 |
|
Na lokalitě
geohintonií |
4. 4. 1998 – Sedmnáctý den - sobota. Vyrážíme
brzo ráno, mrholí a jedeme do El Palmito, kde bydlí rančer
- majitel části údolí, kde rostou geohintonie. Doutníček,
decinka becherovky, prostě klasický dáreček. Několik teplých
slov od majitele že můžeme vše a jedeme fotit.
 |
|
Geohintonia mexicana |
Místo, kde jsem již jednou byl hledáme
trochu déle, ale po chvilce nacházíme. Lokalita je velmi krásná,
výskyt rostlin bohatý, je to div, po těch nájezdech krvelačných
bělochů.
 |
|
Aztekium hintonii |
Při cestě zpět před La Poza zabočíme do
leva a kluci jdou fotit zvláštní formu Ariocarpus
retusus. Jedeme směrem na La Asencion. Potkáváme podobné
auto jako je naše, taky z půjčovny.
 |
|
Aztekium hintonii -
detail |
Zastavujeme a po chvíli oťukávání zjistíme,
že pán i paní jsou z Německa, jsou to důchodci a pán
se jmenuje Schmiedt, když se představuju tak pán mě objímá
a povídá něco o lofofórách, zná moji knihu a je jasné,
že jsme kaktusáři. Chvíli jsme si povídali, měli spoustu
zajímavých informací. Podle jeho informací to byl on, který
objevil naleziště Astrophythym „crassipinum“ před
Cuatro Cienegas (San Juan de Boquillas), jeho žena nám
ochotně kreslí plánek.
 |
|
Gymnocactus beguinii
v borovicovém lese |
Na km 145 zastavujeme a jdeme se podívat na Echinocereus
knipelianus a Gymnocactus beguinii. Rostou v borovicovém
lese a kvetly, bylo to velmi zvláštní. Taky tam měla růst
„lesní forma“ Ariocarpus retusus, ale tu jsme nenašli.
Jinak krajina jako u nás v Beskydech, tráva a borovicový
les a mezi tím kvetoucí echinofossulokaktusy a výše uvedené
rostliny.
 |
|
Echinofossulocactus
sp. |
Pokračujeme směr La Escondida a před městečkem
fotíme legendární kristátu Ariocarpus retusus,
kterou jsme opět hledali asi půl hodiny. V městečku
La Escondida se snažíme uhasit naši žízeň a něco jíme.
Při pohledu na zeď restaurace vidím, že Češi byli snad všude,
na zdi visí španělské upozornění, že pívo jen k jídlu,
a jenom tři, a dole pod tím podpis „Gracias“. Až s Honzou
Gratiasem budu mluvit, tak mu to nedaruju, to by si neměl
dovolovat.
 |
 |
|
Juky |
Pokračujeme v cestě do Aramberi, kde se
ubytováváme v našem známém Motel y Restaurant María
Luisa. Hotel je plný a tak jsme ubytováni v nedodělaných
pokojích naproti hotelu, nebude bazén. Zámky nejdou zavírat
atd, ale to nám nevadí abychom nevyrazili na cervezu naproti
do hotelu. Jsou zvyklí, že když přijedou chlápci z Česka,
tak že se musí předzásobit Cervesa familiare – tedy
pivem v balení pro velkou rodinu – tj. litrovými
lahvemi. S námi moc neuspěli, Honzík a Jarda jsou spíš
na limonádu a my dva s Pavlem to nevytrhnem.
Na náměstí jsou nějaké oslavy a my u toho
nemůžeme chybět. Sedíme na litinových lavicích se jmény
sponzorů na opěradlech a mlsně pokukujeme po nastrojených
děvčatech s náramně nakroucenými černými ofinami
na čelech. Ta po nás sem tam hodí očkem, možná ze zvědavosti,
kdypak se jim také naskytne vidět takhle špinavé bělochy,
možná i ze zlomyslnosti – „jen čumte, kocouři“ –
nic pro vás.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18
|
