Konec listopadu je sice teplý, ale pod mrakem,
jen obtížně hledám ve sbírce kvítek. Kvetou ty „zimní“
mamilárky, třeba Mam. hernandezii, M. sanchez- mejoradai,
ale ty už jsem tady představoval nejméně dvakrát. A hele
– tady kvete opožděný Ariocarpus bravoanus. Ty, spolu s A.
scapharostrus kvetou ve sbírce jako poslední. Bravíci jsou nedávný
hit, no pár let uteklo, a jsou to ve sbírkách docela běžné
kytky, zatímco o skafíky (A. scapharostrus) je stále nouze.
Tady dokvétají také kočky (A. kotschoubeyanus), ze semínek od
Pepíka Buška, sbíraná kousek od Huizache…
Jak je to u Cucho Ingenio
V posledních číslech I. N. Cact. jsem se pokusil rozpoutat diskuzi k problematickému
druhu Rebutia vioalascens, respektive Rebutia odehnali. Očekával jsem, že naši
kaktusáři, specialisté a znalci zareagují na hozenou rukavici a napíší do
diskuze alespoň pár řádek. Dostal jsem několik osobních dopisů, ale ty
zde publikovat nechci, ani nemohu. V článku o Rebutia odehnali jsem naznačil
poněkud chmurnou perspektivu přírodních populací rebucií, nesoucích
studijní čísla SE 102 a SE 109, které jsou podle mého názoru odsouzeny k zániku…
Epithelantha
micromeris v oblasti Edwards Plateau
Hledat „epišky“ v USA byl jeden z mých hlavních úkolů. Druh
Epithelantha micromeris se vyskytuje mezi Big Bend (Texas) a Belen (New Mexiko)
na mnoha lokalitách. Najít jí ale v okrajových částech areálu je
velmi obtížné. O tom jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit při pátrání
v jihovýchodní části Arizony (Santa Cruz a Cochise Co.). V oblasti,
kam jsme se tentokrát vypravili Ep. micromeris hledat, ji už mnoho let nikdo
neviděl (nebo o tom minimálně nepublikoval žádnou zprávu). Údaj, který mám
v ruce, je z roku 1954, kdy v souvislosti s vodním dílem
Medina Lake probíhal botanický průzkum celé oblasti. Edwards Plateau je zajímavou
a svébytnou oblastí vyznačující se zvlněným reliéfem převážně vápencových
kopců. Zajímavý je zejména fakt, že nepatří do společenstva Chihuahuašské
pouště, ale tvoří unikátní přechod ke společenstvům Big Plains (Velkých
plání)…
Recenze
- webová stránka Cact. and Succ. Field Number Query
Webová stránka je jednoduchá na ovládání - a často nám hodně
pomohla. Tato část internetové stránky R. Martina je, bohužel,
závislá na dobré vůli těch, kteří jsou ochotní své,
mnohdy velmi privátní informace, předat do světa. Myslím
si, že R. Martin už nějakou dobu nic nového nedostal. CSFNQ umožňuje
hledat osoby, ukryté za akronymy, dodá i bližší
podrobnosti o nich a to při využití hesla field
collector service; po odeslání dotazu např HK 381 se dozvíme,
že pod tímto polním číslem se skrývá rostlina z okruhu
Escobaria orcuttii, nalezená H. Kuenzlerem s informací o místě nálezu.
Chceme -li vědět o HK více, použijeme hesla field
collector…
Hlemýžď
– fakír
Milí přátelé, zasílám toto zajímavé foto. Jednoho letního rána,
manželka doběhne zvenku, ať se jdu podívat na neuvěřitelnou věc.
Jak si to šine kaktusovým porostem hlemýžď „fakír“.
Popadnul jsem foťák a zvěčnil to, jelikož toto se nevidí každý
den. Manželka dlouho kroutila nepochopitelně hlavou, že hlemýžď
nemá v těle zabodnutý ani jeden trn. No hold kdo umí, ten umí…
Mexický
deník Rudy Gryma
7. 4. 1998 – Dvacátý den - úterý. Ráno se jdou kluci podívat
na Turbinocarpus pseudopectinatus (nyní je to prý Turb.
pseudopectinatus subsp. jarmilae, protože prý kvete jinak červeně,
než ty ostatní červenokvěté) a vyrážíme směr Dr. Aroyo.
