1883) roste jen v okolí
města Durbanu v Jihoafrické republice, jeho
velký plochý kaudex má však více jak jeden
metr a nadzemí výhony až 15 m dlouhé. Ale
vraťme se k druhu uvedenému
v titulku…
Digitostigma, nebo chcete-li Astrophytum
caput-medusae – to je velké téma nejen těch, kteří
cestují po kaktusovém Mexiku. A pan Nevárez, který je spolu s panem
Velazco spoluautorem popisu této novinky, vzkazuje všem, kteří
po Mexiku kaktusy studují, že budou překvapeni, až se dozví
tajemství lokality v přírodě. Překvapeni prý budou zejména
tím, kolikrát byli velmi blízko k místům, kde „digi”
roste, aniž by si rostlin všimli. Pan Nevárez žije v Monterrey
ve státu Nuevo Leon, je doktorem biologie a zaměstnancem velké
firmy zabývající se rozvodem elektrické energie. Jeho úkolem
je mimo jiné i posuzovat nálezy rostlin, vyskytující se v místech
stavby…
Z našich
sbírek: Ladislav Drbohlav
Pan Drbohlav je členem jičínského klubu a bydlí v Popovicích,
což je snad kilometr od Jičína, administrativně možná i
součástí Jičína. Tentokrát mě nanavigoval do této sbírky předseda klubu
Ing. Jetleb, takže žádné dispozice k nalezení cesty
dát nemohu. Jen snad, že pan Drbohlav má v Popovicích
krásný dům s ještě krásnějším výhledem, jde o
klidné místo a je možno parkovat bez problémů přímo před
bydlištěm tohoto kaktusáře. Pan Drbohlav kaktusaří od roku 1973, kdy získal od
zahradníka pana Špíny dvě rebucie, které mu vykvetly a
pak už nakupoval v květinářství. Ještě před
vojnou pořídil foliák 2x2 metry…
Ještě pár slov
k Zeolitu
Četla jsem Váš článek na internetu o výsevech v zeolitu.
Také jsem před časem zkoušela vysévat do tohoto minerálního
materiálu. Sehnala jsem jej přímo ze Slovenska – frakci 1 –
2,5 a 2,5 – 5. Sice tato velikost nebyla přímo určená
pro výsevy, přesto jsem vyzkoušela, co semínka provedou. Jsem
skalničkářka, takže se nejedná o kaktusová semínka. Musím
potvrdit Vaší zkušenost – žádné přepravné úspěchy
– spíš neúspěch. Můj záměr byl ale vyzkoušet pěstování
venkovních orchidejí – Cypripedií v substrátu – zeolit
(výše uvedené dvě frakce) + perlit + písek v určitých
poměrech…
Mimořádná
nabídka semen Speciál JARO 2006
Objednávky budou vyřizovány postupně, cca do 14 dnů po obdržení.
Uzávěrka je 30. června. Zásilky budou odesílány průběžně.
Počet zrn v malé porci: (c) = minimálně 10 zrn. Menší objednávky,
než za 100 Kč nemohou být z kapacitních důvodů vyřizovány.
Porce semen budou označeny pouze čísly, proto si tento seznam
uschovejte. Seznam je vyvěšen i na internetu, na adrese www.cact.cz/noviny. Aby
nedošlo k nežádoucí záměně při výběru zboží, uvádějte
důsledně kód „sea” před číslem položky. Objednávat můžete
pouze pod čísly, bez vypisování dalších informací, a to písemně,
e-mailem, faxem či telefonem. Objednávat lze společně s jiným
zbožím z nabídky firmy Chrudimský kaktusář…
Kaktusy
Brazílie (4) Pro ty, kteří kroutili hlavou nad tím, že
kousek od rovníku mohou ráno poklesnout teploty (přestože
tam končila zima) k bodu mrazu: Fakt tam nemrzne!!! Ráno
občas sice padne rosa, ta trošku studí, ale není to tak zlý.
Podle dlouhodobějších měření teplot kolem Diamantina, zde
bývá nejnižší zimní teplota 5 až 6 °C. To je ale
extrém, který nás nepotkal. A tyto teploty vydrží jen chvíli.
Země je stále teplá, ne jak u nás v létě ve vedrech,
kdy se stejně povrch ochladí. A to bylo dobře!!! protože nám
naše karimatky (to nejlepší co je na trhu pro lezce...) čmajzli,
pravděpodobně ti tupci nepochopili na co to je (včetně
stanu, batohu atp.).
