Blíží se termín, kdy bych měl zase něco
napsat do Internetových novin, proto usedám k počítači
a snažím se něco vymyslet. Pár rostlinek už ve skleníku
ožilo, takže něco málo se dá nafotit. Potěšení z
„rozjíždějících“ se kaktusů mi trochu kazí ty
rostlinky, které letošní zimu nepřežily. A ještě víc
to, že nevím proč. Drtivá většina z těchto rostlin
(echinomastusy, Echinocereus reichenbachii SB 941 apod.)
jakoby se scvrkla, prostě jsou krásně vyschlé, bohužel
definitivně. Přiliž chladné zimování? Nevím, průměrně
měly v zimě kolem 5 - 8º
C, příprava na zimu byla v pořádku, poslední
zálivka v polovině září. Pod nulou dlouho teploty
nebyly, maximálně pár hodin, a to nejvíce – 3 - 4º
C. Třeba má někdo podobnou zkušenost a poradí mi,
co jsem udělal špatně.
 |
Echinofossulocactus spec. Charco
Blanco, Mexico
Ale teď už na veselejší téma. Prvními
dvěmi fotkami se ještě vrátím k letošní nekonečné
zimě. Jsou na nich dva z těch kaktousků, na které měl
zimní odpočinek pozitivní vliv. Echinofossulocactus spec.
Charco Blanco a Echinofossulocactus dichroacanthus RS
192 , tak jak si představuji, že mohou vypadat v přírodě
(v Mexiku jsem nikdy nebyl, takže si jen představuji).
Tělo ploché, scvrklé, zato vytrnění parádní.
 |
Echinofossulocactus dichroacanthus
RS 192, Ixmiquilpan, Mexico
První letos kvetoucí kaktusy byly u mě
mamilárky, konkrétně miniaturky Mammillaria lasiacantha SB
398 (ta kvetla už loni a byla i v novinách), a nově
taky M. lasiacantha SB 419. Tato moc hezká rostlinka
pochází z okresu Presidio Co.
 |
Mammillaria lasiacantha SB 419,
Presidio Co.
Na následujících dvou snímcích se podíváme
na další drobné mamilárky, a to téhož druhu. Mammillaria
giselae bývá uváděna jako samostatný druh, a někdy
také jako subspecie k Mammillaria schiedeana
(nominální subspecie a další uznávaná subspecie – dumetorum
se ke kvetení chystají, takže snad za měsíc).
 |
Mammillaria schiedeana subsp.
giselea ML 677, Cerro Bufa el Diente, San Carlos,
Tamaulipas, Mex.
Při pohledu na rostlinky na snímcích (z dvou
různých lokalit) je možné si povšimnou nepatrných rozdílů
v intenzitě růžové barvy květů.
 |
Mammillaria schiedeana subsp.
giselae, Cuidad Victora, Tamaulipas, Mexico
Další rostlina – Mammillaria
jaliscana – nese své jméno podle místa svého výskytu,
mexického státu Jalisco. Nevyskytuje se však pouze tam,
roste také v dalších mexických státech – Durangu,
Michoacanu, Zacatecas. Právě z posledně jmenovaného
pochází fotografovaná rostlina. Na lokalitě Sta Teresa ji
sbíral a studijním číslem SB 1945 označil Steven Brack.
Jedná se o poměrně nenáročný kaktus, který kvete brzy
zjara růžovými až 18 mm širokými květy.
 |
Mammillaria jaliscana SB 1945, Santa
Tereza, Zacatecas, Mexico
Mammillaria magallanii v. hamatispina
se od nominální variety liší řidším otrněním, okrajových
trnů bývá 40 – 45, středový je jeden, délky až 8 mm (M.
magallanii má okrajových trnů 70 – 75, středových 1
– 3). Nejsem si úplně jist, zda-li je varieta hamatispina
platná, ale takto rozdíly popisuje ve svém Kakteenlexikonu
C. Backeberg. Květy růžovokrémové barvy s tmavším
středovým proužkem, délky až 10 mm se objevují zjara v –
pro mnohé mamilárie – charakteristickém věnečku
(dokonce ve dvou řadách) kolem temene stonku.
 |
Mammillaria magallanii v.
hamatispina
Mammillaria prolifera je považována
za bezproblémový, snadno pěstovatelný kaktus, který znají
a nezřídka pěstují i „nekaktusáři“ za oknem. Ale při
troše „štěstí“ se dá taky docela snadno poničit. Naštěstí
vitalita této mamilárie je velká, jednotlivé stonky snadno
odnožují a tím pádem je i obnova trsů rychlá. Jako
naleziště bývá uváděn severovýchod Mexika, dále pak
Texas a ostrovy v Karibiku – Kuba a Haiti. Vedle –
tak trochu nevýrazných – květů jsou ozdobou těchto
rostlin kyjovité, až 20 mm dlouhé červené plody. Právě
při pohledu na kombinaci letošních květů s loňskými
plody na pozadí žlutohnědých trnů jsem neodolal a – ač
se nejedná o vzácnost – vzal do ruky foťák.
 |
Mammillaria prolifera
Pro tento měsíc budu končit.
Přeji Vám i Vašim rostlinkám hezký květen, mějte se
fajn
a za měsíc opět nashledanou.
- Martin Chalupski
|
