Když postavil dům, dostal příkaz skleník u bytovky zlikvidovat. Pojal to po svém, odkopal jej a jeřáb jej naložil odvezl na zahradu dnešního domu a tam zase postavil, takže slouží dodnes. Skleník si pan Drbohlav vyhlédl na výstavě v Litoměřicích. Je veliký 8x4, ovšem polovinu musel přenechat k využití manželce. Firma skleník postavila, byl to jejich jeden z prvních výrobků, takže po dvojí reklamaci si musel úpravy provést pan Drbohlav sám a skleník, zasklený jím posléze silikonem slouží ke spokojenosti dodnes. Od roku asi 1980 vstoupil do spolku kaktusářů v Jičíně a zůstal mu věrný.
Pěstuje všehochuť, ale zvláště rád má melokaktusy, koryfanty a rebucie. Pěstuje většinou ze semen, něco ze svých, něco kupuje a semena před výsevem nemoří, jen svoje propere. Substrát používá stejný pro výsevy i pro kaktusy, totiž díl zeminy ze zahrady, díl rašeliny, a díl písku, k litopsům ještě díl čedičové drti, tzv. „melafír”, který má tu vlastnost že se rozpadá a na tuto drť jezdí na nějaké známé místo do přírody. Substrát pro výsevy ovšem sterilizuje dvě hodiny při teplotě 117°C. Výsevy dává do krabiček od paštik s průhlednými víčky a po zalití destilovanou vodou dává pod zářivky. Vysévá podle situace, většinou v lednu, ale někdy už v prosinci, ale jindy i přes léto. Pikýruje do běžného již nepřepařeného substrátu a zalévá dešťovkou. Výsevů i semenáčků jsem zde viděl dost a pěkných.
Roubování se nevěnuje pan Drbohlav jinak, než jako záchrannému. Zajímavou finesu má ohledně hnojení. Na dno květníků dává sušený kal z čističky odpadních vod a ten funguje jako bezvadné hnojivo. Zimuje v domě a zpět do skleníku dává rostliny, jak to jde podle počasí nejdříve, nejpozději v dubnu a trochu zvláštnost, že je hned po vynesení zalije, nikoliv snad výrazně, ale minimálně, aby smyl prach.
Pan Drbohlav provozuje starý skleníček od bytovek, který používá většinou pro semenáčky a dále velký skleník. Ten má dvě patra. Je totiž zapuštěn do země a je dost vysoký, takže jsou nad sebou rovnocenné plochy, aniž by docházelo k výraznému stínění. Jsou zde velmi pěkné sbírkové rostliny zvláště melokaktusy, ale i jiné, např. koryfanty, stojí za to projít v klidu a podívat se na jednotlivé nejen rody, ale i druhy. Hrdý je pan Drbohlav na Melocactus harlowii. Jednu zvláštnost ovšem tento skleník má. Totiž přístup k hornímu patru je sice dostupný každému, ale mít o pár kilo víc, asi bych měl trochu obavu z prkna, které mě nese.
Plocha pěstování je asi 25 m2 a nyní se chystá pan Drbohlav vyrobit klasické a dost prostorné pařeniště, na doporučení, ať je postaví na nožičkách, zdůvodnil racionálně, proč je pro klasiku se zapuštěním do země. Celé prostředí, kde se sbírka nachází je nádherné, včetně nezapomenutelného výhledu, krásné je i stylové posezení pod altánem. Návštěvy přijme pan Drbohlav bez problémů, je samozřejmě vhodné se předem ohlásit, semenáčky se zde pro zájemce určitě najdou. Stravování je možné v některé z restaurací v Jičíně. Tam je také krásné zrekonstruované centrum, zámecký park, za shlédnutí stojí i lipová alej zasázená z doby Valdštejna, tzv. Libosad, kde měl Valdštejn lodžii, za prohlídku stojí v Jičíně i muzeum.
|
|
|