Občas jsme si pod záda nasekali palmové
listí, podle místního vzoru. Přejíždíme do další
oblasti…
30. 3. 1998 – Dvanáctý den – pondělí.
Ráno se budím v autě jako první, fotím východ slunce
a pozoruju pumu, která se promenáduje tak padesát metrů od
nás. Jdeme se podívat na okolí, kolem je trvalý vítr,
skály jsou celý červený a všechny rostliny mají nádech červené,
Hamatocactusy, epitelnthy, Ariocarpus lloydii, velmi krásná
krajina. Vyjíždíme do Viescy. Viesca má pověst velmi
nevlídného městečka, kde po cizincích hází kamení.
Projíždíme městečkem, nahlížíme do místní katedrály a
jdeme hledat hospodu, kde byl Jarda před rokem. Hospoda se našla,
lítací dveře, plechový pult, zrcadla a v hospodě několik
totálně opilých vesničanů. Sedli jsme si a poručili pivo,
barman někam běží a za chvíli přijde majitel hospody,
vyhazuje opilce (myšleno Mexičany), hospoda se zavírá a
hosti jsme jen my…
6. 11. 2004 - V 8.00 vyrážíme po
dálnici na jih. Dnes máme v plánu pyramidu aztéků Xochicalko
a známé výletní stříbrné městečko Taxco. Odtud je to již
jen asi 250 km do Acapulca. Je z podivem, jak se Bohouš naučil
jezdit. Jezdí se zde takovým razantním způsobem. Pořád někdo
houká a s dáváním předností si taky nikdo moc starostí nedělá.
Je to zvláštní, ale za celou dobu pobytu jsme viděli jen jednu
dopravní nehodu. A to jsme najeli asi 6500 km. Okolo dálnice
jsou borové lesy a je zde určitě větší vlhkost, než v
severní horské části. Okolo 10.00 vystupujeme na parkovišti před
muzeem. Platíme každý 40 peso a rychle procházíme expozicí.
Pyramidy jsou z roku 700-800 našeho letopočtu. Z celého
komplexu jsem docela zklamaný…
Reakce
na zprávu o zadržení kaktusů v Polsku
Vážení čtenáři IN, jakožto pravidelnému čtenáři mi
neunikly dva články, které byly prezentovány na tomto webu a
které se týkaly pašování kaktusů přes Polsko. Velice mě
zarazil přístup některých lidí, kteří v minulých několika
letech veřejně (nebo i tajně) propašovali z různých zemí
mnoho kaktusů a sukulentů a kteří nyní hrdě kritizují ty,
na něž se náhodou přišlo. Se situací okolo zadržené
skupinky jsem poměrně dobře obeznámen, znám podrobnosti a dá
se říct že i pravdu (kterou zde z pochopitelných důvodů
nebudu zveřejňovat a nechám si ji pro sebe). Nechci tímto v žádném
případě omlouvat to, čeho se zmiňovaní lidé dopustili,
naopak, to co udělali je špatné a rozhodně to kazí pověst všem
pěstitelům z ČR, ale zamysleme se především nad námi
samotnými…
Urči a vyhraj Vážení přátelé, vím, že podobných
rubrik jako je tato již bylo více. Nicméně si myslím, že je
nutno se k tomuto tématu stále vracet. Už pro naše
„mladší” kolegy. Pokud se podíváte kolem sebe, tak si uvědomíme
jak se změnila diskuse o těch našich „kytkách”. Články v naší
odborné i klubové literatuře jsou čím dál akademičtější
a odbornější a pro začínající kaktusáře se pro něj potřebných
praktických informací je poskromnu. Alespoň já to tak vidím.
Myslím si, že jedním z problémů nejednoho přítele je
určit jméno některé rostlin které má ve sbírce. Dnes, kdy
je možné poměrně bez problémů pořídit digitální
fotografii našich rostlin můžeme je poměrně jednoduše zveřejňovat…
Staré paměti
„mladého” kaktusáře Pavla Urbánka (4)
Mezi těmi všemi začátky bylo samozřejmě spousta kočičin a
pádů všelijakých, některý by daly na dobrou story u piva a
jiný by byly na celovečerní film. Ale v tomhle intermezzu
před obdobím, který ve svým kaktusářským životě nazývám
,, velkým průserem” jsem si vzpomněl na pár věcí, který
se mi vybavily při pročítání starých čísel časopisu. V jednom
tuším v úvodním slově kromě jiného Honza Říha
polemizoval se slovem ,,přítel” jako s univerzálním
označením každého kaktusáře. Silně jsem mu dal za pravdu.