Zastavujeme se na nalezišti Refugio el Reparo, kde trůní
obrovské Yuka, velké Dasirilion, ale jeli jsme tam kvůli
Encephalocarpus strobiliformis, Thelocactus hexaedrophorus a zajímavý
Ariocarpus retusus. Taky tam roste Echinocactus horizontalonius
velmi podobný tomu od La Soledad (malý a nízký). Pokračujeme
přes Dr. Aroyo, vidíme tam jednoho z policajtů co hlídali
Baccu, mává na nás …
Americký
deník aneb poprvé v JA (6)
14. 1. 2006 - Hned, jak to světelné podmínky umožňují, vyrážíme
s foťáky ulovit co nejlepší záběry. Jsou zde nádherné
žluté skalní výchozy, osázené trsy skalniček a sukulentní
vegetací. Odjíždíme až okolo půl desáté, ale naše
paměti v digitálech jsou plné krásných snímku. Co více
si přát. Nějak se s té spleti cestiček nemůžeme
vymotat. Konečně se to podaří a my projíždíme Totoral směrem
na Huasco. Před Freirina doléváme ještě z kanistrů
poslední levný benzín z Bolivie. Do Huasco přijíždíme
akorát na oběd. Často se říká, že v Čile jsou výborné
ryby, tak to zkusím. Na našem filé bych si pochutnal více. V městečku
potřebujeme vyměnit nějaké penízky, ale nějak se nedaří
nalézt Casa de Gambio. Banka je už také zavřená. Po dotazu v obchodě
nám ochotně pomáhá starší pán, který tvrdí, že je
majitelem místního radia a zajímá se, odkud jsme…
Ještě k Rebutia
violascens
Vzhledem k tomu, že motivace mé ,,Hluboké omluvy“ byla oběma reagujícími
partnery chápána odlišně, dodávám: 1. nebojím se, že by mi někdo
vynadal, 2. nebyla myšlena jako korekce morálního profilu, ale jako píchnutí
do odborníků a výkřik zoufalce: ,,Probůch, chytří tohoto oboru, něco s tím
udělejte pro nás hloupé“. Což se povedlo a mnu si ruce. 3. Hodlám v tom
pokračovat s nadějí, že tohle pošťuchování našich fachmanů z nich
vyrazí nejenom citace, ale i jejich vlastní hodnocení věci, což je to, po
čem my méně erudovaní toužíme. Jen počkejte, odborníci, až si nafotím
pár kytek. 4. Apropós – nevíte někdo náhodou, kde se vzalo jméno Notocactus
amiguetii – rostlinka to až příliš podobná N. concinnus, leč
s trnečky tužšími a světle slámově zbarvenými? Rostliny pocházejí,
jako ostatně většina z mých noťáčků, ze semen od Karla Donta…
Bylo sobotní dopoledne, tak trochu počasí nic moc a představa
že strávím den nicneděláním mě zničovala. Prolistoval jsem
časopis a měl jsem okamžitě jasno. Padl mě do oka termín výstavy
v Táboře. Skočil jsem do auta a šupajdil po E55 rovnou do Tábora.
Botanická zahrada přímo v centru se lehce najde a tak jsem během
hodinky byl u svého cíle. Vstupné opravdu symbolické, lidí
celkem málo a tak jsem okamžitě kroužil okolo hlavního
parapetu zaplněného pestrou škálou kaktusů a sukulentů. K
vidění byla i početná skupina kristátních forem sukulentních
rostlin…
Děkujeme za Vaše
objednávky!
