2.4.1998 – Patnáctý den - čtvrtek. Ráno
vyrážíme fotit Ariocarpus scapharostrus forma minima
(později pro něj Halda našel „přiléhavější“ jméno
– subsp. swobodae), který roste na velmi omezeném
nalezišti, našli jsme jen několik rostlin, snad deset.
Rostliny se velmi špatně hledají, splývají s terénem.
 |
|
Neviditelný
Ariocarpus scapharostrus |
Potom vyjíždíme směr Casillas, jedeme asi
30 km horským terénem. Cesta je to velmi útrpná (pro šoféra).
Po cestě potkáváme velmi zajímavé rostlinstvo, které se
jinde nevidí. Objevili jsme obří Agáve a fotíme se
u něj. Všude je plno vody, voda vyvěrá z úbočí
skalnatých kopců, v údolí teče řeka, je to jiné
Mexiko, tam bych mohl bydlet, žádný pouště, klima jak pod
Tatrama. V Casillas jsme objevili obchod se vším možným.
Kupujeme pivo a seznamujeme se s majitelem, který je
vysoký, štíhlý, má pušku ráže 44 a jmenuje se José
Guadelupe Briones Román, Domicilio Casillas, Municipio
Rayones, Nuevo Leon, Mexico. Carta Blanca nám chutná čím dál
tím víc.
 |
|
Autor s hospodským
a jeho flintou v Casillas |
Kouřím fajfku a nabízím svůj tabák místním,
oni na oplátku přináší svůj tabák, který pěstují v horách.
Přinášejí slupky z kukuřice(sukýnky) a ukazujou jak
do nich balí cigarety. Všechny slupky se na to nehodí, musí
mít tu správnou vlhkost, aby se dala balit. Nožem se odřízne
ta správná část a balí se. Kouří se velmi rychle, je to
taková papirosa, na rozdíl od rusů ta „kozí nožka“
není v novinách, ale v kukuřičném „papíru“.
Kouříme všichni, jako by to byla dýmka míru.
 |
|
Chaloupka,
jedna z těch lepších |
Do auta bereme starého mexikána, který je
velmi hrdý na to, že s námi jede a hrdě ukazuje co mu
a jeho příbuzným patří, mává rukama tak šťastně, že
málem chytáme průvanovou chřipku. Kolem je velmi nuzné
Mexiko, chudoba je zde velmi veliká. Stařík vypráví stále
rychleji a nevoní čím dál tím víc.
 |
|
Ariocarpus
retusus f. minimus |
Projíždíme El Ranchito a dojíždíme do
vesnice, poblíž níž roste Ariocarpus retusus miniatůrní
forma, je jich tam celý kopec. Podloží je nějaká břidlice.
Je to okolo 50 km daleko od Rayones, no cesta na celý den.
Honosný název reprezentuje jen pár domků a základní škola
v této vesnici representuje naši autobusovou zastávku
ve které nejsou okna a dveře jsou tam bez dveří.
 |
|
Místní
jednotřídka |
Proto, že máme obavu, že nám dojde benzín,
vracíme se zpět do Rayones. Tam si dáváme večeři v Restaurante
Oyervideq - Rodriguez. Je to zároveň obchod a mají tam
spoustu upomínek na indiány a na dobyvatele západu. Prodávají
zde loupané vlašské ořechy, cena je velmi mírá – 80
peso za kilo (asi 260 Kč). Až potom jsme si uvědomili,
že velkých plodných ořechů je zde spousta. Spíme na
stejném místě jako včera.
Pokračování příště…
část
1. | 2. | 3. |
4. | 5. |
6. | 7. |
8. | 9.
| 10.
| 11.
| 12.
| 13.
| 14.
| 15.
| 16.
|
