Tentokrát jsem jen polovinu obrázků pořídil
ve vlastní sbírce. Na tom prvním je to mé poslední vnoučátko,
dcerka syna Karla, Vendulka. Jak je vidět, už v útlém věku
má ke kaktusům vztah – laská se tu s Neoporteria
senile. Další obrázek, krásnou Lobivia chilensis
jsem vyfotil na spolkovém zájezdu do severních Čech. Přesněji
– u Pepíka Nováka, kousek od České Lípy. Ačkoliv
jihoamerikány moc nepěstuju, 2 semenáčky od tohoto druhu jsem
si rád pořídil…
Několik
poznámek k výsevům do perlitu Protože mám ve zvyku neustále listovat jak
v časopise, tak v I. N. (a protože jsem lump
a čtu napřeskáčku a ledascos až po roce), narazil jsem při
revizi starších ročníků I. N. na pojednání o
výsevech do perlitu od pana Douděry z Plzně. Protože
já seju do perlitu už od dob botanického zahradničení,
dovolím si několik zkušeností a poznámek k výsevům
a použití perlitu vůbec. Původně jsem sel do hrubého Agroperlitu do
nenavrtaných krabiček od zavináčů, kde byl problém s doplňováním
vláhy. Činil jsem tak velice pracnou metodou za pomocí střičky
a zavlažoval až do chvíle, kdy perlit začal stoupat, nadnášen
vodou za spolupráce Archimédova zákona…
Trichodiadema
densum - opomíjená klasika
Tento sukulent není třeba dvakrát připomínat.
Nechybí snad v žádné sbírce začátečníka-sukulentáře
a svojí nenáročností a bohatým květenstvím často již
v předjaří je ozdobou sbírky. Později je ve sbírce spíše
trpěn a opomíjen, aby překvapil opět až příští jaro. Pro toho, kdo si pohrává se sukulentními
bonsajemi, však tento druh představuje ideální materiál k tvarování
perfektních bonsají. Má to jen jeden háček. Nesmí se spěchat.
Trichodiadema densum neroste příliš rychle…
Kaktusy
jsou o detailu!
Dobrý den, konečně jsem se rozhodl jít s dobou
a vyměnit klasickou zrcadlovku za digitální.
Samozřejmě hned bylo jasné kde a na čem budu
nejdřív zkoušet co dokáže. Už u předešlé
klasické zrcadlovky jsem byl zvyklý na docela
slušnou kvalitu obrázků, ale to co umí ta
nová mi doslova vyrazilo dech. V příloze
posílám pár „vzorků“. Bohužel jsem je
musel podstatně zmenšit, protože originální
snímek má velikost okolo 2MB. Tím zanikly některé
detaily, která tato zrcadlovka dokáže
vykreslit. Kaktusy nejsou jen o zalévání, množení,
zimování…, ale i o focení a o detailu…
Mexický
deník Rudy Gryma díl 19.
4. 4. 1998 – Sedmnáctý den - sobota. Vyrážíme
brzo ráno, mrholí a jedeme do El Palmito, kde bydlí rančer
- majitel části údolí, kde rostou geohintonie. Doutníček,
decinka becherovky, prostě klasický dáreček. Několik teplých
slov od majitele že můžeme vše a jedeme fotit. Místo, kde jsem již jednou byl hledáme
trochu déle, ale po chvilce nacházíme. Lokalita je velmi krásná,
výskyt rostlin bohatý, je to div, po těch nájezdech krvelačných
bělochů. Při cestě zpět před La Poza zabočíme do
leva a kluci jdou fotit zvláštní formu Ariocarpus
retusus. Jedeme směrem na La Asencion. Potkáváme podobné
auto jako je naše, taky z půjčovny…
Escobaria
minima a její lokalita
Cestou z města, ve směru k vyzývavě
trčícím štítům Chisos Mountains, neujedete ani 3 míle.