Bylo to krátce po mém vstupu do botanické zahrady, fakticky po
roce. Bydlel jsem tenkrát ještě v Jablonci, ale byl členem
libereckého kroužku. A blížil se slavný den mužů, tj. MDŽ…
Biologie
a ochrana zájmových organismů - nový studijní obor Zajímá vás chov akvarijních a terarijních zvířat,
pěstování orchidejí, kaktusů, exotická fauna a flóra? Zemědělská
fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
otevírá nový studijní obor Biologie a ochrana zájmových
organismů Zaměření studia: Biologie, ekologie, etologie,
fyziologie, systematika a geografické rozšíření rostlin i živočichů,
vyskytujících se v chovech a pěstírnách; Praktické zásady
chovu a pěstování, základy rostlinolékařství a zoohygieny;
Legislativa (mezinárodní úmluvy, zákon na ochranu přírody, zákon
proti týrání); Obchod se zájmovými organismy…
Články nejen o kaktusech a sukulentech, zvířátka,
zajímavosti, fotogalerie. Můžete přidávat obrázky do volně
přístupných galerií, psát svoje články a příspěvky, vkládat
inzeráty, odesílat pohlednice. Vytvořte si svoji vlastní
galerii fotografií. Také je možná výměna odkazů na Vaše
stránky. Jste srdečně zváni a předem Vám děkuji za jakýkoliv
článek, podnět, popřípadě připomínku…
Minulý měsíc se v Internetových
novinách objevila hezká reportáž
pana doktora Holeyšovského z jeho návštěvy v liberecké
Botanické zahradě. Vzhledem k tomu, že jsem tuto zahradu
navštívil v létě 2004 taky, rozhodl jsem se – i
proto, že ve skleníku není moc co k focení – doplnit
již zmíněný článek několika obrázky, které jsem při své
návštěvě pořídil. Už proto, že si tato botanická
zahrada zaslouží pozornost a stojí určitě za shlédnutí…V příspěvku
přítele Holeyšovského bylo „řečeno” vše podstatné,
proto před dlouhými proslovy dám prostor spíše fotografiím.
A že se je v Liberci na co koukat…
Lobívie
z mé sbírky (14)
Lobivia lateritia
- Podobně jako u Lobivia pugionacantha bych o
tomto druhu mohl napsat, že se mé sbírce úspěšně vyhýbal.
V nabídkách moc nebyl, popis v Kakteenlexikonu
naprosto nezajímavý, tak proč se po něm pídit. Za to,
že se mi dostala Lobivia lateritia do sbírky, vděčím
Vláďovi Šormovi z Hořic, který se před x lety
zbavoval lobívií, aby měl dost místa na gymna ze svých
cest. Mezi těmi lobíviemi byly i dvě rostliny L. lateritia,
z nichž jedna je na obrázku č. 1. Až poté jsem začal
shánět další rostliny a bylo fajn, že se v posledních
letech objevily v nabídkách semena z nalezišť našich
cestovatelů. Vysel jsem toho dost, ale výsevní misku mi
jednoho krásného dne sundala z parapetu moje tehdy tříletá
dcerka poněkud nešetrným způsobem a tak jsem rázem měl
velký výsev semen Lobivia směs druhů…
Otakar
Sadovský:
Kaktusáři (29)
Na opačném konci Brna v malém rodinném domku žil Josef
Stapel. Čtyřicet let jezdil brněnskými ulicemi v poštovním
voze a roznášel adresátům poštovní balíky. Bylo to v dobách,
kdy zpropitné se dávalo průvodčím v elektrické pouliční
dráze, plavčíkům v lázních, „úředním sluhům” v
kancelářích i na školách, ošetřovatelkám v nemocnicích,
ba i lékařům i profesorům, byli-li ochotni přivříti oko.
Samozřejmě i Stapel za každý přinesený balík měl vedlejší
příjem, který byl většinou vyšší než jeho plat. Úřady
ovšem tento příjem nezdaňovaly a zdánlivě o tom nevěděly.
