|
6. 1. 2006 - Ráno je na stanu námraza,
modré nebe a v dáli zasněžené vrcholky okolních hor.
Jirka vylézá a je vidět, že toho moc nenaspal.
 |
Nocování z 5. na 6. 1. - celnice
Sušíme stany na raním slunci a po kávě
vyrážíme. Teď se teprve ukazuje, jak je dobře, že nás včera
nepustili do Chile.
 |
Lama v prostoru mezi Bolivií a
Chile
V okolí celnice jsou nádherné scenerie k focení.
Horské jezero a na pozadí zasněžené vrcholky okolo 5500 m
výšky.
 |
Mezi Bolivií a Chile
Vše umocňuje šmolkově zbarvené nebe. Fotíme
jako o život. Po vyplnění chilských emigračních lístků
odjíždíme po nádherné asfaltce směr Arica. Postupně se
dostáváme sjezdem k Pacifiku.
 |
Silnice na Putre
První zastávka je u městečka Putre, což
je údajně stará indiánská osada. Mě tam ale indiány nic
nepřipomíná. Nad městečkem konečně první tefrokaktusy
a Oreocereus trolii.
 |
Oreocereus trolii u Putre
Sjíždíme s asfaltu, odbočujeme směr
Belen a šplháme se do hor na lokalitu Neowerdemania
chilensis.
 |
Neoverdenmania chilensis
Tato kytička se asi v našich sbírkách
ještě moc nevyskytuje. Na lokalitě to není o moc lepší,
ale přece jenom uděláme několik fotek. Některé rostliny
někdo vykopnul a tak se je snažím alespoň zasadit. Vracíme
se na asfalt a postupně ze sebe svlékáme teplé oblečení.
Už se také lépe dýchá. Asi 50 km před Arika, ve výšce
1100 m se začínají objevovat zvláštní sukulentní stromy
Browningia candelaris.
 |
Browningia candelaris
Jinak vše vyprahlé, bez vegetace. Takové
zvláštně šedé.
 |
50 km před Arita,1100 m
Arika je staré město, které původně patřilo
k Bolivii. Vjíždíme do centra, měníme dolary v kurzu
1:510 u nějakého pouličního veksláka (má o něco lepší
kurz než oficialní směnárna, která se zde říká „casa
de gambio“) a nakupujeme nějaké potraviny. Už se blíží
večer a tak najíždíme na Pan Americano a kousek za městem
sjíždíme podle potoka k olivovýmu háji. Je příjemně
teplo a doufáme, že se jako středoevropani konečně v normálních
podmínkách vyspíme. Ještě povinná návštěva majitele
sadu, jeho souhlas s noclehem a můžeme stavět stany.
7. 1. 2006 - Noc proběhla dle očekávání
v klidu.
 |
Nocování z 6. na 7. 1.
Ráno si majitel nenápadně přišel
zkontrolovat, jestli jsme mu něco nezničili. Vaříme kávičku
a instantní polévku a honem vyjíždíme. Čeká nás přesun
k San Pedru, kde je obrovské hnízdiště plameňáků a
také nějaká termální jezírka. Do San Pedra je to asi 800
km, cesta vede po poušti Atacama, takže je to docela jednotvárné.
 |
80-120 km za Arita
Pohybujeme se od 200 do 1200 m.n.m.
 |
Benzinová punpa 400 km jižně
Arica
Všude šedivo a takový zvláštní opar. Ani
se nedá moc fotografovat, není totiž co. Sloupy elektrických
rozvodů máme v Čechách taky.
Po příjezdu do Calama kupujeme benzín, pití
a s problémem hledáme silnici na San Pedro. Asi 20 km
za Calamou se ozývá opět naše stará závada na brzdovém
válečku. S kola se kouří a Brian se pokouší odvzdušnit
celý brzdový systém. Bohužel mu brzdová kapalina stříkne
do oka. Rychle výplach vodou a raději se vracíme do Calama.
Tak to vypadá , že budeme muset na plameňáky zapomenout.
Hledáme nějakou dílnu, ale je sobota a vše
je zavřené. U benzinové pumpy nám slibují, že seženou
nový váleček, po půl hodince přijíždí, ale bohužel
nic nevezou .Alespoň nám doporučili penzion k ubytování.
Je to docela slušné a 37 dolarů za 3 lidi taky vypadá slušně.
Po osprchování vyrážíme do města načerpat trochu z atmosféry
Jižní Ameriky.
 |
Calama
V kostele je svatba, udělám několik
fotek, pak večeře a návrat na ubytování.
Pokračování příště…
|