Zvláštní, bíle zářící kopec, vás nutí zastavit i bez
obligátně pípající GPS. Metamorfovaná hornina na bázi
mramoru zvaná Novaculit, podobá se trochu vzdáleně nějakému
mléčně zabarvenému druhu křemene. Nevysoký kopec (1250 m)
je bohužel za plotem soukromého pozemku. …
Americký
deník aneb poprvé v JA (3)
8. 1. 2006 - Ráno vyrážíme směr Antofagasta . Je to asi 350
km k městu a k Tichému oceánu 200. Bohužel 2 km za městem
zase kouř z kola. Když to takhle bude dál, tak tady
poznáme jen všechny dílny a autoservisy. Snídáme u nějakých
dolů a po vychladnutí kola vyrážíme. V Atofagastě by měl
být značkový servis, možná s přispěním kaktusářského
bůžka tam dojedeme. Přejíždíme Pan Američan a po prašce
postupně sjíždíme k oceánu. První pohled na oceán je
úchvatný. Před námi přístavní město Tocopilla, nad hlavou
krouží kondoři, asi jsou zvědavý, co tam děláme. Po boku
hory jede do kopce vlak. Vybudovat trať v tak hrozných podmínkách
je pro mě nepochopitelné, ale tady jsou kopce všude…
Revoluční
metoda: Pěstování kaktusů „Na žabáka“ Také se s kaktusy pihňáte, nihňáte, jim
podstrojujete a vymýšlíte kdovíjaké vymoženosti? Oni se pak
odměňují přes veškerou péči chřadnutím, odumíráním a
celkovou slabostí? Je to tak. Platí to i obráceně. Nejvíce
narůstají a prosperují ty rostliny, které kaktusář odstrčil
do kouta skleníku. Paradoxní situace. Kdy zalévat? Brzy zjara?
Neexistují ještě čekací kořínky, rostliny jsou ve vlhku a
uhnívají.
Po napití? Kaktusy praskají ve švech. Do čerstvých ran se
dostává hniloba. V létě? Rostliny stagnují, nepřijímají
vodu a hnijí. Na podzim? Substrát již nevysychá a kytky z důvodu
trvalé vlhkosti podléhají hnilobě. Výsledek? Nezalévat vůbec.
Kaktusy uschnou! Těžký život kaktusáře…
Přijde mi, že teprve nedávno
jsme „zavřeli dveře“ za pomalu odcházející zimou a už
– v době, kdy budete číst tyto řádky – tady bude
pomalu podzim. Konec srpna a září kaktusům zpravidla docela
vyhovuje, zažívají druhou etapu růstu a kvetení, i když ta
se zdaleka nemůže rovnat té jarní. Nicméně střídání
docela chladných nocí s teplými dny rostlinkám asi připomíná
domovinu jejich předků…
Setkání
Gymnofylů Praha 2006 Poslední prázdninový víkend jsem využil k účasti na setkání Gymnofilů, které se konalo po šesti letech opět v Praze a nijak jsem
nelitoval. Pohoda a dobrá nálada se nesla po oba dva dny setkání. Sobotní den měl na programu přednášky našich i zahraničních
kaktusářů zaměřené na gymnocalycia Argentiny a Bolívie. Pěknou přednáškou
začal program Tomáš Kulhánek. Dále následovala řada hostů ze zahraničí.
Pro odborníky na gymnocalycia to byl jistě přínos, ale pro okýnkáře, mezi
které se počítám, to připadalo jednotvárné.
Oživením bylo promítání Martina Tvrdíka z jeho cesty po Argentině, Bolívii
a Čile.
Závěr náležel Václavu Jiránkovi s tématem Gymnocalycium
monvillei. Velká většina účastníků si sobotní
program prodloužila do pozdních večerních hodin a utužovala
mezinárodní vztahy v restauraci u Jaurisů…
Obrázky
ze sbírky ferokaktusů Vážený pane Pavlíčku, opakovaně ve Vašich
internetových novinách vyzýváte nás všechny, kteří
pěstujeme kaktusy a občas si je i fotíme, k zaslání nějakých
obrázků. Tak jsem se rozhoupal a pár snímků z mého
skromného skleníčku posílám. K snímkům nepřipojuji žádné
vědecké pojednání ani širší komentář rostlin, jsou to většinou
rostliny všeobecně známé. Moje sbírečka je hlavně
zaměřena na tři rody: ferokaktusy, echinocereusy a mamilárie
…
Obrázky
z Olomouce Drazí přátelé kaktusáři,
protože to podle mého minulého příspěvku mohlo vypadat,
že pěstuju jen ty „obyčejný kytky“ což dnes není
zrovna „in“, musím si mezi Vámi trochu napravit reputaci
a posílám nějaký ten „špek“ - aspoň dle mých měřítek. Přesto pro začátek dám místo kytičce, která
začala, aspoň u mě, kvést spoustou drobných něžně růžových
kvítků ještě za mrazů, a to Mammillaria giselae. Pozadu za ní nezůstala ani Mammillaria
theresae, která mě letos fakt potěšila a vykvetla
postupně sedmi nádhernými květy. Mám tři pravokořenné
rostlinky a tato rozkvetla poprvé…
