30.3.1998 – Dvanáctý den – pondělí. Ráno se budím
v autě jako první, fotím východ slunce a pozoruju
pumu, která se promenáduje tak padesát metrů od nás.
Jdeme se podívat na okolí, kolem je trvalý vítr, skály
jsou celý červený a všechny rostliny mají nádech červené,
Hamatocactusy, epitelnthy, Ariocarpus lloydii, velmi krásná
krajina.
Vyjíždíme do Viescy. Viesca má pověst velmi nevlídného
městečka, kde po cizincích hází kamení. Projíždíme městečkem,
nahlížíme do místní katedrály a jdeme hledat hospodu,
kde byl Jarda před rokem. Hospoda se našla, lítací dveře,
plechový pult, zrcadla a v hospodě několik totálně
opilých vesničanů.
Sedli jsme si a poručili pivo, barman někam běží a za
chvíli přijde majitel hospody, vyhazuje opilce (myšleno
Mexičany), hospoda se zavírá a hosti jsme jen my. Pán je
elektrikář, pracoval v Anglii, přivedl sebou svou neteř
a synovce. Prostředí je velmi pěkné, nalévá se sotol (kořalka
z květu yuky), pijeme pivo a je nám fajn, našli jsme
nové známé . Při debatě zjišťujeme, že Viesca se původně
jmenovala Villa San Jose. Kluci hrajou kulečník s neteří
a synovcem pana majitele.
Při procházce městem objevujeme další mexický fenomén
(potvrdilo se nám to i jinde), mají tady dvě náměstí,
jedno „vojenské” na kterém se provádějí maršparády
a druhé na kterém probíhá normální život, tedy jsou zde
obchody, kostel atd.
 |
Lophophora fricii
Odpoledne se jde fotit Lophophora fricii. Kytičky rostou
ve skalách a mi po spoustě vypitých piv a sotolu se zdá,
že je to velmi vysoko. Vrávoravě s těžkou hlavou se
plazím do skalnatých výšin, ta hlava. Nacházíme jen samé
malé rostliny, největší jsou tak kolem 6 cm, jsou většinou
zarostlé ve skalních štěrbinách, rostou až pod vrcholem
skály. Sluníčko je už na opačné straně skal a tak se nám
špatně fotí. Slézáme zpátky a jedeme údolím Viescy na
naše původní nocležiště uVilla Real, kde jsme spali dnes
v noci.
Poušť u Viescy je velmi rovná a velmi prašná, zjišťujeme,
že auto má snad tisíc netěsností, kterými se poušť
dere dovnitř. Snad nejvíc prachu se drží ve vlasech, hřeben
jimi nepronikne, ale účesy drží přesně v tom stavu,
jak vypadaly před tím, než jsme do toho prachu vjeli. Až
nato, že jsme se dlouho předtím nečesali.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5. |
6. | 7. |
8. | 9.
| 10.
| 11.
| 12.
| 13.
|
