5. 4. 1998 – Osmnáctý den - neděle. Ráno
jsme buzeni písničkou Simona a Garfungla v mexickém
podání. Jedeme směr Zaragoza, místo určení
Siberia.
 |
|
Lokalita
Echinocereus knipelianus var. reysii |
Cesta je strašná, dlouhá, mapa je strašná,
cestou brblám, že to auto určitě rozbijeme a taky že to
je hrozně neadekvátní – kvůli jednomu kaktusu
podstupovat takovou štrapác, ale nakonec se dostáváme do
vesničky Ejido Encantada za kterou roste kvetoucí Echinocereus
knipelianus var. reysii, je to ve výšce 2 850 m
n. m. a rostou tam velmi zajímavé agáve s obrovskými
stvoly květů, rostliny mají červený nádech. Je tam hodně
humusu.
|
|
Agave za vesničkou
Ejido Encantada, 2 850 m n. m. |
Po cestě fotíme kvetoucí Tilandsie.
Po cestě zpět se stáčíme na Parque Recreativo „El
Salto“, kde jsou vodopády La Poza.
U vodopádů byla větší skupina lidí, kteří
si tam pekli kuřata a prostě tam měli piknik. Kolem bylo
plno policajtů, celkem sedum aut, mysleli jsme si, že je to
policejní akademie na výletě. Mexičani co si pekli kuřata
byli nějaká soukromá familia a ochotně se s námi dali do
řeči, nabídli nám pivo. Jejich šéf, nějaký pán Felix
Bacca z Monterrey, se nenechal fotografovat, a velmi si
chtěl povídat o Leninovi, Walensovi, papeži, no měl to nějaké
pomotané, byl to opět elektrikář a říkal, že až v Mexiku
pozvednou revoluci tak budou střílet Američany. Motal se mu
socialismus dohromady s křesťanstvím (až v hlavním
městě jsme zjistili, že se jednalo o nějakýho šéfika
severomexické narkomafie a ti policajti tam byly kvůli němu).
No, jsem k němu pozván, mám mu volat až budu v Moterrey
- telefón 3-91-20-07, ale asi to vynechám.
Při zpáteční cestě do Aramberri navštěvujeme
lokalitu Gymnocactus subteraneus var. zaragosae,
nacházíme několik rostlinek (velmi malých). Večer opět v hotelu
v kouzelném Aramberi.
Pokračování příště…
část
1 | 2 | 3 |
4 | 5 |
6 | 7 |
8 | 9
| 10
| 11
| 12
| 13
| 14
| 15
| 16
| 17
| 18 | 19
|
