V jednotlivých číslech internetových
novin je pravidelně možno nalézt řadu článků, ve kterých
pozorný čtenář nalezne mnoho zajímavých informací. V této
souvislosti se vracím k prázdninovému příspěvku
Pavla Urbánka „Hluboká
omluva“. Jednak proto, že se jedná o okruh
rostlin, které stojí již dlouhou dobu v popředí mého
zájmu, jednak proto, že jsem byl v uvedeném příspěvku
opakovaně zmíněn.
Zda Pavel celý příspěvek koncipoval jako
omluvu za chybně šířené jméno kvůli tomu, že mu někdo
vynadal nebo naopak, aby této možnosti předešel, či z jiného
důvodu, nevím, ale ke zde popisovaným skutečnostem v podstatě
není příliš co dodat. Rostliny s označením Rebutia
violascens, případně i s připojeným sběrovým
číslem FR 352, a nápadnými sytě zbarvenými lesklými květy
zvláštního fialově červeného odstínu (magenta,
magentarot), který je mezi rebuciemi značně neobvyklý, ale
naopak se často vyskytuje u sulkorebucií, se v našich
sbírkách vyskytují a jsou opakovaně dál šířeny již po
desetiletí, a pokud se pamatuji, tak u pana Hlineckého
se takové rostliny vyskytovaly snad již v 60. letech ještě
před uveřejněním popisu R. violascens.
Příběh této R. ´violascens´
je pěknou ukázkou setrvávající a opakované „profesionální
slepoty“. Já sám jsem si odedávna jméno spojoval právě
s onou mimořádnou barvou květu a vůbec jsem o její
identifikaci nepochyboval. Vždyť pokud se tato rostlina někde
ve sbírce vyskytovala, tak byla takto označená, a to i ve
sbírkách uznávaných odborníků a specialistů na tento
okruh kaktusů. Na druhou stranu jsem se nikde nesetkal s jinou,
odlišnou R. violascens. A také jsem z našich sbírek
neznal druhou stranu tohoto příběhu, R. pauciareolata,
o té jsem se domníval, že je to další z Ritterových
sběrů a jmen, které se prostě do sbírek nedostaly, což
není tak zcela výjimečné. Přitom jsem si ale překládal
jak prvotní popis R. violascens, tak pozdější
podrobnější popis z Ritterova souhrnného díla, a následně
tyto popisy opakovaně přepisoval pro různé účely. A ani
v nejmenším mě netrklo, že se v nich vyskytují
nápadně odlišné údaje. Že se jméno ´violascens´
vůbec nevztahuje k zabarvení květů, který je podle
popisu velmi bledě řeřichově červené, ale k fialově
nabíhající barvě pokožky.
Výrazné pochybnosti ve mně vyvolala až
publikace J. Pilbeama, kde R. violascens (zde vedená
jako R. pygmaea ´violascens´) sice není
vyobrazená, ale zato jako R. pauciareolata zde
nalezneme vyobrazení rostliny nápadně připomínající naši
starou ´R. violascens´. A pochybnosti narůstaly v souvislosti
s popisem R. odehnalii, tedy vlastně nikoliv
popisem, ale naopak jejím následným ztotožněním s Ritterovou
R. violascens. To jsem už nelenil a znovu vyhrabal všechny
dostupné popisy zúčastněných taxonů, navíc se mi v té
době dostalo do ruky souhnné zpracování digitorebucií (S.
Mosti, Cactus & Co.). A všechny informace ukazovaly dost
jednoznačně na skutečnost, že rostlina, kterou jsme po léta
a desetiletí víceméně bez váhání všeobecně pokládali
za R. violascens, má s originálními popisy R.
violascens jen velmi málo společného a je s největší
pravděpodobností totožná s jinou Ritterovou
rostlinou, R. pauciareolata.
A jaké si můžeme z celé historie vzít
ponaučení?
- Ani dobře vedené sbírky, evidence rostlin a dodržování
všech pravidel pro tvorbu semen a následné šíření výpěstků
ještě nemusí zaručovat správné jméno rostliny nebo
semen.
- Jen sprašování rostlin skutečně stejného původu může
do určité míry zaručit, že nevzniknou kříženci
mezi různými taxony. To, že jsou rostliny označené
stejným jménem, znamená velmi málo. Někdy jsou rozdíly
mezi různými sběry označenými stejným jménem
(druhu, poddruhu, variety) větší a výraznější, než
rozdíly mezi jinými sběry s různými jmény.
- Pokud se chceme bavit ještě o něčem více, než jen
jak jsou kytky pěkné a dobře vypadají, tak je o jejich
původu potřeba vědět trochu více než jen přiřazené
jméno.
- Stále a u všeho platí staré známé „Důvěřuj,
ale prověřuj“.
- A nejvíc asi platí „Řiď se každý podle vlastní
hlavy. Kdo se řídí jen podle cizí, může si do své
... “
To mě alespoň napadá při studiu členění kaktusů použitém
v nejnovější velké práci z pera členů
International Cactaceae Systematics Group (The New Cactus
Lexikon). Tam jsou všechny výše probírané problémy vyřešeny
velmi jednoduše, prostě neexistují. Veškeré digitorebucie
jsou shrnuté do tří druhů bez jakéhokoliv dalšího dělení
na úrovni poddruhů - R. pygmaea, R. ritteri a R.
steinmannii. Možná někdo začne různé známé taxony
převádět k těmto druhům na úrovni variet, tady je však
situace jasná – všechno, o čem jsme se zde dosud bavili
(a mnoho mnoho dalšího, včetně např. R. atrovirens, R.
nigricans a R. pseudoritteri na rozdíl od R.
ritteri) je R. pygmaea. A jen tak pro zajímavost
na doplnění – všechny aylostery jsou shrnuté do 5 druhů
s dalšími 3 poddruhy a pravé rebucie (sekce Rebutia)
do 3 druhů, všechno kromě R. fabrisii a R.
padcayensis je R. minuscula... :-))
|
