Americký deník aneb poprvé v JA

12. 1. 2006 - Ráno prozkoumáváme okolí Cifuncha. Je to známá lokalita z literatury a tak uvidíme, co nám nabídne. Na pískových pláních roste Copiapoa desortorum. Jsou to drobné rostliny rostoucí v trsech. Vzhledově nic moc, ale někomu se možná mohou zdát pěkné. Přejíždíme blíže ke skaliskům u oceánu. Zde ve skalách jsou kopči už podstatně větší. Výška 20 cm a průměr okolo 15 cm. Vypadají úplně stejně, jen se zdá, že mají tmavší trny. Myslím, že to jsou také Copiapoa desortorum. Nahoře ve skalách nalézá Jirka Eriosyce sp.

Lokalita Eriosyce rodentiophyla

Je to nádherná rostlina, asi 20 cm, bohužel nalézáme jen jedinou. Další lokality nás čekají u Esmeraldy. Nemůže to být daleko a tak se pokoušíme projet po skalách okolo pobřeží. Bohužel se to nedaří a tak se vracíme a objíždíme skály vnitrozemím. Asi 5 km před Esmeraldou na skalách roste Copiapoa longistaminea.

Copiapoa longistaminea,Tigrillo

Jsou to opět trsovité kopči, ale tentokrát většinou se žlutými trny. Lokalita se jmenuje Tigrillo. Přejezd blíže k Esmeraldě nám nabízí Copiapoa columna-alba.

Copiapoa columna –alba, Esmeralda

Jsou to solitérní kytičky, které jsou jako slunečnice nakloněné k jedné straně. Je to nádherný pohled. Některé jsou až 80 cm vysoké. Musejí to být hodně staré rostliny. Je zde i poměrně dost dorostu. Jsou všude, kam se dá dohlédnout. Šplhám po svahu, abych měl záběry na co nejvíce rostlin.

Copiapoa columna –alba, Esmeralda

Je škoda, že ten čas tak letí, ale nedá se nic dělat. Plán je plán, ale i tak už máme jednodenní zpoždění, které způsobily problémy s brzdami. Přesouváme se ještě blíže k Esmeraldě, asi 2 km , kde je kaktusově hodně bohatá lokalita. Dle Briana zde rostou 4 druhy kopiapoí. Postupně nalézáme C. longiataminea, Esmeraldina a taky super rostlinku Copiapoa lauii.

Copiapoa lauii, Esmeralda

Je to absolutní miniaturka. Znamená to dolu na všechny čtyři končetiny a propátrávat terén jako pejsek. Je jich však tady poměrně dost. Čtvrtá kopča by měla být Copiapoa humilis, ale tu zde nenalézáme.

Thelocephala sp., Esmeralda

Rostou zde však dva druhy Thelocaphala. Jedna s čokoládovou epidermis vypadá jak occulta a druhá je zelená. Mají krásné červené semeníky s poměrně velikými semeny. Podle semeníků se ty thelocephaly nádherně hledají. Jinak je to veliká náhoda tu rostlinku nalézt. Je většinou zavátá pískem a má nádherné mimikry.

Chaňaral

Z lokality odjíždíme směr Chaňaral. Po několika kilometrech je před námi opět bohaté naleziště Copiapoa columna –alba. Vypadá to jako les kopiapoí. A všechny opět nakloněné k jedné straně. Roste zde také naše stará známá Thelocephala sp. se zelenou epidermis. Opět plno semeníků, které ve slunci úplně červěně svítí. Asi po 45 km na jih za Esmeralda směrem na Chaňaral zajíždíme, jak se již stalo tradicí, k nocování na písečnou pláž. Brian chtěl asi předvést, co jeho teréňáček zvládne a zajel dále do písku, než bylo vhodné. Auto totálně zahrabal v domnění, že má zapnutý přední náhon. Na naše upozornění nijak nereagoval. Když si uvědomil svůj omyl, tak již nepomohl ani přední náhon. No nic, bude to dobrá rozcvička před spaním. Asi po jedné hodině polévání sypkého písku vodou a tlačení se nám konečně podaří auto bez pomoci vyprošťovacího vozu, který je v této pustině k dispozici skoro všude, dostat asi 10 m nazpět na pevnější podklad. Stavíme stany a jdeme na kutě.

Nocování z 12. na 13. 1.

13. 1. 2006 - Ráno návštěva městečka Chaňaral, nákup potravin, gasoliny a pití. Já jsem včera někde zapomněl pinzetu, tak jsem se vydal nějakou sehnat, což jak se ukázalo, byl docela problém. Lékárny takové věci nevedou a parfumerie měli jen takové malinké na obočí. No co se dalo dělat, lepší malá než žádná.

Po vymotání se z městečka najíždíme opět na Pan Americanu a asi po 10 km jižně nás čeká naše první dnešní lokalita. Eriosyce rodentiophyla, pro kterou jsme zde zastavili, je na lokalitě zastoupená jen několika kusy do průměru 15 cm. Jsou zde však krásné skalní útvary, takže já osobně této zastávky nelituji. Po 50 km nalevo vedle silnice jsou nádherné žulové útvary, vyhlodané erozí do podivný tvarů. To vše je jen na ploše asi 100 x 100 m. Těžko říci, kde se to zde vzalo, ale asi to má původ v době, kdy oceán dosahoval až do těchto míst. Dnes je to vzdálené asi 300 m od pobřeží. A aby toho nebylo málo, tak mezi tou krásou rostou Copiapoa marginata. Je opravdu co fotit. Kdyby to bylo možné, tak bych si hned jeden několika tunový balvan vzal s sebou na zahrádku. Nevím ale, co by tomu řekly letušky a celníci. Tak raději na to zapomenu.

Rekreační osada pro Caldera

Před Caldera odbočuje Směr Huasco, ale bohužel prašná cesta nás zaveze jen do rekreační osady Porto Viecho, kde je kupodivu policejní stanice. Jeden příslušník se tam válí pod čtyřkolkou Yamaha. Nedá se nic dělat, vyrušíme ho z jeho práce, jelikož nevíme kudy na Huasco. On bohužel neví také a tak nám poradí až jeho kolega, který je na služebně. Ještě několik fotek pelikánů a můžeme vyrazit. Následující další cesta je jen motaní po praškách a místy dokonce i ta praška končí. Konečně se nám podaří dorazit k nějaké civilizaci.

Zastavujeme asi 2 km před Totoral, kde má Brian nějakou GPS. Po chvilce vedle nás zastavuje řidič s velikým kamionem, za kterým se zdvíhají oblaka prachu. To je tady strašně sympatický. Jen dotaz , jestli něco nehledáme a nebo nepotřebujeme. V Evropě věc nevídaná, ale tady jsme v Jižní Americe. Po ujištění, že je vše OK odjíždí a my vyrážíme na lokalitku. Rostou zde nám neznámé tmavé Copiapoa a malé Thelocephala sp. Po několika km se nám otvírá nádherný pohled na tisíce obrovský trsů Copiapoa dealbata.

Copiapoa dealbata, Totora Costa

Je bohužel již špatná viditelnost, tak nevíme, jak dopadnou fotky. Kytky jsou všude, kam se dá dohlédnout. Tuto lokalitu opouštíme jen neradi, ale je třeba shánět nějaké místo na spánek. Po spleti cestiček nalézáme opět u moře slušné tábořiště, kde složíme svá unavené těla. Je to místo s nádhernou florou, ale čas již značně pokročil, tak se bude fotit až ráno za pořádného světla.