Jak je to u Cucho Ingenio 

V posledních číslech I. N. Cact. jsem se pokusil rozpoutat diskuzi k problematickému druhu Rebutia vioalascens, respektive Rebutia odehnali. Očekával jsem, že naši kaktusáři, specialisté a znalci zareagují na hozenou rukavici a napíší do diskuze alespoň pár řádek. Dostal jsem několik osobních dopisů, ale ty zde publikovat nechci, ani nemohu.

V článku o Rebutia odehnali jsem naznačil poněkud chmurnou perspektivu přírodních populací rebucií, nesoucích studijní čísla SE 102 a SE 109, které jsou podle mého názoru odsouzeny k postupnému zániku.

Před pár dny jsem se vrátil z další cesty po Bolivii. Strávil jsem s přáteli půl dne na lokalitách v blízkosti Cucho Ingenio, které mě tolik nadchly množstvím a pestrostí kaktusů při naší první cestě v roce 1997. Jednou ze zastávek byla lokalita, kde jsme před 10 lety nalezli velké množství Rebutia pygmea v. SE 102. V minulém příspěvku jsem tvrdil, že stanoviště bylo zničeno při budování nové silnice z Potosí k argentinským hranicím. Když jsme v roce 2004 se štěstím unikli rozzlobeným „indigenas“ při blokádě silnice pár kilometrům severně od Cucho Ingenio, neměli jsme nejmenší chuť zastavovat jen pár stovek metrů níže a prohlížet si kaktusy. Létající kameny, naštěstí nepřesně mířené, a zuřivé nadávky jsme měli ještě dlouho v živé paměti.

Obr. č. 1 - Maihueniopsis sp., Cucho Ingenio

Stanoviště rebutií SE 102 je jen pár set metrů za posledními domy dnes zcela jiného Cucho Ingenio. Z bezvýznamné vesnice se za pár let stalo zcela jiné místo. Na místě nuzných chatrčí vyrostlo mnoho nových, na Bolivii modernějších domů, objevilo se několik restaurací na slušné úrovni, i benzínová pumpa je před dokončením. Ukrutně „drahý“ oběd za 15,- boliviánů, smažené kuře s ohromnou mísou hranolků, salátem z rajčat a cibule a neomezeného množství kečupu a majonézy zvládáme s pomocí poměrně slušného potosinského piva, jak jinak, než „plzeňského“ typu.

Obr. č. 2 - Weintgartia westi ze stanoviště od Cucho Ingenio

Mezi tím přestalo pršet a tak vydatně posilněni vyrážíme na stanoviště. Je jiné, než ostatní terény kolem nové asfaltky. Jedná se o mírně zvlněný terén s mnoha „boulemi“ z téměř černé, rozpadavé břidlice a nemnoha skalními výchozy. Nekaktusová vegetace je minimální. Kaktusů je, stejně jako i dál podél cesty, relativně mnoho. Vévodí velké trsy právě kvetoucích Opuntia sulphurea, až 20 cm velké Parodia maasii, které mají do stran zkroucené hákovité trny i početné, obvykle trsovitě rostoucí Weintgartia westii. 

Obr. č. 3 - Lobivia ferox (potosina?) od Cucho Ingenio

Větší část těchto rostlin má načervenalou pokožku, znak, který jsem u jiných populací „westovek“ nepozoroval (znak je zřetelný i u semenáčů v kultuře a dobře tak odlišuje toto stanoviště od jiných lokalit). Menší, do 20 cm vysoké Lobivia ferox, mají vesměs světlé, ale mohutné trny. Váhám. Možná, že jsou to ty správné Lobiva potosina. Ale, kdo se má ve feroxkách vyznat. Rostou všude od severní Argentiny až po Potosi a jedna je krásnější, než druhá. A abych nezapomněl, také statné trsy maihueniopsisů kvetou žlutými květy

Obr. č. 4 - Rebutia cincinnata

Jen rebutie nemůžeme dlouho najít. Vzpomínám na první návštěvu, kdy byly všude, mezi kamením, ale i ve vodou nasáklé břidlici, neskutečně napité, až k prasknutí. Pak vidíme první rostlinu, hluboko ve skalní spáře. Prohledáváme skalní výchozy nejméně 20 minut. Asi tak 10 rostlin, to je výsledek! V rozpadlé hornině nenalézáme ani jedinou. Následuje fotodokumentace, bohužel není žádný pozdní květ. Jen o pár kilometrů severněji právě začínají kvést Rebutia cincinnata. Jsou pozdější a rostou v nadmořské výšce 4000 m.

Takže, všechno nepadlo za oběť stavbě silnice a není zaasfaltováno! Část stanoviště byla zničena, ale na méně exponovaných místech, mezi kameny přežilo pár jedinců. Ve srovnání se situací před 10 lety je to ovšem jen pouhý zlomek .

Obr. č. 5 -  Rebutia pygmea v. SE 102 ze stanoviště od Cucho Ingenio

Za této situace je vedlejší, jaké jméno těmto rebuciím dají kaktusáři. Podstatné je, aby se studijní číslo SE 102 dařilo dál množit v našich sbírkách. Nejen proto, že kvete světle růžovým květem, ale zejména proto, že populace v přírodě dnes patří mezi kriticky ohrožené.

Obr. č. 6 -  Rebutia pygmea v. SE 102 od Cucho Ingenio

Ještě jednu malou poznámku na konec. Všimněte si a porovnejte vzhled rostlin na stanovišti a jejich „proměnu“ v kultuře. Skoro se ani nechce věřit, že je to jedna a tatáž rostlina! Opět se potvrzuje, co jsem psal dříve. Nezáleží na tom, jak rostliny vidíme v přírodě, ale na tom, co „provedou“ v kultuře a jak se v kultuře „chovají“. Pro rebucie to platí dvojnásobně.

---