Staré paměti „mladého” kaktusáře
Pavla Urbánka (6)

Jo, mysleli jsme si oba, že budem pěstovat a vysévat a hrnkovat a roubovat a vůbec, leč ouha. Toto ouha zaznamenal Pepa jako první, neb dorazil o dva dny dříve. Ouha spočívalo v systému kultury v místě zažitém. První práce po oškrábání staré malby a vymalování našich komůrek byla výroba květníků. Že víte, jak se plastové květináčky vyrábějí? Prdlajs víte. Přečtěte si inovovaný postup ála Garden Center:

1. vykoupíte za neuvěřitelně minimální ceny nahrnkované kaktusy (s poznámkou, že buď se prodá vám za to, co dáte, nebo se postaráte, aby se neprodalo)
2. v zelinářských přepravkách je naskládáte na louku za foliák a počkáte, až začne růst tráva
3. po příchodu noví zaměstnanci vytahají tyto přepravky z metrové trávy a vyklepou chcíplé kytky na kompost
4. získané květináče se pečlivě poskládají a uloží, neboť šetřit se musí
5. stovky a tisíce shnilých kaktousků se vysvětlí nedostatkem času a svou mizivou rolí ve velkém projektu
6. no a máte spoustu květináčků ve skladu

Dobré entrée, což?. Pravda je, že jsme oba značně ochladli v nadšení, no a než se týden s týdnem sešel, naše motivace už se upínala jenom k tomu, abychom těm kytičkám trochu zpříjemnili osud. Poněkud nás udivila technika zálivky, která sloužila nejen na značnou – postupně – plochu kaktusů, ale i k zavlažování obrovského foliáku s okurkami, rajčaty atd, jakož i k zálivce tzv. volšovníku, což byl skleník nabušený všelijakými tfujtajbl exotickými kytkami, nakoupenými na rozprodej. Ono totiž to zahradnictví nemělo žádný zdroj vody. Jediná studna byla vyschlá a tak se vykopaly dvě vsakovací jímky cca 3 x 2 x 2 m v jílem nasycené kamenité půdě, no a čekalo se, jestli se urodí. Když se urodilo, tak se kýblem na provaze čerpalo do sudů, aby se odrazila, no a ze sudů se zalívalo. A že byl krásný počátek léta, tak se často neurodilo. Takže se s těmi konvemi pak chodilo asi 60 m k Mži, kde se nabíralo ledové a princip odražení byl opuštěn. Nesměle jsem se pokoušel navrhnout, že natáhnout sací hadici a přidat čerpadlo by nemuselo být od věci, ale byl jsem s úsměvem ujištěn, že se musí šetřit, proud je drahý, času je dost a nikomu neuškodí, když za den nanosí nějakých 200- 300 konví. Dorazilo, mě, když jsem zjistil, že ten přívod tam je a jen to chtělo opravit čerpadlo.

Pepa, který svým kytičkám v Ondřejově pod kořínky podstrojoval kompost z králičího hnoje a dřevěného popela, důkladně propařený, zase silně naříkal nad místními půdními směsmi. Sázet se mělo do houfně dovážených švédských substrátů, ale protože se jaksi ještě houfně nedovážely, nabírala se zem , kde se dalo, majitel nám jako používaný zdroj označil hromadu stavební suti, porostlé lebedou a zřejmě dlouho již na místě, kde po selekci cihel a kamení zůstala jakás takás matérie ku spotřebě. A že jsme jí spotřebovali. Na horních policích všech skleníků byly ještě v půlce července bedny a bedny se sbírkovými parodiemi, gymny a spoustou semenáčů, které se užuž těšily na zahájení sezony a první vodu. Tisíce nařízkovaných a nahrnkovaných sukulentů, které přibývaly tak rychle, jak rychle dobrá duše Otík stačil vyrábět z bidloviny a prken stoly v tom ohromným foliáku. Krátce, jaro bylo v plném proudu a jako milovník pinzety jsem se začal zajímat o to, kde je pro ni práce. Bylo jí dost. V asi půl metro vysoké konstrukci z folie na slunném stole ve skleníku byl zástup a dav okurčáků pětilitrových, po dně cca 5 cm nepraného malťáku a 55 stupňů. Též semenáčky. Takže přepícháno bylo záhy a nespotřebovalo se ani moc místa.

Nemůžu ale jenom nadávat a plakat. Ten chlap tam měl úžasný zástupy gymnocalycií a spousty jinejch kytek, který, kdyby se daly dohromady, tak by to byla neuvěřitelná kolekce. Ale v tom stavu, v jakým jsme to našli, se jednalo spíše o resuscitaci, než o standardní kulturu. Jediný kytky, který byly v jakýms takýms růstu, byly ty, co se přivezly z Liberce a z Ondřejova.

Myslel jsem si, že je nejvyšší čas, ne-li už po dvanácté, začít z beden hrnkovat věci na prodej. To jsem si myslel já. Bylo však třeba sklidit a usušit seno pro majitelovy krávy a kozy. Posekané a usušené se transportovalo za řeku do stodoly a další týden byl v řiti. Nakonec jsem přece jenom vyrazil do České Třebové, kde se tenkrát lisovaly chrudimské měkké květníčky. Přivezl jsem jich plnou škodovku a začalo se opět s výstavbou stolů, protože plocha byla limitujícím činitelem pro výrobu. Což každý zná. No a někde v tu dobu jsem vyrobil opravdový průser. Nečekaně totiž přijel Franko Barbazza, který mluvil obstojně německy. Takže jsme si dost popovídali o tom, co se tu děje a jak.

Výsledkem byl zřejmě ostrý „kádrový“ pohovor s malým Barbazzou a na pár dní i snesitelnější atmosféra. Ale protože to byli páni podnikatelé zvenku, loajalita zvítězila a my jsme šli do kytek. Nejhorší byl rozhovor s páně V maminkou, která nás prosila, abychom zůstali. My ji měli oba rádi, byla s ní sranda a dost jsme si pokecali. Ona nám řekla, že ví, že pan V sám neudělá nic, že se nikdy neudělalo tolik, co jsme my udělali za dva měsíce a že pokud odejdeme, tak to celý chcípne. Pro setrvání však nebyl ani jeden důvod, kór když se v hospodě začaly proslýchat nějaký divný zvěsti o tom, že ty pozemky, na kterejch se to staví, nejsou majetkem pana V, že úvěr, který na ně má, je křivej a tudíž bude průser, že toto všechno dal jako svůj vklad do firmy, čímž vlastně nevložil nic, od Barbazzy jsem se dozvěděl, že za jeho peníze nakoupené kytky vlastně prezentuje jako svůj vklad a zkrátka, přestalo to smrdět neschopností a začalo to smrdět zákony, byť zdejšími. U toho jsme nechtěli asistovat ani jeden, a tak já na konci srpna a Pepe na konci září jsme tiše práskli do bot. Nejhezčí na tom byla rozlučka v místní hospodě, tam nás fakt měli rádi a bylo to veliký.

A tak jsem se v září ocitl zpět v Liberci, bez kytek, bez práce a s velkou nedůvěrou v kaktusářské podnikatele v Čechách pokud mají cizojazyčný název firmy. A čekal mě začátek pátý, předposlední.

Předchozí díly:

1. Sbírka první – Hradec Králové 

2. Začátek druhý 

3. Začátek třetí – konec botanky a začátek komunálu 

4. Začátek čtvrtý – intermezzo

5. Začátek pátý – velký průser I.