Šnicerova krátká zastavení
Epithelantha micromeris 
v oblasti Edwards Plateau

Hledat „epišky“ v USA byl jeden z mých hlavních úkolů. Druh Epithelantha micromeris se vyskytuje mezi Big Bend (Texas) a Belen (New Mexiko) na mnoha lokalitách. Najít jí ale v okrajových částech areálu je velmi obtížné. O tom jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit při pátrání v jihovýchodní části Arizony (Santa Cruz a Cochise Co.).

V oblasti, kam jsme se tentokrát vypravili Ep. micromeris hledat, ji už mnoho let nikdo neviděl (nebo o tom minimálně nepublikoval žádnou zprávu). Údaj, který mám v ruce, je z roku 1954, kdy v souvislosti s vodním dílem Medina Lake probíhal botanický průzkum celé oblasti. Edwards Plateau je zajímavou a svébytnou oblastí vyznačující se zvlněným reliéfem převážně vápencových kopců. Zajímavý je zejména fakt, že nepatří do společenstva Chihuahuašské pouště, ale tvoří unikátní přechod ke společenstvům Big Plains (Velkých plání). Každé hraniční společenstvo je botanicky velmi cenné a zajímavé a proto není divu, že je Edwards Plateau domovem mnoha endemitů. Geografický přesah Ep. micromeris až sem je tedy nanejvýš zajímavý.

Populace, kterou jsme nalezli v jednom uzavřeném údolíčku, roste na vápencových plotnách s jihovýchodní expozicí. Na jiných svazích ani kus. Velmi nezvykle působí společenství nízkých stromů a keřů, jimž dominuje endemitní druh jalovce. Celá populace je trochu nevyrovnaná, dominují tu téměř výhradně dospělé exempláře. Semenáčků jsme nenapočítali více než jen pouhé 3 kusy. Poměrně ježaté otrnění a sklon k protáhlému růstu jsou dalším specifikem. Bude třeba opakovaného pozorování, abychom mohli řádně popsat diference zdejší populace.

Otazníků je mnoho, například, zda v této okrajové oblasti výskytu dochází k obnově populací skokově jednou za čas? Doprovodná kaktusová vegetace: Opuntia sp., Echinocereus enneacanthus subsp. brevispinus, E. triglochidiatus subsp. paucispinus, Mammillaria heyderi a M. prolifera.