6. 4. 1998 – Devatenáctý den - pondělí.
Brzo ráno vyrážíme směr Lampacito na lokalitu Moarmolejo,
kde roste Ariocarpus confusus. Na lokalitě jsem po třech
letech a je to poznat, ariáků je tu pomálu, jen samý Thelocactus
conothelos var. aurantiacus. Šli jsme se podívat
na místo, kde byl před třemi lety Ivoš a našli jsme
celkem velkou populaci rostlin, ale i tam byly vidět vykopané
kytky. Při cestě s kopce na nás přišla bába mexičanka
co ji to tam patří a stěžovala si, že se jí nelíbí že
ji tam lezeme a tak jsme ji dali 10 peso a byl pokoj, vždyť
měla pravdu.
Jel jsem klukům ukázat kde rostou Dion
edule a naleziště zvláštní formy Ariocarpus
trigonus s tenkými tuberkulemi – na staré cestě
na Lampacito. Projíždíme zpět přes Aramberii a
zastavujeme na nalezišti Ariocarpus confusus před
vjezdem do Aramberii (odbočka na St. Dolores), lezeme na
kopec a fotíme rostliny. Horko je úděsné, na skalách je
tak 50 stupňů a my s Pavlem jdeme dělat průzkum na
další kopce. Všude kolem konfůsusy, ale jen tak roztroušeně.
Při cestě zpět k autu je vedro čím dál
tím víc nesnesitelné a Pavel se mi ztratil. Dorážím k autu
sotva pletu nohama, jsem úplně na dně. Polívám se vodou a
piju pívo. Čekám, kdy se objeví Pavel a nic, začínám mít
strach a spolu s Jardou bereme ruksak s vodou (pro
sebe) a pivem (pro Pavla) a jdeme ho hledat.
Škrábeme se znovu na kopce a Pavel nikde.
Jdeme prohledávat kopce (Pavel byl taky u konce sil), snad se
mu nic nestalo. Mátožíme se mezi kopci a řveme jako na
lesy. Při hledání Pavla jsem objevil velmi početnou a
velkou populaci Ariocarpus confusus. Nakonec jsme ho
objevili, Pavel se zamotal mezi kopcema, ztratil semena,
orientaci a chytil úpal jako my všichni. Popletl si cestu a
vyšel tak o kilometr a půl níže u jiné cesty než jsme měli
auto. Viděl nás zespoda a volal ať pro něj přijedeme, že
už nemůže, ale vítr odvál naše a jeho volání do horoucích
pekel. Nakonec jsme ho uviděli jak se chudák belhá po
silnici a tak jsme mu jeli naproti, no měli jsme toho všichni
dost.
Jeden by nevěřil, ale to vedro je zákeřné.
Chtěl jsem mu nadat do blbců, ale byl na tom ještě hůř
než my (Honza ten skolaboval už před několika hodinami) a
tak jsem to spolknul. Navíc – pivo co do Pavla teklo, syčelo
tak nahlas, že by mne stejně neslyšel. To první, co si
nalil do hlavy, se snad odpařilo dříve, než dotekla slza
do bachoru. Mexiko na nás opět vystrčilo růžky.
Jedeme na naleziště La Soledad, kde rostou Lophophora,
Echinocactus horizontalonius bílý květ. Všude funí vítr
a zvedá prach a písek, po tom co jsme zažili u Arambarii se
mi ani moc nechce vylézat z auta. Všechny rostliny jsou
zatáhlé do země a tam, kde jsem před třemi lety nacházel
hojně rostlin, tak tam nebylo nic vidět, ony tam tedy byly
ale my jsme je nemohli najít. Vracíme se kousek zpět na 90
km naproti „letiště“. Toto „letiště“ je prý letiště
narkomafie, kde se dopravujou drogy z Jižní Ameriky .
Není tam příliš bezpečno a večer jsme viděli přistávat
letadýlko, ale kdyby se někdo ptal, tak jsme zrovna na
moment raději oslepli a ohluchli.
Jedeme po polní teraserii jak daleko to jde,
jedeme hledat naleziště Encephalocarpus strobiliformis.
Auto necháváme v suchém řečišti, Honza se ještě
nevzpamatoval z úpalu a zůstává v autě. Po půl
hodině chůze křovím nacházíme onu bájnou lokalitu. Je
to populace několika set rostlin a jsou ve velmi dobré
kondici.
Fotíme a přichází žízeň. Pavel dává návrh,
že když zajdu do auta pro plechovku piva, že mi doma koupí
láhev whisky, mám taky žízeň a deru se chroštím zpět,
beru sebou trochu vylepšeného Honzu a několik plechovek píva.
Pavla to stálo dvě láhve whisky, když vypil první pivo
tak chtěl další, když jsem se ptal jestli platí původní
podmínky tak mě nazval něčím, ale za dvě láhve jsem si
to nechal mimořádně líbit (doma se to snažil splnit, já
jsem to nevyužil, ale tam v té pustině to člověka hřálo,
že je majitel dvou láhví), a tak jsme doklopýtali zpět k autu.
Kousek jsme se vrátili a našli pěkné místo
na kampování. Udělali jsme ohníček a měli jsme návštěvu.
K ohni se nám přišel ohřát velký škorpión, tak šest
centimetrů, ohnutý ocásek si nastavoval na ohřáté kameny
a byl bílý, bílí prý nejsou tak jedovatí.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19 |
20
|
