3. 4. 1998 – Šestnáctý den - pátek. Ráno
vyjíždíme směr Santa Rosa , cesta je to sice delší než
na Ejido Nuncio, ale o to horší. Rostliny Thelocactus
rinconensis var. hintonii jsou obrovské žlutě
kvetoucí rostliny. Naleziště je asi 2,5 km za Santa Rosa na
bílých kopcích.
Snažíme se jet cestou dále na Cienegas del
Torro, ale cesta je čím dál tím horší, velmi úzká a ve
skále vystřílená, nedá se vyhnout protijedoucímu vozidlu
a není vidět pro samé zatáčky. Zkrátka velmi nebezpečná
cesta. Raději se vracíme zpět do Rayones.
Před Rayones náhodně nalézáme dva kopce s Ariocaprus
scapharostrus, malou formu. Někde u hřbitova nás dojíždí
místní občan a nabízí nám velmi velké rostliny Ariocarpus
scapharostrus, na podlaze za řidičem jich má kupu, sdělujeme
mu, že se tyto rostliny nesmí sbírat a že je nemůžeme od
něj koupit. Vysvětluje nám,že šťávu z těchto
rostlin používá na mazání rukou, ale nemohli jsme
pochopit proti čemu to mazání působilo, já myslím že se
jednalo o ekzém nebo tak. A nebo jen tak kecal, aby zakryl
pravý důvod – snahu o obchod s ohroženými
organismy.
Z Rayones se vracíme zpět na
Montemorelos a jedeme směr Linares, po HWY 58 směr San
Roberto, projíždíme vesničkou Santa Fé a jedeme směr do
údolí Geohintonií. Spíme na louce 4 km za La Poza,
mají tam růst Echinofossulocactus, ale na druhý den
jsme nic nenašli. V noci (byl pátek) se kolem nás několikrát
mihnou mechulíni a tak brzo ráno vyrážíme.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5. |
6. | 7. |
8. | 9.
| 10.
| 11.
| 12.
| 13.
| 14.
| 15.
| 16.
| 17.
|