Letos, jen o pár dnů později než v jiné roky, vyšel nabídkový
katalogfirmy
Chrudimský kaktusář. Příval objednávek to však
neovlivnilo, takže jsme museli přijmout nabídku Úřadu práce
a do třídírny objednávek jsme na jeden měsíc přijali několik
nezaměstnaných. Nezaměstnaní z vděčnosti za nabízenou
práci a za příslib minimální mzdy odmítají pracovat po dobu
kratší, než 12 hodin denně. Protože vznikaly spory, komu z brigádníků
vznikne právo přinést zaměstnavateli svačinu, musel se do
sporu vložit ředitel úřadu práce a svou autoritou prosadil pořadník
donašečů svačiny a dalších informací…
Dnes se chci zastavit u miniaturky, která dokáže
svými květy ozdobit většinou – pro letošní půlku
listopadu to zrovna moc neplatí – sychravé a nepřiliž
optimistické listopadové dny. Mammillaria hernandezii patří
skutečně mezi drobné kaktusy, kulovitý stonek dorůstá šířky
maximálně 45 mm. Ne nezajímavé jsou paprskovitě uspořádané
bílé okrajové trny, jichž z areol vyrůstá až 25.
Naprosto nepřehlédnutelné jsou fialové – až 20 mm široké
i dlouhé – květy…
Na
každého raz dojde!
V lete sme sa dozvedeli s Romanom nepríjemnú zprávu
a to že treba premiestniť naše zbierky inde. Rozhodol
som sa odsťahovať rastliny do vlastnej záhrady a to dosť
nerád, nielen už kvôli sťahovaniu ako takému ale i faktu
že pozemok je dosť ďaleko od bytu, je tam zlý prístup a komáre
ako fazule. Okrem toho partia murárov pracovala na nekonečnej
oprave strechy nášho záhradného domčeka. Zrejme tam došlo
k súzvuku záujmov a rád by som vám ukázal aspoň
niektoré z exemplárov, ktoré dostali nohy…
Obrázky z Olomouce
(3)
Drazí přátelé, stejně „postižení“
krásnou kaktusářskou vášní. Rád vyhovuji
přání přítele Pavlíčka, abych pár letošních
fotek kaktusů, které jsem mu zaslal k „nahlédnutí“,
stručně okomentoval tak, aby se daly zveřejnit
i pro širší kaktusářskou veřejnost (i když
jsem s tím původně moc nepočítal). Ale každý
z nás, který kytky s úspěchem pěstuje a přivede
je až ke květu, se rád se svým úspěchem
pochlubí, mě nevyjímaje. Tím spíš, že se
snažím pěstovat naprostou většinu kaktusů
pravokořenných a v podmínkách co nejvíce
podobných jejich domovině. Pěstování kaktusů
se táhlo celým mým životem, takže některé
mé nejstarší kousky mají dnes už i 28 let,
ale s intenzivním kaktusařením jsem začal před
čtyřmi roky, dnes má sbírka čítá cca 1700
sbírkových rostlin a 7000 ks semenáčků…
Levné
desky pro kaktusové skleníky
Konečně jsem se přinutil a píši několik řádek ohledně
„levných“ komůrkových desek. Před dvěma roky jsem předělával
na zahrádce pergolu, a jak bylo přání manželky, bylo třeba
ji shora zakrýt, aby se tam dalo sedět i když prší. Chytil
jsem se na inzerát a osobně si pro tyto desky zajel. Cena byla
vcelku příznivá. Přikryl jsem jimi vrch pergolky cca 3 x 3 m.
Pod tím byly hranolky asi 25 cm od sebe. Desky jsem přišrouboval
a ještě zajistil laťkami. Vše OK. Ale jen do zimy. Když
napadlo více sněhu (asi 20 cm) a přišel mráz, desky začaly
samovolně praskat. Do jara bylo po parádě. Původně jsem
uvažoval, že bych těmito deskami překryl dřevěnou konstrukci
foliáku. Ještě, že jsem počkal, byly by to zahozené prachy…
Pozor,
dobrý tip na vánoční dárek!
Hodně potěšíte své blízké, když jim si koupíte pod stromeček
skvělé CD s našimi Kaktusovými novinami a s dalším
obsahem, který určitě potěší! Pro bližší informace klikněte
na http://cact.cz/noviny/
2006/01/CD.htm. Od 18. 12. 2006 bude k dispozici verze CD rozšířená
o ročník 2006. S přáním krásných vánoc Vás
zdraví vydavatel…