Hostinští však obyčejně vrchnímu číšníkovi nic
neplatili, ba požadovali od něho, aby ze svého platili noviny
a zábavné časopisy…
Oploceným
Mexikem (33) Silnice je „slušná” , Japončík vrní a jak zjišťuji
posléze, kolegové chrní. Pěkně se napapkali, napili, tak se
vrhli na zdravý podvečerní spánek. Nocovat bychom chtěli ještě
před Valparaísem. Po šedesáti kilometrech začínám hledat
skulinu mezi ploty. Nejdříve silnici lemovaly pastviny, pak lány
kukuřice. Nevhodné terény pro spaní.
Těsně před prvními zalesněnými
kopci na nás zívla polní cesta. Vtáhla nás jako magnet a po
pár stovkách metrů nám nabídla pohled na zářící vodní
plochu. Malá přehrada sto krát pět set metrů s poměrně
čistou vodou. Cesta pokračuje dál k vesnici Colonia
Morelos. Kolem je řídký porost stromů a vzácně husté trávy.
Ideální nocoviště. Kolegové staví stan a pak sedíme v autě,
děláme hygienu dutiny ústní pekelnou vodou a hodnotíme den.
Stihli jsme toho hodně a nebýt deště, bylo to ještě lepší.…
Pokračujeme po cestě směrem k Tonopah.
Nevada je nesmírně pustá. Tady je problém najít i fungující
čerpací stanici. Míjíme další z mnoha opuštěných
samot a o kus dál vojenskou základnu – ta opuštěná
rozhodně není. Úkolem dneška je Liborův miláček –
eboryspina. Cesta je dlouhá a Libor už zase chrápe. Najednou
jsem koutkem oka zahlédnul úzké stvoly agávek. Okamžitě
brzdíme a vyrážíme na blízké skalní výchozy. Musím
uznat, že si Libor umí vybrat, eboryspina je skutečný
klenot. Lokalita se nachází v průsmyku vápencového
pohoří Pahranagat Range. Spolu se zde vyskytují ještě: Coryphantha
vivipara ssp. rosea, Echinocereus triglochidiatus
ssp. mojavensis a Yucca brevifolia…
Žádost o radu Dobrý den,
vzhledem k tomu, že nejsem příliš velký odborník na
kaktusy, chtěl bych Vás požádat o radu. Pěstuji několik
kaktusů u kterých si nejsem jistý jejich určením, a protože
pěkně kvetly, nafotil jsem je. Pokud je dokážete poznat a
určit, budu rád, pokud je vystavíte v Internetových novinách
budu taky rád :o)…
Pozvánka na III. Takysympozium aneb botanici na cestách Vážení milovníci kaktusů, sukulentů, jiných exotických rostlin a dalekých
krajin! Srdečně Vás zveme na III. ročník Takysympozia, které se koná
11. března 2006 opět v Jihlavě a
jehož program je doslova nabitý zvučnými jmény přednášejících.
Akce se bude konat jako posledně v DIVADLE NA KOPEČKU, Brněnská
ulice č. 54. Společně pořádají Svět
exotických rostlin a Nakladatelství
Madagaskar za finančního příspěvku Statutárního Města
Jihlavy…
Pokračování
diskuze o zabavení paše v Polsku Teď jsem se dostal k únorovým novinám.
Podivujete se, jak malou diskuzi vyvolalo zatčení našich
kaktusářů. Mě to ani nepřekvapuje, neb si myslím, že tu
není ani o čem diskutovat. Asi každý rozumný člověk to cítí
stejně, není to poprvé a nemá cenu opakovat stále to samé.
Samozřejmě je třeba se oficiálně proti těmto způsobům
ozvat. Ale jinak asi není co řešit. Konec konců, otištěné
příspěvky to dokládají. Ještě k Vašemu příspěvku. Předem
předesílám, že světec nejsem a občas také něco poruším,
tedy šiju i do sebe. Nevím, co je to malé porušení zákona
(byť nevhodného). Jednou jsou daná pravidla a kdo bude
rozhodovat, jestli porušení je malé nebo velké? Každý má
hranici tolerance někde jinde a proto tu pravidla jsou. Je málo
5 kytek nebo 15? Je přípustné překročení rychlosti o 5
nebo 15 km/hod?…
