Teplé kaktusy Brazílie
Uebelmannia (3)

... Nebylo, pokud si dobře vzpomínám. Snad jindy.

Nákup věcí nutných pro žití proběhl rychle a v klidu. V řeckém kvelbu jsme koupili fusky, trencle, dámský bombarďáky, klobouky, baťůžek pro Naďku (ať taky něco nese, že jo).

„Vy jste češi? Tady žije taky jeden, já vás s ním seznámím!”, a pan majitel mazal pro našeho krajana.

Pokecali jsme s panem Rudym Lautnerem, původem z Česka, anglicky. Česky uměl už jen „třistatřiaa…” a víc nic. Zato pro nás byla zajímavá informace to, že tlumočil Rudymu Schultzovi, když zde před lety bádal a sepisoval svou publikaci Uebelmannia. Náhoda? Ne, ta neexistuje, JE TO NEPOPSANÝ ZÁKON!

Rudy Lautner a jeho rodina, Rudý autor

Od moučníčku a příjemného povídání se nám nechtělo odejít, ale čekal nás bus pryč z Diamantiny. Pod paží modrej igelit (na kterým jsme hodlali spávat), deka (tou se přikrývat) a zásoba jídla a balené vody.

Bus jel až za hoďku, na Brazil sekera docela v mezích. Sedáme směr městečko (spíše vesnice) Inhaí, kde nás snad očekávají pověstné HU 854, ježaté koule, u nás v Česku známé prakticky pouze z fotografií. 

Předměstí Inhaí

V půli cesty nás „štíplístek”, jímž byl obr-černoch, málem vyhodil za nedovolené popíjení „cachasy” s parádníma kmáskama, kteří jeli kutat diamanty do údolí řeky Jequtinhonha. Po upozornění jsme už byli slušnáci a jeli dál na sucho. Borci vyskákali pár kiláků před vesnicí a odešli s halekáním za svým krystalickým snem.

Uebelmannia pectinifera var. multicostata HU 854

Náš sen byl mnohem dostupnější, nebylo potřeba kopat a přesívat křemičitý štěrk. Stačilo najít správnou skalku s doprovodnou vegetací a hledat. Po prvním nálezu se člověk rozkoukal a nacházel rostliny v pravidelných intervalech. Oproti typové var. pectinifera HU 106 to jsou kytičky docela běžné. Pokud nenastoupí nějací pitomci s krumpáčema a vidinou “bohatství”...

Uebelmannia pectinifera var. pmulticostata HU 854

V přístupných lokalitách kolem cesty to jsou rostliny ohrožené pouze sběrateli. Žádný skot, který by něco málo mohl zašlápnout, se tady nevyskytoval. A místňákům jsou pichláči ukradení. Spousta rostlin byla popálená od ohně. Těžko odhadnout, kdy zapalovali lidé (je to tady místní sport, jen tak bezdůvodně pálit trávu) a kdy došlo ve vedrech k samovznícení...

Inhaí, chudí i po smrti…

Kolem Inhaí jsou zarostlé kopce, bez mačety nebo vrtulníku nedostupné a „stopro” neprobádané. Rostlinek kolem bude určitě dost, možná i nových forem nebo druhů. Není to ale jen tak. Za 6 hodin sekání mačetou může člověk prostoupit třeba jen půl kiláku a zpátky cestu nenajdete. Můžete sekat znovu směrem domů... Toto jsou úskalí nových objevů ve zdejším terénu.

Boa Vista, mačetu a hurá na ně!!!

Rostlinky jsou to menší než běžné var. multicostata, epidermis je tmavě zelená ale také nažloutlá, někdy s bílou patinou. Žeber je někdy i 22 a trny mají délku až 3,5 cm !! Jsou ale i s kratšími, jak si jim chce. Květy jak typ pouze trochu do zelena.

Uebelmannia pectinifera var. multicostata HU 854

V oblasti jsme zůstali tři dny, žili jsme „u babky” v soukromí s „polopenzí”. Byla to starší paní, co pronajímala pěkný domek. Bydlel s námi učitel angličtiny, u nás by asi nezvládl reparát v sedmý třídě...Nejen podle něj, také podle dalších brazilců je angličtina veeeeeelmi těžký jazyk. Na ja, to teda určitě!

Krása rostlin x ošklid autor

Babka vařila na plotně fazolovou kaši, rýži, brambory, šušu (něco mezi dyní a kedlubnou) a pro Naděnku kousek flákoty (hovězí). Dobrý to bylo. Až při odjezdu nám žranici naúčtovala. Téměř denně se na nás chodívali dívat místňáci, jako na cirkusovou atrakci! Vrcholem se stal poslední večer, kdy se příbuzní šli podívat, jak stolují Evropané...Jeden z kluků se jmenoval Aufsitz, málem jsme padli pod stůl smíchy, když nám byl představen. Nechápali proč.

Uebelmannia pectinifera var. multicostata HU 854

Každý večer jsme skončili v jedné z mnohých místních hospod a nalívali se místními patoky od pivsonů až po cachasu. Té jsme ke konci pobytu přišli na chuť. Také nás zachránila několikrát od zmrznutí, brazilská zima bývá k ránu děsná. Krustou pokrytý igelit a deka od ledu nebyla nějakou zvláštností. Kdo by to čekal?

Uebelmannia pectinifera var. multicostata HU 854

A jak to bylo dál s počasím, kaktusy, zimou, sluncem, domorodci a brabrouky v našem těle? Zasejc příště... Howgh!

Konec třetí části

část 1 | 2