Teplé kaktusy Brazílie
Uebelmannia (4)

Pro ty, kteří kroutili hlavou nad tím, že kousek od rovníku mohou ráno poklesnout teploty (přestože tam končila zima) k bodu mrazu: FAKT TAM NEMRZNE!!!

Ráno občas sice padne rosa, ta trošku studí, ale není to tak zlý. Podle dlouhodobějších měření teplot kolem Diamantina, zde bývá nejnižší zimní teplota 5-6 °C. To je ale extrém, který nás nepotkal. A tyto teploty vydrží jen chvíli. Země je stále teplá, ne jak u nás v létě ve vedrech, kdy se stejně povrch ochladí. A TO BYLO DOBŘE!!! protože nám naše karimatky (samonafukovací, to nejlepší co je na trhu pro lezce...) čmajzli, pravděpodobně ti tupci nepochopili na co to je (včetně stanu, batohu atp.). Občas jsme si pod záda nasekali palmové listí, podle místního vzoru.

PŘEJÍŽDÍME DO DALŠÍ OBLASTI

Opouštíme na čas podrod Leopoldohorstia a konečně uvidíme oblíbené kytičky podrodu Uebelmannia. Jako první bychom měli potkat Uebelmannia meninensis. Najdeme je?

V městečku Felício dos Santos je fiesta, jak jináč. Vždyť jsme v Brazil! A nebyla poslední. Na zpáteční cestě jsme v Datasu stihli další takovou. Trvala pět dní, my jsme slavili tři. Člověk se však pobaví zaručeně.

Naděnka si v městečku Šťastní (Štěstí) dva Svatí konečně kupuje sukýnku, stála asi stovku, dobrá investice. V expedičních kalhotách nebylo příjemný chodit celý den, spát celou noc... a také je za kočenku a oba doufáme, že na ni ulovíme nějaký stop.

Ten se konal tak rychle, že jsme nechápali. První auto stojí, my se s ním posunujeme asi o 10 kiláků směr Pedra Menina (Zkamenělá Dívka). To je bohužel stop poslední, dalších asi 15 km jdeme po svých. Terén je dost kopcovitý, cesta prašná. Jak jinak. Kolem projelo jen pár místňáků na motorce, ti nám ale příliš nepomohli. Nakonec jsme dolezli do vesnice, v dáli jsme již viděli bíle pláně, terra branca, jak říkají domorodci.

Nákup v obchodě nebyl příjemný, přišla se na nás podívat půlka vesnice. Tak jsme rychle pobalili žrádlo a pitivo, možná tam s otevřenýma hubama stojí dodnes. Snažím se Naďu přesvědčit, abychom se najedli až za vesnicí. Ve stínu pod stromkem pijeme naše oblíbený kokosové kefírové mléko a hrneme do sebe další energii. BYLA POTŘEBA!!!

Pedra Menina za námi

Proč? Při výstupu do kopců jdeme podle GPS směr typová lokalita. Už jen asi 800 m vzdušnou čarou, ale… Někde jsme uhnuli z cesty a já se hrnu s mačetou přímo do džungle. Chvíli si člověk myslí, že stačí proseknout pár lián, a je tam. Kdepak. V pralese se těžko drží směr, kompas jsme neměli a GPS pod stromy nezabírá. Takže místo 5 minut na typovou lokalitu jsme se prosekávali čtyři hodiny džunglí. Ztratil jsem nejen hodiny, ale téměř i nervy. Bojíme se zůstat v lese přes noc, je to děsivý. Naďa to zvládá za mnou dobře, chvílemi ji obdivuji, kde se to v tom HOBITOVI bere? Asi skautská výchova od útlého mládí k něčemu byla. POVEDLO SE!!!

Nejen, že jsme se z toho doslova „vysekali”, ještě jsme našli asi 10 rostlinek Uebelmannia meninensis!!! Opět těsně před západem slunce.

Přímo u kytek děláme biwak, za hlavou mám čtyři kytičky, před sebou dvě. Když se ráno probouzím, dívám se na ně ze dvou metrů. Dostávám téměř KAKTUSÁŘSKÝ ORGASMUS!!!

Uebelmannia meninensis

Kdo by to ještě před pár dny v Česku čekal, že budu spát s “Íblmánkama”!!!

Další den opět fotíme, počítáme, hledáme další rostlinky. Přecházíme do oblasti Uebelmannia meninensis var. rubra . A opět: podle GPS 2 km, v dáli vidíme, kde je lokalita. Jenže terén nebyl snadný, nám to trvalo asi pět hodin, část prosekávání, tři přechody říčky, z toho jednou přes stromy… Tady pravděpodobně žádní kaktusáři nebyli. Stačí jedna chybička, zlomená noha nebo ruka a člověk tady „končí”… Pár kiláků vzdušnou čarou od vesnice, ale bez znalosti terénu a bez průvodce značný problém.

Most přes propast

Nějak jsme se z toho vyhrabali a hrneme opět zpátky na hřeben za vysněnými „červenými” Uebelmannia meninensis var. rubra . Cestou potkáváme desítky běžných „zelených”, jsou opravdu nejběžnější z rodu Uebelmannia. Nevím jestli je i tento druh v CITES, asi jo. Asi by se páni úředníci divili, jak je to „ohroženej taxon”…

Uebelmannia meninensis

Asi hodinu před západem nacházíme první var. rubra, což pro nás evidentně bude pouze velmi vzácná forma červené Uebelmannia meninesis. Vyskytují se ve stometrovém výškovém pásu různě promíchané s typem. Jsou to každopádně krásné rostliny, velmi variabilní. Popisovat žebra, trny, mamle atp. nemá podle mne smysl. Asi by se daly vybrat různé formy (Naďa našla i beztrnou dospělou kytku, já ji neviděl, aůůůůůů) a selektovat v kultuře, ale PROČ?

