Přijde mi, že teprve nedávno jsme „zavřeli
dveře“ za pomalu odcházející zimou a už – v době,
kdy budete číst tyto řádky – tady bude pomalu podzim.
Konec srpna a září kaktusům zpravidla docela vyhovuje, zažívají
druhou etapu růstu a kvetení, i když ta se zdaleka nemůže
rovnat té jarní. Nicméně střídání docela chladných
nocí s teplými dny rostlinkám asi připomíná
domovinu jejich předků.
Přes tak trochu pozdně letní úvod, dnes
představené fotky byly pořízeny v parných dnech července,
kdy to sice nebyla – co do kvetení – žádná sláva, pár
rostlinek se však dokázalo předvést. Dnes bude větší část
prohlídky zaměřena na rostliny rodu Gymnocalycium,
nicméně první dvě zastavení budou u mamilárií.
Mammillaria louisiae byla pojmenována
po Louise Hutchinsonové, paní jež tuto hezkou mamilárku
objevila. Nejedná se o nikterak velký kaktus, většinou
solitérní stonky dorůstají šířky kolem 30 mm při výšce
až 60 mm. Nepochybně na první pohled upoutají až 40 mm široké
květy. Jako lokalita výskytu je uváděno pobřeží od
Punta Baja po Arrojo San Telmo ve státě Baja California.
 |
|
Mammillaria
louisiae SB 1899, Socorro, Baja California, Mexico |
Druhým zástupcem rodu Mammillaria,
shodou okolností opět velkokvětým je Mammillaria
occidentalis. Dvě rostliny jsem před několika lety
zakoupil na výstavě, od té doby jsem se však s tímto
druhem nikde nesetkal. Možná se jedná o synonymum k některé
jiné mamilárii. Při čistě amatérském pohledu – berte
prosím z rezervou – bych tyto rostlinky řadil někam
k okruhu „microcarpa“. Neodnožující (zatím)
stonek je protáhlý, při šířce do 50 mm dosahující výšky
80 mm. V letních měsících se v horní třetině
rostlin objevují efektní květy, jejichž jemně růžové
okvětní lístky s tmavším středovým proužkem směrem
do jícnu květu přecházejí v sytě růžovou. Při letmém
surfování na internetu jsem pochytil, že tento druh sbíral
mimo jiné pan Lau na lokalitách 10 km jižně od Manzanillo,
Colima, Mexico v nadmořské výšce do 50 m (L 763),
či na nalezišti Topolobampo, Sinaloa, Mexico, 1-50 (200) m
n. m. (L 77).
 |
|
Mammillaria occidentalis |
Další dvě fotografie ukazují velmi zajímavá
Gymnocalycium ragonesei. Rostliny s docela
netypickou hnědou barvou stonku patří k – v rámci
rodu – spíše miniaturním. Plochý stonek dorůstá při výšce
asi 25 mm šířky 50 mm. Ne nezajímavé jsou jemné žlutavé
okrajové trny blízce přiléhající k stonku. S relativní
drobností stonku kontrastuje až 50 mm dlouhý bílý květ s šedozelenými
vnějšími šupinami.
 |
|
Gymnocalycium ragonesei
|
Původním nalezištěm těchto
gymnokalycií jsou hraniční provincie Catamarca a Cordoba v Argentině.
Dle údajů z literatury jsou půdy na nalezišti bohaté
na chlorid sodný. Gymnocalycium ragonesei patří k těm
rostlinám, které – jsou-li pěstované na vlastních kořenech
– jsou zapuštěny do substrátu, přičemž v období
vegetačního klidu, kdy jsou několik měsíců bez vody
mohou „zalézt“ pod úroveň substrátu (v mém případě
antuky – obsypu). Na prvním snímku je stará, bohatě
kvetoucí rostlina, na druhé fotce pak téměř čtyřleté
semenáčky se sběru manželů Piltzových z lokality
Salinas Grandes. Takovýmto „stožárem“ (myšlen květ)
se dokáží ozdobit už třetím rokem po výsevu.
 |
|
Gymnocalycium ragonesei P18, Salinas
Grandes,
Cordoba, 400 m n. m., Argentina
|
Na dalších dvou snímcích jsem zachytil
kvetoucí gymnokalycia z okruhu Gymnocalycium
mihanovichii. Na prvním snímku je Gymnocalycium
mihanovichii var. friedrichii ze sběru pana
Horsta. Základním charakterovým znakem této variety by měla
být – dle literatury – ostrá žebra, hrubě zrnitá, hnědofialová
až červenofialová epidermis a růžové až bílé –
zcela otevírající se – květy. Jedná se o poměrně brzy
kvetoucí rostliny (ty na snímku jsou v „šestce“ květináči).
 |
|
Gymnocalycium mihanovichii v. friedrichii
HU
|
Druh je pojmenován po panu Nicolasi Mihanoviči, loďaři, jež
podporoval A. V. Friče při jeho cestě do Paraguaye,
varieta nese jméno válečného dopisovatele – a kaktusáře
– z války mezi Paraguaí a Bolívií (1935 – 1936)
A. M. Friedricha. Na druhé fotce jsou neméně hezké – přestože
se světlejšími květy – kaktusy, které mám označeny
jako Gymnocalycium spec. FR 595.
 |
|
Gymnocalycium spec. FR 595 |
O závěr srpnové prohlídky mé sbírky
se postará blízce příbuzná rostlina k druhu předcházejícímu, a to Gymnocalycium damsii var. tortulosum.
Rostliny pocházejí ze semen sbíraných na bolivijské
lokalitě San Jose, kde je v nadmořské výšce 600 m
sbíral pan Kníže. Opět se jedná o poměrně brzy kvetoucí
druh. Poprvé zakvetly tyto rostlinky loni, kdy jim „táhlo“
na třetí rok. Na rozdíl od předcházejících dvou
gymnokalicií kvete toto G. damsii var. tortulosum
květem čistě bílým.
 |
|
Gymnocalycium damsii var. tortulosum KK
497, San Jose, Bolivie |
A tím je můj srpnový příspěvek pro
zářijové číslo I. N. u konce.
Slunečné a hezké září, a při říjnovém čísle zase
nashledanou.
- Martin Chalupski
|
