1. 4. 1998 – Čtrnáctý den - středa.
Motel San Carlos je na silnici z CD Victoria velmi blízko
Montemorelos a tak zkoušíme hledat Astrophythum asterias
a Thelocactus bicolor var. schwarzii. Oni
chlapci se trochu zmýlili ve státě, kilometr 170 HW 85 je
sice správný, ale mýlka je ve státu, prostě kilometráž
cest je označena tak, že ve státě Nuevo Leon je km 170 a
ve státě Tamaulipás je taky km 170 na silnici stejného
označení. Trochu zmatku, zbytečně ztracený čas, ale v kontextu
celé cesty v Mexiku to nic neznamená.
Vracíme se zpět na Monterrey a jedeme směrem
na Rayones. Cesta je velmi kouzelná, mnoho zatáček a
serpentýn, cesty napůl zasypané kamením, jedeme dost
vysoko do hor a zase dolů, okolí se houpe v mlžném
oparu. Po přejezdu hor se na nás usmívá sluníčko.
Rayones je městečko, které se považuje za jedno z nejnebezpečnějších
pro různé kaktusové turisty, každý se zde jen mihne a
hlavně se neukazovat na náměstí, policie zde katusáře
nemá ráda. Na rozdíl od ostatních jsme zastavili na náměstí
naproti obecnímu úřadu a stanovišti policie.
Hrneme se na municipial s dotazem, zda je
přítomen chefo grande, ale byl jen nějaký zástupce.
Vytahujeme naši kouzelnou kartičku se španělským textem a
prosíme o povolení k fotografování. Toto dostáváme
spolu s přesnou mapou všech cest a rančů v Rayones.
Na radost jsme si dali s Pavlem pivo, ale proto, že to
bylo na náměstí, tak si na nás došel místní šerif,
kolty nízko u pasu a upozornil Pavla, že je to prohibído,
tedy pití piva na veřejnosti, no musel ukázat kdo je tam pánem.
Vyjíždíme na cestu směr Galeána a jedeme
fotit Aztekium ritterii. Rostliny rostou na velmi nepřístupných
místech na sádrovci, kluci šplhají jako kozy a já fotím.
Fotím tak zvaný kozí fenomén, celý Mexiko je zamořeno
kozama, které sežerou vše na co přijdou. Z vesničky
vyrazilo za velkého mečení několik desítek koz a hnaly se
protějším úbočím údolí. Ať jsem koukal, tak jsem
koukal, ale žádnýho honáka jsem neviděl. Hnali je dva
psi, kteří drželi stádo pohromadě. Asi za dvě hodiny
hnali to stádo opačným směrem zpět do vesnice, cesta byla
úplně pobobkovaná. Kozy žerou akácie, agáve, kaktusy a
hrozně prdí. Tyto informace mám z první ruky (a
ucha), seděl jsem zcela klidně na bobku (ne kozím) a kozí
armáda se motala kolem mě. Vpředu kozlíci s velkými
rohy, no trochu mi cukalo, když se producírovali dva metry
ode mne, potom spousta kozích mám a u nich kupa mečících
mrňat, potom psi a nakonec strašně brečící zpozdilé mámy,
které hledaly své ztracené „ovečky“. Prostě jsou to
prďavci.
Vracíme se zpět do Rayones a jedeme směr na
„Arteagu“. Za městečkem si dáváme pivo a chytáme
informace od místního děvčete. Hledáme směr cesty na
Casillas. Spíme blízko Santa Rosa. Ještě něž jsme to zapíchli,
tak jsme při jedné náhodné zastávce zjistili, že se tam
nachází podloží, kde by mohl růst Ariocarpus
scapharostrus miniatůrní forma, a taky že tam rostl.
Asi sto metrů dále rozbíjíme camp, vaříme polívku a
jdeme spát.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5. |
6. | 7. |
8. | 9.
| 10.
| 11.
| 12.
| 13.
| 14.
| 15.
|