Uebelmannia meninensis var. rubra

Již druhý biwak zakládáme mezi rostlinkama. Pod sebou bílý, teplý křemičitý písek, nad sebou jasnou oblohu. Ostatně jako každý den. V dálce mnoha kilometrů vidíme hořet ohně, zase si kluci hráli a s chutí zapalovali… V Datasu jsme hasili jeden ohýnek, místní by ani nepochopili proč. Podle nich je to prospěšné, „občas” vypálit zem. To jsme se na stopu dozvěděli a nevěřícně kroutili hlavama.

Pilosocereus aurisetus var. densilanatus

Ráno v 6 vstáváme, deset hodin spánku bodlo. Někdy jsme spali i 12 hodin, ani nám to nedělalo velký problém. Vracíme se směr Pedra Menina, druhou stranou, kde to neznáme. Jdeme svahem dolů a oči nás pálí i v brýlích, zrak nás šálí? JE TO ČLOVĚK?

Černoch (jak jinak), sto metrů od nás mezi var. meninensis, trhá nějaký šáší, asi na ozdoby. Shazuju ze zad báglík a mažu k němu, aby se nám zase nerozplynul. Že tady někoho potkáme jsme ani ve snu nedoufali. Smějeme se na sebe, vzájemně si nerozumíme, ale to, že jdeme směr Penha do Franca odkýval. Paráda, mažeme tedy dál a za hoďku jsme na rozcestí. Dvě cesty, jedna zkratka (s následnou prosekávačkou), druhá přes Pedra Menina. Tou bychom si zašli asi 10 kiláků, ale bezpečně. Volíme zkratku, oba s obavou co bude, jak to půjde…

Naštěstí jsme se mačetou sekali jen hodinu, což bylo skvělý a mažeme ve směru šipky GPS, která je nyní přímo po cestě.

Sedáme na chvilku mezi kravince, zvedáme se a brzy zjišťujeme, že nám přes boty lezou desítky klíšťat (carapatu). Koho to zajímá, doporučujeme se tam vypravit. Je to: NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÁ LOKALITA KLÍŠŤAT!!!

Pilosocereus aurisetus var. densilanatus

Ztrháváme ze sebe věci, Naďka běhá nahá podél cesty, po hlavě skáče do říčky...Vyplave řve abych tam taky skočil, že se klíšťáci pustí… Inu v panice a zoufalství udělá člověk vše, čemu (zrovna) věří. Samozřejmě to bylo k ničemu, já měl jen jedny kalhoty a tak jsem v trenclách napochodoval do vesnice Penha do Franca. Naďka jde vedle mne v sukýnce, v té chvíli se život ve vesnici zastavil. Ze všech stran na nás, jako vždy, pokřikují Americanos! Což nás oba uráží a jdeme dál.

Ve vesnici není obchod, hotel, nic. Zato přímo nad vesnicí je LOKALITA UEBELMANNIA GUMIFFERA!!!

S Luisem na hlavní městské třídě

Autobus směr Itamarandiba jezdí dvakrát týdně. Lidé jsou tady skvělí, hlavně děcka. Poté co jsem jim řekl,ať na nás tak nečumí, že jsme nespadli z měsíce roztají a smějí se. Jako všude na světě. Učí nás různá brazilská slova, shání nám jídlo (sýr), odvedou nás do místního baru. V prvním domě nás ubytovali, Luis majitel, se druhý den téměř urazil, když jsme mu vnutili 20 reálů. Ale byli jsme rádi, že jsme jim to málo mohli dát. Všem českým nadávačům a různým komunistům bych doporučil týden někde tady, aby procitli, jak se má doma dobře. Jak ty prasata...VZHŮRU NA LOKALITU!!

Uebelmannia gummifera

Brzy jsme je našli, já vyvalený oči, co tady dělají ty přerostlé Navajoa!!! Ten první kontakt je úchvatný. Nebudu popisovat, jak rostlinky vypadají. Shlédněte sami, na tu krásu. Těsně před setměním nacházím kristátu a v brazilských žabkách (ty jsme nosili, abychom malé rostlinky v písku nepošlapali) běžím za Naďou ať vezme foťák a rychle ji vyfotí, než „zhasnou”.

S ochranou kytiček to ale přeháníme. Nacházíme nory od hraboše moco (asi nějaké morče), které destruují povrch kolem rostlin. Některé kytky jsou totálně podkopány, jiné leží spadené v noře. Několik jsme jich zasadili, ale jak se tyhle potvory přemnoží, kakty mohou dopadnout špatně. Dále hrozí nebezpečí už jen od dobytka a od pár kaktusářů, kteří se tu zastaví. Těch je ale málo, tak mají rostlinky vyhlídky dobré. A my máme také VYHLÍDKU!

Uebelmannia gummifera - kristáta

Přespáváme nad vesnicí, nad hlavami na stromě obří včelí hnízdo, v dáli tušíme Uebelmannia buiningii (tu jsme ale nenavštívili, kriticky ohrožený taxon!!!) a ještě dál, nějakých 200 kiláků nás čeká náš další, možná hlavní cíl našeho výletu a bude to konec vyprávění. Čeká nás i vás Uebelmannia pectinifera var. (ssp.) horrida.

ADÉUS E ATÉ LOGO!!!
Rudy & Naďa

 

Konec čtvrté části

část 1 | 2 | 3 

---